Přehled judikatury k převodům obchodního podílu v s.r.o.


Klíčová slova článku judikatura, nabytí od nevlastníka, obchodní podíl, převod, vydržení Datum vytvoření článku 15.2.2012 Kdy naposledy čteno 29.3.2024 00:32
Mgr. Ľuboš Fojtík Mgr. Ľuboš Fojtík

Konečná & Zacha, s.r.o., advokátní kancelář
Lazarská 3
11000 Praha
http://konecna-zacha.com

Ověření podpisu zmocnitele na plné moci k podpisu smlouvy o převodu obchodního podílu

Závěru o tom, zda musí být podpisy na takové plné moci úředně ověřeny je nezbytné se dobrat výkladem úpravy smlouvy o převodu obchodního podílu v obchodním zákoníku, a to zejména výkladem teleologickým a logickým.

Jak správně dovodil odvolací soud, je účelem požadavku úředního ověření podpisů na smlouvě o převodu obchodního podílu zvýšení právní jistoty nabyvatele obchodního podílu, společnosti ale i třetích osob o tom, že smlouvu uzavírá osoba, která je (podle společenské smlouvy či právní skutečnosti kterou došlo ke změně společníka a podle zápisu v obchodním rejstříku) majitelem obchodního podílu. Tomuto účelu pak nepochybně odpovídá, aby byly úředně ověřeny nejen podpisy zmocněnců na smlouvě o převodu obchodního podílu ale i podpis na plné moci k uzavření takové smlouvy.


Jen takový postup totiž může zajistit účel sledovaný právní úpravou, neboť zajišťuje, že plnou moc podepsal společník, který obchodní podíl převádí. Nebylo by ostatně logické, požadovat, aby zmocněnec nechal ověřit svůj podpis na smlouvě o převodu obchodního podílu a tím postavil najisto, že je skutečně osobou, které svědčí udělená plná moc, aniž by bylo najisto postaveno, že osoba, která plnou moc podepsala, je osobou oprávněnou takovou plnou moc udělit.

NS - 29 Odo 894/2006 – 23.5.2007

Následný souhlas valné hromady s převodem obchodního podílu

Dospěl-li odvolací soud k závěru, že valná hromada následně (dne 7. března 1995) vyslovila souhlas s převodem obchodního podílu na jiného společníka, pak posoudil podmínky převodu obchodního podílu v souladu s ustanovením § 115 odst. 1 obch. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2000) a dosavadní judikaturou. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 24. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 414/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2005, pod číslem 191, formuloval a odůvodnil závěr (jenž se obdobně uplatní i v této věci), podle něhož vyžaduje-li zákon k účinnosti právního úkonu souhlasu valné hromady, může být souhlas dán (nevyžaduje-li zákon předchozí souhlas), před i po uzavření smlouvy.

NS 29 Odo 1278/2005 – 27.2.2007

Nabytí obchodního podílu od nevlastníka

Obecnou podmínkou pro převod vlastnického či jiného práva je, aby převodce byl nositelem převáděného práva (dominium auctoris). Ustanovení § 446 obch. zák. v zájmu právní jistoty kupujícího (jakož i dalších případných smluvních partnerů kupujícího) stanoví, a to pouze pro účely prodeje movitých věcí na základě kupní smlouvy podle části třetí, hlavy II, dílu I obchodního zákoníku (a s ohledem na výslovný odkaz obsažený v ustanoveních § 554 a § 483 obch. zák. i pro účely smlouvy o dílo a smlouvy o prodeji podniku), že kupující, který je v dobré víře, nabude vlastnické právo k převáděné věci i tehdy, není-li prodávající jejím vlastníkem a ani není oprávněn s věcí nakládat za účelem jejího prodeje. Důsledkem nabytí vlastnického práva kupujícím je jeho pozbytí skutečným vlastníkem.

Právní úprava nabytí od nevlastníka, zakotvená v ustanovení § 446 obch. zák. (jakož i v ustanovení § 20 zákona o cenných papírech), tak představuje výjimku z obecné právní zásady, podle níž nikdo nemůže převést na druhého více práv, než má sám. Z povahy výjimky pak plyne, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována (obdobně srov. např. odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. II. ÚS 624/2002).

K ustanovení § 446 obch. zák. se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud. V nálezech ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 112/2001, ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. I. ÚS 437/02 , či ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 75/04 , uzavřel, že ustanovení § 446 obch. zák. zasahuje významným způsobem do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (článek 11 Listiny základních práv a svobod - dále jen „Listina“) a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů Koncepce upřednostnění dobré víry nabyvatele před ochranou vlastnického práva původního vlastníka představuje v rovině ústavněprávní zákonné omezení jednoho z nejpodstatnějších základních práv a svobod (článek 4 odst. 4 Listiny), jež je třeba vykládat tak, aby byla šetřena podstata vlastnického práva a aby takové omezení nebylo zneužíváno k jiným účelům, resp. aby takové zneužívání nebylo ze strany soudu přijatým výkladem tolerováno či aprobováno.

Z výše uvedeného je zřejmé, že extenzivní výklad ustanovení § 446 obch. zák. , respektive jeho analogická aplikace na situace, pro něž nebylo určeno, by byly v rozporu s jeho povahou a účelem tak, jak jsou vyloženy výše. Proto je nelze, a to ani analogicky, aplikovat na nabytí obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným.

NS 29 Cdo 2287/2008 - 23. 9. 2008

Vydržení obchodního podílu

Posuzuje-li se možnost vydržení obchodního podílu z tohoto pohledu, je třeba vzít v úvahu právě to, že byť není věcí, jsou s ním spojena práva a povinnosti společníka společnosti s ručením omezeným stejně, jako jsou s akcií spojena práva a povinnosti společníka společnosti akciové.

Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném od 1. ledna 2001, se na cenné papíry vztahují ustanovení o věcech movitých, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Z uvedeného plyne, že akcii, jako cenný papír, lze vydržet podle ustanovení § 134 odst. 1 obč. zák. jako věc movitou. Za situace, kdy o možnosti vydržet akcii (jako věc movitou) nelze podle platné právní úpravy mít – přesto, že i akcie představuje souhrn práv a povinností akcionáře, tak jako obchodní podíl představuje souhrn práv a povinností společníka společnosti s ručením omezeným – žádné pochybnosti, by byl závěr, že obchodní podíl vydržet nelze, zcela nelogický. Ve prospěch závěru, že vydržení obchodního podílu je možné, lze argumentovat i teleologickým výkladem úpravy držby a vydržení a za použití zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník, zejména za použití zásady právní jistoty (§ 1 odst. 2 obch. zák).

Teorie je jednotná v tom, že účelem institutu vydržení je umožnit nabytí vlastnictví držiteli, který věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že je jejím vlastníkem a uvést do souladu dlouhodobý faktický stav se stavem právním (viz např. Spáčil, J. Ochrana vlastnictví a držby v občanském zákoníku. 2., doplněné vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 238). Z uvedeného plyne, že odmítnutí možnosti vydržet obchodní podíl by znamenalo poskytnout osobám, které jsou v dobré víře, že se staly společníky společnosti s ručením omezeným, menší míru ochrany a také menší míru právní jistoty, než osobám, které jsou v dobré víře o tom, že jsou vlastníky akcií. Takový závěr není podle dovolacího soudu možný, neboť pro takové omezení ochrany není v obchodním ani občanském zákoníku žádný podklad. Proto dovolací soud uzavřel, že vydržení obchodního podílu je podle platné právní úpravy, za analogického použití úpravy vydržení věcí movitých, možné.

NS 29 Odo 1216/2005 - 28.8.2007

Povinnost uvádět ve smlouvě o převodu obchodního podílu cenu

Součástí úplatné smlouvy o převodu obchodního podílu musí být i dohoda o ceně. Není však vyloučeno, aby tato dohoda byla obsažena v příloze ke smlouvě o převodu obchodního podílu. Taková dohoda musí vždy mít písemnou formu.

Zásadní právní význam dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné), v řešení otázky, zda musí být součástí úplatné smlouvy o převodu obchodního podílu dohodnutá cena nebo způsob jejího určení. Jak správně uvedl odvolací soud, tuto otázku již řešil Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud se však dosud jejím řešením nezabýval, když v odvolacím soudem citovaném usnesení ze dne 7. října 1998, sp. zn. 1 Odon 110/97 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1999, pod číslem 30) vyřešil otázku, zda ze smlouvy o převodu obchodního podílu musí být zjistitelné, jde-li o úplatný či bezplatný převod a k otázce, zda v úplatné smlouvě o převodu obchodního podílu musí být uvedena cena, se vyjádřil jen okrajově. Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 15. března 1995, sp. zn. 7 Cmo 120/94 , uzavřel, že obchodní zákoník sice nezařazuje dohodu o ceně obchodního podílu či způsobu jejího určení mezi náležitosti smlouvy o převodu obchodního podílu, z požadavku určitosti právního úkonu (§ 37 odst. 1 obč. zák. ) však vyplývá nezbytnost takové dohody, neboť zákon pro smlouvu o převodu obchodního podílu nestanoví postup pro určení ceny, není-li uvedena ve smlouvě (jak to činí např. pro kupní smlouvu či smlouvu o dílo) a při nedostatku smluvního ujednání o ceně by tedy nebylo možné cenu s použitím dispozitivního ustanovení zákona určit. S tímto závěrem se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Ke stejnému závěru dospěla i teorie (viz zejména Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Polygon. Praha, 2002, s. 1035, Eliáš, K. Společnost s ručením omezeným. PROSPEKTRUM. Praha, 1997, s. 89; Pelikánová, I. Komentář k obchodnímu zákoníku. Linde. Praha, s. 268, Štenglová, I. Smlouva o převodu obchodního podílu. Právo a podnikání. 1995 s. 8.).

K tomu je třeba dodat, že není vyloučeno, aby byla dohoda o ceně součástí přílohy ke smlouvě o převodu obchodního podílu. Taková dohoda však musí vždy mít, vzhledem k předepsané písemné formě smlouvy o převodu obchodního podílu, písemnou formu. Existenci takové dohody však dovolatelka ani netvrdila, tím spíše neprokázala.

NS 29 Odo 221/2005 – 5.4.2006

Souhlas valné hromady při převodu obchodního podílu, který je součástí podniku

K převodu obchodního podílu, který je součástí podniku, tak dochází účinností smlouvy o převodu podniku, aniž by bylo třeba krom toho postupovat podle § 115 obch. zák. Úprava smlouvy o prodeji podniku (§ 476 a násl. obch. zák. ) je úpravou speciální ve vztahu k úpravě smlouvy o převodu obchodního podílu (§ 115 obch. zák. ). V této souvislosti lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Odo 314/2001 , v němž byl vysloven závěr, že "právní úpravu smlouvy o prodeji podniku je ve vztahu k právní úpravě zákona o cenných papírech o převodu listinných cenných papírů i k odpovídající úpravě zákona směnečného a šekového třeba považovat za právní úpravu zvláštní a z ní vyplývá, že k převodu listinných cenných papírů, které jsou součástí podniku, postačuje uzavření smlouvy o prodeji podniku, aniž by bylo třeba uplatnit další postup stanovený pro převod cenných papírů v těchto předpisech". Odvolací soud nevidí žádný důvod, proč by režim převodu obchodního podílu, který je součástí podniku, měl být odlišný od situace týkající se převodu cenných papírů, které jsou součástí podniku.

14 Cmo 84/2003 – VS Praha

Možnost sjednat předkupní právo k obchodnímu podílu

nevylučuje-li obchodní zákoník možnost zřízení předkupního práva k obchodnímu podílu, uplatní se zásada smluvní volnosti účastníků smlouvy o převodu obchodního podílu a předkupní právo touto smlouvou zřídit lze; pro převod obchodního podílu na základě takto zřízeného předkupního práva se však v plném rozsahu uplatní právní úprava převodu obchodního podílu v obchodním zákoníku se všemi omezeními v ní uvedenými. Protože obchodní zákoník předkupní právo k obchodnímu podílu neupravuje, uplatní se pro jeho zřízení a podmínky jeho trvání a výkonu analogicky právní úprava předkupního práva podle § 602 a násl. občanského zákoníku ..., když přímé použití této úpravy ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku nepřipadá v úvahu proto, že platné právo nepovažuje obchodní podíl za věc v právním smyslu..."

NS 29 Odo 1339/2004, 13.12.2005

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte