Odstoupení od smlouvy o dílo a některé případy bezdůvodného obohacení


Klíčová slova článku bezdůvodné obohacení, odstoupení od smlouvy, povinnost vydat plnění, § 351 Datum vytvoření článku 5.2.2010 Kdy naposledy čteno 19.11.2017 20:42

Odstoupení od smlouvy jako důvod zániku závazkového právního vztahu vyvolává různé důsledky, přičemž mezi nejčastěji diskutované spadá bezdůvodné obohacení. V dalším textu bychom se rádi věnovali důsledkům odstoupení od obchodní smlouvy o dílo v případě, že podle smlouvy již bylo plněno zhotovitelem a restituce není možná.

Nikoli okrajově je třeba připomenout, že dispozitivní občanskoprávní úprava způsobuje takový zánik ex tunc, kdežto dispozitivní právní úprava obchodního zákoníku vyvolává zánik závazku ex nunc. V obou případech tedy nastává situace, kdy účastníkovi zaniklého právního vztahu bylo plněno; rozdíl je pak v tom, zda se plnilo bez právního důvodu (neboť ten tu od počátku nebyl), nebo na základě právního důvodu, který zanikl – odpadl. Oba tyto případy řeší shodně úprava bezdůvodného obohacení obsažená v občanském zákoníku. Podle té se při bezdůvodném obohacení, které nelze vydat (a zákon příkladmo uvádí poskytnutí výkonů) poskytuje namísto vrácení plnění náhrada. Její vyčíslení se pak podle ustálené judikatury odvozuje od hodnoty, o kterou se povinný obohatil, a nikoliv tedy kupř. od nákladů, které oprávněný vynaložil, či od obvyklé ceny takového plnění. Na tom nic nemění skutečnost, že uvedené příklady metodik stanovení náhrady mohou vést v jednotlivých případech ke shodným výsledkům.

Pro úplnost dodáváme, že se lze setkat i s takovými názory, podle kterých odstoupení jako důvod zániku obchodních závazkových vztahů nezpůsobuje povinnost k vydání bezdůvodného obohacení, ale je samostatně řešeno v ust. § 351 odst. 2 obchodního zákoníku.1 I přes existenci těchto názorů se ale domníváme, že taková interpretace nemůže obstát. Jde totiž o úpravu tak strohou, že ani není způsobilá suplovat subsidiární občanský zákoník. Především je ale takový pohled již překonán četnou judikaturou, mj. i dále citovanou.

Jak již bylo řečeno, dle našeho názoru i na poli bezdůvodného obohacení platí princip subsidiarity zákoníku občanského, který obsahuje základní úpravu bezdůvodného obohacení. Pro případ obchodněprávního vztahu, který zaniká odstoupením, existuje dílčí odlišná úprava bezdůvodného obohacení. V obecných ustanoveních části třetí obchodního zákoníku je u některých ustanovení o odstoupení od smlouvy v ust. § 351 odst. 2 stanoveno obecné pravidlo, podle kterého se vrací plnění poskytnuté druhou stranou, což je koneckonců opis občanskoprávní úpravy. Nadto se přidává povinnost vrácení peněžitého plnění spolu s úroky a povinnost náhrady nákladů spojených s vracením plnění odstupující stranou.

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte