K právnímu režimu smlouvy o smlouvě budoucí dle obchodního zákoníku

Nejvyšší soud se dne 25. 2. 2010 vyjádřil usnesením sp. zn. 25 Cdo 916/2008 k právnímu režimu smlouvy o smlouvě budoucí (tzv. absolutního obchodu). Nejvyšší soud dovodil, že právní úprava smlouvy o uzavření smlouvy budoucí obsažená v § 289 obch. zák. představuje právně závazný základ pro uzavření v takové smlouvě předpokládaných budoucích smluv ve vztazích mezi podnikateli,resp. v dalších vztazích podřízených úpravě obchodního zákoníku, že z žádného ustanovení obchodního zákoníku nebo jiného předpisu nevyplývá, že by možnost uzavřít smlouvu o uzavření smlouvy budoucí ve smyslu § 289 obch. zák. byla omezována jen např. na možnost budoucích smluv, jejichž základem by byla úprava obsažená v části třetí hlavě druhé obchodního zákoníku a že smlouva o uzavření budoucí smlouvy může předcházet smlouvě, jež je podřízena obchodnímu zákoníku, nebo smlouvě, jež má své druhové zakotvení v občanském zákoníku.

Z uvedeného vyplývá, že občanskoprávní režim budoucí smlouvy (tzv. absolutní neobchod) nevylučuje obchodněprávní režim smlouvy o smlouvě budoucí, na druhé straně jde-li o „další vztahy podřízené úpravě obchodního zákoníku“ (včetně tzv. absolutních obchodů, mezi něž patří ve smyslu § 261 odst. 3 písm. c) obch. zák. i závazkové vztahy z úplatných smluv týkajících se cenných papírů, tj. též směnek), je na místě i smlouvu o takové smlouvě budoucí podřídit ustanovení § 289 obch. zákoníku.