Náhrada škody a její prokazování v medicínsko-právních sporech - Část 1.


Klíčová slova článku náhrada škody, dokazování, důkazní břemeno, medicínske právo, náhrada škody na zdraví, zdravotnícke právo, škoda na zdraví Datum vytvoření článku 13.1.2012 Kdy naposledy čteno 18.7.2019 21:39
Mgr. Ľuboš Fojtík Mgr. Ľuboš Fojtík

Konečná & Zacha, s.r.o., advokátní kancelář
Lazarská 3
11000 Praha
http://konecna-zacha.com

Náhrada škody patří v českém právním řádu mezi jeden z nejvyužívanějších institutů, nicméně přesto a možná právě proto, se jedná o institut právě nesmírně složitý a dotvářený do značné části judikaturou a právní teorií.

Není proto překvapivé konstatování, že dle našich zkušeností patří uplatňování nároku z náhrady škody k těm hůře vymahatelným. S určitou mírou nadsázky lze říct, že pozice žalovaného v občanskoprávním sporu o náhradu škody, je takřka tou nejlepší pozicí, v jaké se vůbec lze na straně žalované před soudem ocitnout.

I přes tuto skutečnost lze ovšem v České republice pozorovat nárůst soudních sporů o náhradu škody způsobenou pacientovi lékařem či zdravotnickým zařízením. Byť má tato kategorie soudních sporů zajisté ve společnosti specifické postavení a je vnímána s jakousi trpkou osobní příchutí, tak pokud jde o právní úpravu a postup v samotném řízení, tato se řídí obecnými pravidly stanovenými zejména zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „Občanský zákoník“), při zohlednění určitých specifik plynoucích z citlivé povahy těchto nároků.

Cílem této minisérie dvou článků je tedy představit čtenářům koncepci náhrady škody způsobené pacientovi lékařem či zdravotnickým zařízením a následnými možnostmi jejího uplatnění u soudu. V prvním příspěvku se budeme zabývat právním charakterem náhrady škody, tedy konkrétními specifiky této právní oblasti, podmínkami vzniku odpovědnosti za škodu v těchto případech, a to zejména za využití domácí relevantní judikatury. Druhý díl se pak bude zabývat možnostmi uplatňování konkrétních nároků v soudním řízení, dokazováním jednotlivých tvrzení a rizik s tímto spojených a případného porovnání těchto standardů se standardy a přístupy zahraničními.

Jak jsme již naznačili v úvodu tohoto článku, tak pro posouzení právního charakteru potenciálních nároků na náhradu škody způsobených v rámci poskytování lékařské péče, bude potřeba primárně vycházet z úpravy obsažené v Občanském zákoníku. Byť není naším cílem zde podrobně popisovat a zabývat se obecnou teorií odpovědnosti za škodu, považujeme za nezbytné některé základní skutečnosti na tomto místě připomenout.

Obecnými předpoklady pro vznik odpovědnosti dle Občanského zákoníku jsou čtyři základní skutečnosti,[1] a to:

  1. porušení právní povinnosti (protiprávní jednání), případně kvalifikovaná škodná událost[2]
  2. vznik škody
  3. existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou
  4. zpravidla zavinění[3]

Na tomto místě je vhodné připomenout, že veškeré uvedené závěry je možné aplikovat jak na postup samotného lékaře, tak i lékařského zařízení, v němž je příslušný zdravotnický personál zaměstnán, případně s nímž jinou formou spolupracuje, neboť na základě § 420 odst. 2 Občanského zákoníku je škoda způsobena právnickou osobou také v případě, když tato byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili.

Protiprávní jednání a kvalifikovaná škodná událost

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte