Novela obchodního zákoníku - 152/2010 Sb., mimo jiné ke katalogovým podvodům


Klíčová slova článku katalogové podvody, nekalá soutěž, novela, obchodní zákoník Datum vytvoření článku 11.6.2010 Kdy naposledy čteno 21.5.2019 00:59
Mgr. et Bc. Hana Hendrychová

Advokátní kancelář Vych & Partners
Lazarská 6
11000 Praha
http://ak-vych.cz

Dne 21. května 2010 byl ve Sbírce zákonů zveřejněn pod č. 152/2010 zákon, kterým se mění zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon novelizuje obchodní zákoník v oblasti práva nekalé soutěže a je zacílen zejména na ochranu dotčených subjektů vůči jednáním tzv. „katalogových společností“.

Novela se promítá mimo jiné do novelizovaného znění tzv. generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 věta první) a rozšíření ustanovení § 46 upravujícího problematiku klamavého označení zboží a služeb o nový odst. 5 reagující právě na výše zmíněnou problematiku „katalogových podvodů“.

Nyní blíže ke konkrétním změnám

Generální klauzule nekalé soutěže (§44 odst. 1 obch. zák.) nově zní:

„(1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.“

Z tučně zvýrazněných pasáží je patrné, že působnost generální klauzule byla rozšířena co do věcné působnosti i na tzv. „hospodářský styk“, co do působnosti osobní pak na „(další) zákazníky“.

Zákonodárce k této změně přikročil ve snaze „rozšířit dopad ustanovení týkajících se prostředků ochrany proti nekalosoutěžním praktikám i na obecněji pojatý subjekt – zákazníka – když pod tuto kategorii spadají i subjekty, kteří nejsou podnikatelé, event. podnikatelé jsou, ale mezi “katalogovou společností” a takovým subjektem neexistuje soutěžní vztah“.[1]

V obdobném duchu se dále nese i shodné rozšíření působnosti u ustanovení § 45 odst. 1 obchodního zákoníku upravujícího klamavou reklamu, jehož odst. 1 bude nově znít:

„(1) Klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamnou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku prospěch na úkor jiných soutěžitelů, spotřebitelů nebo dalších zákazníků.“

Zcela nově je pak v rámci právní úpravy regulace nekalé soutěže rozšířeno ustanovení § 46 dopadající na klamavé označení zboží a služeb. Tento paragraf bude nyní rozšířen o nový odstavec 5 upravující právě klíčovou problematiku postupu „katalogových společností“, v důsledku jejichž činnosti byla celá tato novela iniciována.

Nový § 46 odst. 5 zní:

“(5) Inzerce v rámci podnikatelské činnosti a pro účely hospodářského styku, která nabízí registraci v katalozích, jako jsou zejména telefonní a jiné seznamy, prostřednictvím platebního formuláře, složenky, faktury, nabídky opravy nebo jiným podobným způsobem, musí obsahovat jednoznačně a zřetelně vyjádřenou informaci, že tato inzerce je výlučně nabídkou na uzavření smlouvy. To platí přiměřeně i pro přímou nabídku takové registrace.”

Dle zákonodárce má právě nový § 46 odst. 5 být součástí „komplexní reakce na stále se zvyšující počet obětí tzv. katalogových podvodů, kdy s využitím…jednání zaměřeného primárně na hromadné a systémové uvádění hospodářských subjektů v omyl, dochází k nezamýšleným registracím v katalozích … za cenu, která mnohonásobně převyšuje cenu obvyklou za služby obdobného charakteru a z jejichž podstaty přitom zřetelně vyplývá, že by je nikdo průměrně rozumný nikdy nemohl vědomě uzavřít…“ Zároveň zákonodárce v důvodové zprávě zdůraznil, že mezi „oběti“ výše nastíněného jednání patří i subjekty veřejného práva, např. Policejní prezídium, nemocnice či divadla.

V důvodové zprávě se též objevuje „obhajoba“ zvolené podoby novely § 46 odst. 5 v její nakonec schválené poměrně kauzální podobě, a to především s odkazem na bující rozvoj tohoto druhu nekalosoutěžního jednání na našem území ve spojení s absencí zkušeností a judikatury na toto téma. Zároveň je úzce vymezený druh nově nekalosoutěžního jednání zákonodárcem odůvodněn tak, že všechny postupy s cílem „katalogového podvodu“ fungují na obdobném principu a jsou vtěleny do podoby jedné konkrétní praktiky, tudíž větší abstrakce a obecnost při vymezování této skutkové podstaty nebyla na místě.

Obratem je však nutno zdůraznit, že i když zákonodárce poukazuje na doporučení Evropského parlamentu, aby byla do našeho právního řádu přejata osvědčená formulace užitá v rakouském zákoně o nekalých obchodních praktikách (Bundesgesetz gegen den unlauteren Wettbewerb - UWG) a právě tím odůvodňuje vysoký stupeň kazuistiky použité formulace vymezení této skutkové podstaty, lze mu rozhodně vytknout, že se rakouské úpravy nedržel doslovně (viz § 28a. odst. (1) UWG, jenž stanoví: „je zakázáno v obchodním styku a pro účely hospodářské soutěže propagovat registraci v seznamech jako např. odvětvových registrech, telefonních seznamech či jiných registrech formou platebních formulářů, složenek, účtenek, nabídek opravy a podobných či tuto registraci nabízí obdobným způsobem, aniž by přiměřeně srozumitelně a jednoznačně a také graficky jasně poukázal na to, že se jedná výlučně o návrh smlouvy.“)

Nakonec byla v průběhu legislativního procesu do novely po projednání v ústavně právním výboru poslanecké sněmovny připojena ještě dvě další ustanovení. Prvním z nich je ustanovení technické povahy, v jehož důsledku dochází k rozšíření výlučné pravomoci českého soudu. Do jeho rozhodovací pravomoci nově budou spadat všechny spory o nekalých soutěžích, a toi tehdy, pokud byla mezi českou a zahraniční osobou uzavřena dohoda, podle níž by měl rozhodovat cizozemský soud nebo jiný cizozemský orgán.

Nová věta druhá § 43 odst. 2 zní: „Ochranu proti nekalé soutěži poskytuje české osobě český soud nebo jiný český orgán i tehdy, pokud byla mezi českou a zahraniční osobou uzavřena dohoda, podle níž by měl rozhodovat cizozemský soud nebo jiný cizozemský orgán.“

Druhým ustanovením, které k novele přidal ústavně právní výbor je zcela nový § 55, který rozšiřuje plejádu prostředků ochrany proti nekalé soutěži.

Jeho dikce zní: „Smlouva, její část nebo její jednotlivé ustanovení, při jejímž uzavření byl porušen zákaz nekalé soutěže (§ 44 až 52), je od počátku neplatná.“.

K významu a přínosům novely

O faktickém významu této novely obchodního zákoníku byly již v průběhu jejího schvalování vedeny rozsáhlé debaty. Všechny zainteresované osoby si byly vědomy, že v České republice dochází k bujení tzv. katalogových podvodů a že je za tuto skutečnost Česká republika markantně kritizována Evropským parlamentem, ovšem forma a obsah navrhovaného řešení nastalé situace již vzbuzoval řadu rozpaků.

Jako první své nesouhlasné stanovisko k této podobě novely vyslovila vláda ve svém stanovisku k návrhu. Ta konstatovala, že tento návrh neřeší uspokojivě podstatu „katalogových podvodů“ a že nezvyšuje výrazným způsobem míru právní ochrany osob oproti současné právní úpravě obchodního zákoníku. Dále se vláda ohradila i vůči tomu, že v návrhu zcela absentoval dosud používaný pojem „spotřebitel“ a tento byl plně nahrazen jen pojmem „zákazník“, což by dle vlády způsobilo pouze výkladové potíže bez jakéhokoli přínosu pro praxi.[2]

K negativnímu stanovisku se dále připojila i ministryně spravedlnosti a někteří poslanci, kteří novelu označili za zbytečnou a zaplavující právní řád nadbytečným, ničím neobohacujícím ustanovením.

I autorka si dovoluje vyjádřit své rozpaky nad touto novelou, když dle jejího názoru zavedení nových pojmů „hospodářský styk“ a „zákazník“ je nekoncepční, a to zejména s ohledem na vývoj tuzemské judikatury, která dosud užívané a zavedené pojmy hospodářská soutěž a spotřebitel a soutěžitel vykládá poměrně široce a mimo jiné již dospěla i k závěru, že ustanovení o nekalé soutěži dopadají i na subjekty, které vůči sobě nejsou přímo soutěžiteli. Ani z důvodové zprávy k novele pak není patrné, v čem je pojem „zákazník“ obecnější než judikaturou již precizovaný široce pojatý pojem „spotřebitel“. Zavádění nových pojmů zde tedy autorka nepovažuje ani za nezbytné, ani za smysluplné.

Za rozporuplné považuje autorka též nové ustanovení § 55, které bez dalšího činí od počátku neplatnými veškeré smlouvy či jejich jednotlivá ustanovení, které byly uzavřeny v rozporu se zákazem nekalé soutěže. Jde opět spíše o proklamaci, jejíž praktický přesah je dle autorky sporný (spotřebitelé byli a jsou chráněni celou řadou jiných zákonných ustanovení, na ostatní „nespotřebitelské“ případy je možné aplikovat též § 39 obč. z.) a jde dle názoru autorky proti tendenci patrné v české judikatuře. Ta totiž v poslední době směřuje v oblasti práva nekalé soutěže (zejména v oblasti úpravy vztahů mezi spotřebiteli a soutěžiteli) konečně k vítanému nazírání na „běžného spotřebitele“ jako na osobu obezřetnou, která nabídky smluv pečlivě čte, ověřuje podmínky a bere přitom v úvahu i nabídky více soutěžitelů, nevychází při vlastních smluvních jednáních a pouze z reklamních sloganů a inzerátů, je si dobře vědoma rovněž i nutnosti seznámit se se smluvními podmínkami vztahu, do něhož vstupuje…(viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2749/2008). Ve vztahu k této judikatuře je pak nový § 55 v jisté tenzi, neboť do jisté míry snahy o nepodcenění nepodnikatelů opět „sráží“ bezpodmínečnou neplatností vadných smluv ex tunc a naopak výše uvedená judikatura svým užším pojetím toho, co je jednáním v nekalé soutěži (zejména v oblasti smluvních vyjednávání a smluvních podmínek) možnost aplikace § 55 poměrně významně omezuje.

Konečný verdikt, zda je dotčená novela obchodního zákoníku změnou prospěšnou, však vysloví až právní praxe a judikatura.

Na úplný závěr již zbývá jen dodat, že tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 2010.