Konkurence soudního řízení a rozhodčího řízení podle Newyorské úmluvy


Klíčová slova článku konkurence řízení, newyorská úmluva, rozhodčí nález, rozhodčí řízení, soudní řízení Datum vytvoření článku 14.7.2010 Kdy naposledy čteno 23.11.2017 12:16
Mgr. Bc Patrik Frk Mgr. Bc Patrik Frk

Ústav práva a právní vědy, o.p.s.
Konviktská 24
11000 Praha
http://www.ustavprava.cz/

Smyslem a účelem úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřené 10. června 1958 v New Yorku (dále jen „Newyorská úmluva“)[1], která byla přijata na konferenci Organizace spojených národů o mezinárodní obchodní arbitráži, je stanovit elementární pravidla, která umožní v signatářských státech tohoto mezinárodního paktu uznat a vykonat tzv. cizí rozhodčí nález, tedy rozhodčí nález vydaný v jiném státě, než ve státě, ve kterém se o jeho uznání a výkon žádá.

Newyorská úmluva tak odstraňuje bariéry stanovené vnitrostátními právními řády, které by jinak znemožňovaly připustit, aby na svrchovaném státním území byl uznán a vykonán rozhodčí nález, jehož vydání aproboval právní řád cizího státu. Taková tendence je pochopitelná, neboť arbitráže jsou alternativním způsobem řešení sporů, který je hojně využíván právě při řešení sporů mezi subjekty z různých států či zemí. Ostatně v dnešní globalizované ekonomice netřeba více obhajovat nezbytnost mezinárodní smlouvy charakteru Newyorské úmluvy. Ani netřeba dále plédovat pro výhodnost řešit spory pomocí arbitráží, to není primárním posláním tohoto příspěvku.

V následujícím textu se totiž zaměříme na sice dílčí, avšak nutno dodat nikoliv nepodstatnou, výseč úpravy Newyorské úmluvy, a to úpravu situace, kdy dochází ke konkurenci rozhodčího řízení a řízení před obecným soudem, resp. k situaci, kdy bylo zahájeno před obecným soudem řízení ve věci, o níž byla platně uzavřena rozhodčí smlouva.

V této souvislosti uveďme, že Newyorská úmluva odpovídá nárokům ustanovení čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů[2] (dále jen „Ústava ČR“), a proto platí její aplikační přednost před zákonem za předpokladu, že Newyorská úmluva stanovuje něco jiného nežčeský zákon. Ostatně i zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z.r.ř.“), ve svém ustanovení § 47 normuje, že „ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů“.

Newyorská úmluva [viz čl. I odst. 1 Newyorské úmluvy] primárně upravuje uznání a výkon cizích rozhodčích nálezů[3] vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými, a to (i) rozhodčích nálezů vydaných na území jiného státu (tedy nikoliv jen signatářského)[4], než toho, ve kterém je o jejich uznání a výkon žádáno[5], jakož i (ii) rozhodčích nálezů, které sice byly vydané na území státu, ve kterém je o jejich uznání a výkon žádáno, avšak tento stát takový rozhodčí nález nepokládá za rozhodčí nález místní, resp. národní.

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte