Co trápí (nejen) advokáty při používání datových schránek

Dne 1.7.2009 nabyl účinnosti zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZElÚk“), který do českého právního řádu zavedl novinku v podobě datových schránek. Ustanovení § 4 odst. 3 ve spojení s § 31 odst. 3 ZElÚk pak ke dni 1.7.2012 stanovilo povinnost zřízení datových schránek advokátům.

Jak vplývá z důvodové zprávy k předmětnému zákonu, cílem zavedení institutu datových schránek pro doručování je přiblížení orgánu veřejné moci (specifikace viz dále) občanovi prostřednictvím elektronických nástrojů, zefektivnění komunikace mezi občanem a orgánem veřejné moci a komunikace mezi orgány veřejné moci. (…) Veškerá komunikace má probíhat elektronicky, pokud je to z povahy věci možné. V případě orgánů veřejné moci je za účelem snížení ekonomických nákladů navrženo povinné použití elektronické formy komunikace. Pokud má fyzická či právnická osoba zřízenu datovou schránku, musí orgán veřejné moci doručovat v elektronické formě právě do datové schránky dané osoby.[1] Jakkoliv jsou do této právní úpravy vtěleny snahy o modernizaci, zjednodušování a urychlování řízení ve vztahu k vzájemnému doručování písemností mezi orgány veřejné moci a ostatními subjekty, které mají, ať již obligatorně či fakultativně, datovou schránkou zřízenu, nese s sebou, ostatně jako takřka jakýkoliv jiný právní předpis, jistá úskalí. Cílem tohoto příspěvku je na některé problematické otázky vyvstávající z každodenní aplikační praxe poukázat a osvětlit je.

Okamžik doručení podání učiněného vůči orgánu veřejné moci

Je nasnadě, že jedním ze základních obecných požadavků při doručování písemností jakýmkoliv zákonem stanoveným způsobem, je zcela nezbytně možnost přesného stanovení okamžiku doručení písemností. S touto skutečností totiž právní předpisy spojují další naprosto zásadní důsledky - jak v občanskoprávním soudním řízení, tak kupříkladu ve správním řízení, ale i jiných řízeních, je na základě okamžiku doručení písemnosti posuzována včasnost učinění příslušného procesního úkonu – dodržení procesní lhůty, a následně tedy samozřejmě jeho právní relevance.

V zásadě lze rozlišit tři základní směry, jimiž mohou být písemnosti datovou schránkou doručovány. V prvé řadě se jedná o situaci, kdy orgány veřejné moci, které jsou blíže specifikovány v ustanovení § 2 odst. 1 ZElÚk, doručují písemnosti fyzickým, podnikajícím fyzickým nebo právnickým osobám, popřípadě jiným orgánům veřejné moci. V tomto případě je okamžik doručení písemnosti explicitně stanoven ustanovením § 17 odst. 3 ZEIÚk, dle kterého je dokument, který byl dodán do datové schránky, doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu. Nepřihlásí-li se do datové schránky osoba podle odstavce 3 citovaného ustanovení ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se tento dokument dle ustanovení § 17 odst. 4 ZElÚk za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis náhradní doručení (typicky např. u platebního rozkazu).

Písemnost může být dále rovněž doručována (ovšem nikoli bezplatně) fyzickými, podnikajícími fyzickými a právnickými osobami, které doručují dokumenty jiným fyzickým, podnikajícím fyzickým nebo právnickým osobám. Obdobně jako ve výše uvedeném případě, i zde právní úprava na stanovení okamžiku doručení dokumentu výslovně pamatuje, když je dle § 18a odst. 2 ZElÚk dodaný dokument doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu. Fikce doručení se zde však neuplatní, datová zpráva je doručena až v okamžiku, kdy adresát potvrdí její přijetí. V praxi k řádnému převzetí dojde tím, že příjemce na dotaz datové schránky „Chcete potvrdit doručení této zprávy?“ zareaguje kliknutím na text „Ano, souhlasím“. Pokud se adresát rozhodne převzetí zprávy nepotvrdit, k doručení nedojde. Ustanovení § 18a ZElÚk je tedy vůči příjemci datové zprávy benevolentnější než § 45 odst. 1 ObčZ, podle kterého projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde. Podle ustálené judikatury totiž projev vůle příjemci dojde již tím, že se dostane do sféry jeho dispozice a adresátovi vznikne objektivní možnost seznámit se s obsahem (např. i vhozením písemnosti do adresátem užívané poštovní schránky). Viz rozsudek NS ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004. F. Korbel zajímavě uvažuje o možnosti využít tento výklad i pro § 18a ZElÚk, viz Korbel, F. K doručování hmotněprávních úkonů fikcí do datové schránky. 2010. ASPI ID LIT34567CZ.[2]