Nejvyšší soud k předvídatelnosti škody

Právní věta: Škoda spočívající v zaplacení smluvní pokuty zhotovitelem není ve vztahu k jeho subdodavateli předvídatelná ve smyslu ustanovení § 379 obch.z., jestliže subdodavatel znal obsah smlouvy uzavřené mezi zhotovitelem a objednatelem a byla-li smluvní pokuta za porušení povinností z této smlouvy sjednána až po uzavření subdodavatelské smlouvy.

Krajský soud (KS) uložil žalované zaplatit žalobci 2 721 014 Kč s přísl. a zamítl žalobu co do části příslušenství v podobě smluvního úroku 0,05% z částky 1 500 000 Kč za každý den prodlení od 15.10.1998 do 19.9.2001. Vyšel z nesporných tvrzení účastníků o výši nedoplatku ceny díla, kterou žalovaná žalobci nezaplatila, ve výši 2 721 014 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,05% denně z této částky na základě smlouvy o dílo uzavřené dne 18.5.1998 mezi žalovanou (objednatelka) a žalobcem (zhotovitel), za účasti vedlejšího účastníka smlouvy spol. F.s.r.o. Uplatnila-li žalovaná v rámci obrany proti žalobě námitku započtení vůči žalobci své tvrzené pohledávky z titulu náhrady škody ve výši 2 380 000 Kč, která jí měla vzniknout zaplacením smluvní pokuty spol. F.s.r.o. na základě dodatku č.2 ze dne 11.9.1998 ke smlouvě o dílo ze dne 26.5.1998, uzavřené mezi F.s.r.o. (objednatelka) a žalovanou (zhotovitelka), soud tuto námitku považoval za účelovou s tím, že škoda, která měla žalované vzniknout není předvídatelnou škodou, jestliže žalobce nebyl seznámen s tímto dodatkem smlouvy, již nebyl účastníkem, a ani při obvyklé péči nemohl předvídat postih za prodlení s odstraněním záručních vad ve formě smluvní pokuty. Uzavřel, že žalobce není povinen nahrazovat škodu uplatněnou žalovanou, byla-li ve smyslu §397 obch.z. nepředvídatelná a žalovaná zároveň nemá nárok na náhradu škody pro neplnění své povinnosti dané ustanovením §384 obch.z. (povinnost předcházet škodám a omezit na minimum její rozsah), kterou nesplnila tím, že neprodleně neupozornila žalobce na možný vznik škody odvíjející se od jejího smluvního ujednání se spol. F.s.r.o ohledně smluvní pokuty za prodlení s odstraněním vad, kterou si sjednala až v samotném závěru dokončení díla, bez toho, aby o tom byl informován žalobce, který byl povinen odstraňovat vady a nedodělky na základě jiné smlouvy o dílo. Soud dovodil, že ani průměrně pečlivá osoba nemohla předvídat dopady způsobené následným jednáním žalované o smluvní pokutě s třetí osobou. Přihlédl i k tomu, že žalovaná ani v průběhu reklamace a odstraňování vad na možné důsledky neodstranění vad včas žalobce neupozornila, a proto uzavřel, že za vzniklou škodu odpovídá žalovaná sama. KS mimoto považoval jednání žalované, směřující k separátnímu ujednání o smluvní pokutě se společností F.s.r.o, s níž byla zájmově a personálně propojena, bez vědomosti žalobce o tomto ujednání, za jednání, které je ve smyslu § 265 obch.z. v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nepožívá právní ochrany. Příslušenství v podobě úroku z prodlení přiznal žalobkyni s ohledem na jeho sjednanou výši a s přihlédnutím ke splatnosti nedoplatku smluvní ceny a zádržného až po uplynutí sjednané tříleté záruky, počínající běžet 18.9.1998 po předání a převzetí díla podle zápisu z 17.9.1998.

Vrchní soud (VS) změnil napadený vyhovující výrok rozsudku KS tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2 721 014 Kč s 0,05% úrokem z prodlení denně z částky 1 221 014 Kč od 16.10.1998 do zaplacení a z částky 1 500 000 Kč od 25.9.2001 do zaplacení; ve zbytku příslušenství přiznané KS zamítl. Dospěl ke stejnému právnímu závěru, že žalobce má nárok na zaplacení nedoplatku ceny díla ve výši 2 721 014 Kč, mezi účastníky nesporné, neboť nedošlo k zániku této pohledávky započtením pohledávky žalované z titulu náhrady škody vůči pohledávce žalobce, škoda vzniklá žalované z titulu zaplacení smluvní pokuty jejímu smluvnímu partnerovi, byla ve smyslu §397 obch.z. škodou nepředvídatelnou, která se nenahrazuje. Stejně jako KS dovodil, že žalobce neměl žádnou povědomost o uzavření dohody žalované s jejím smluvním partnerem F.s.r.o. ohledně smluvní pokuty, k níž došlo až po uzavření smlouvy o dílo sjednané mezi žalobcem a žalovanou, v níž byla vedlejším účastníkem i spol. F.s.r.o, a nemohl tedy ani jako dbalý podnikatel předvídat, že po uzavření smlouvy o dílo, kde ujednání o smluvní pokutě absentovalo, žalovaná sjedná smluvní pokutu v jiné smlouvě, uzavřené se spol. F.s.r.o., resp. jejím dodatku. Odvolací soud se neztotožnil s KS ohledně příslušenství z přiznané částky a rozhodnutí KS změnil ve prospěch žalované (z důvodu částečného zastavení řízení a zjištění pozdější splatnosti některých částek).

Proti rozsudku VS podala žalovaná dovolání. Je přesvědčena, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, který tkví v zodpovězení otázky, která nebyla dosud Nejvyšším soudem ČR (NS) řešena, tj. zda smluvní pokuta, kterou uhradila žalovaná jako zhotovitelka svému objednateli (investorovi) za prodlení s odstraněním vady, byla pro žalobce, jako zhotovitele (subdodavatele), předvídatelnou škodou s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které měl jako podnikatel ve stavebnictví znát a při obvyklé péči mohl předvídat. Dovolatelka má za to, že VS rozhodl v rozporu s hmotným právem (§379 obch.z.), pominul-li že toto ustanovení je založeno na objektivním měřítku pravděpodobnosti určitého důsledku s přihlédnutím k obvyklé péči, kterou má povinná strana znát, a nikoli jen na subjektivním základu, jak věc VS posuzoval, vycházel-li pouze z ujednání mezi účastníky, bez toho, aby vzal v úvahu i ostatní důkazy ve vztahu mezi třetímu osobami. Dovolatelka zdůrazňuje, že VS nepřihlédl ani k tomu, že smluvní pokuta je ve stavebnictví obvyklá, a žalobce musel její pravděpodobnost sjednání mezi třetí osobou a žalovanou s ohledem na obchodní zvyklosti ve stavebnictví předvídat. Navrhla, aby rozsudek VS i KS byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

NS dospěl k závěru, že dovolání žalované je přípustné, neboť rozhodnutí VS má v této části po právní stránce zásadní význam tím. Při posouzení dovolatelkou položené otázky zásadního významu je třeba vyjít z §379 obch.z.

Je třeba dát dovolatelce za pravdu, že ustanovení §379 obch.z. je založeno na objektivním měřítku pravděpodobnosti určitého důsledku a předvídatelnost škody ve smyslu tohoto ustanovení není možno posoudit jen na subjektivním základu. Nelze však považovat již za správný úsudek dovolatelky, domnívá-li se, že objektivní pravděpodobnost určitého důsledku není možno dovodit i ze situace, kdy v době vzniku smlouvy mezi účastníky sporu bylo najisto postaveno, že smluvní pokuta mezi žalovanou, jako zhotovitelkou, a třetí osobou, jejím smluvním partnerem, není sjednána. V době vzniku závazkového vztahu tak žalobce, jako povinná osoba ve smyslu §379 obch.z., s přihlédnutím k této objektivně dané a jisté okolnosti nemohl předvídat, že v budoucnu žalovaná se svým smluvním partnerem sjedná smluvní pokutu. S dovolatelkou lze souhlasit, že ujednání o smluvní pokutě je běžným způsobem zajištění plnění závazku ve stavebnictví, které lze předvídat. Nemůže být ale považováno za předvídatelné, pokud jedna smluvní strana závazkového vztahu, jako subdodavatel, má v době vzniku závazkového vztahu najisto postaveno, že druhá smluvní strana – objednatel, není zavázána, jako zhotovitel v jiném smluvním vztahu ke svému smluvnímu partnerovi (objednateli) povinností zaplatit smluvní pokutu. Vzal-li tedy odvolací soud při posouzení nepředvídatelnosti škody v úvahu prokázanou skutečnost, že v době vzniku smlouvy uzavírané mezi účastníky bylo najisto postaveno, tedy objektivně dáno, že smluvní pokuta mezi žalovaným a jeho smluvním partnerem není sjednána, není možno dospět k závěru, že by VS posoudil věc jen na základě subjektivního hlediska vědomosti, či nevědomosti žalobce o možném vzniku škody a že by nevzal v úvahu objektivně existující okolnosti, z nichž ani při obvyklé péči znalého podnikatele nebylo možno předvídat vznik škody. Závěr odvolacího soudu o nepředvídatelnosti škody není tedy za daných skutkových zjištění v rozporu s hmotným právem. Ustanovení § 379 obch.z. posuzuje předvídatelnost škody s přihlédnutím ke skutečnostem, které povinná strana měla znát v době vzniku závazkového vztahu. Ze skutkových zjištění je nepochybné, že skutečnost, že by v důsledku porušení povinnosti žalobcem mohla žalované vzniknout škoda, spočívající v povinnosti nahradit jí škodu v důsledku zaplacení smluvní pokuty svému objednateli, nebyla žalobci známa. Zbývá posoudit, zda mohla být s přihlédnutím ke všem okolnostem možnost vzniku škody známa, tj. jestli žalobce měl předpokládat, že v budoucnu taková situace může vzniknout. V obchodním styku v oblasti investiční výstavby je nezvyklé, aby si účastníci závazkového vztahu nesjednali smluvní pokutu zajišťující splnění smluvní povinnosti při vzniku závazkového vztahu a sjednali ji až v průběhu existence závazkového vztahu dodatkem ke smlouvě. Žalobce tudíž nemohl objektivně předpokládat za situace, kdy měl od žalované k dispozici smlouvou o dílo, kde si žalovaná jako zhotovitelka se svým objednatelem smluvní pokutu nesjednala, že tak žalovaná učiní dodatečně a smluvní pokutu si dohodne v rámci dodatku ke smlouvě. Odvolacímu soudu nelze tedy vytknout nesprávné právní posouzení, uzavřel-li, že žalovaná nemá právo na náhradu škody vůči žalobci, a proto nelze v rámci její obrany proti zaplacení žalobcem požadované a mezi účastníky nesporné pohledávky započíst její pohledávku z titulu náhrady škody vůči pohledávce žalobce.

Dovolací důvod nesprávného právního posouzení nebyl tedy uplatněn důvodně. NS dovolání žalované zamítl.

Mgr. et Bc. Hana Hendrychová, advokátní koncipientka

Advokátní kancelář Vych & Partners

Lazarská 11/6

120 00 Praha 2

tel: +420 222 517 466, +420 222 517 477, fax: +420 222 517 478

mail: hana.hendrychova@ak-vych.cz

web: www.ak-vych.cz