K obligatorním náležitostem stanov akciové společnosti a možným důsledkům nenaplnění zákonných požadavků


Klíčová slova článku akciová společnost, nedostatky stanov, neplatnost společnosti, náležitosti stanov, zákon o obchodních korporacích Datum vytvoření článku 9.8.2010 Kdy naposledy čteno 20.3.2019 12:45
Mgr. Ľuboš Fojtík Mgr. Ľuboš Fojtík

Konečná & Zacha, s.r.o., advokátní kancelář
Lazarská 3
11000 Praha
http://konecna-zacha.com

Stanovy akciové společnosti mají právní charakter smlouvy.[1] Tento názor je standardně zastáván soudní praxí i odbornou literaturou, která uvádí: „Stanovy jsou smlouvou, na čemž nic nemění konstrukce našeho obchodního zákoníku, že vytvářejí se zakladatelskou smlouvou v užším smyslu jedinou zakladatelskou smlouvu (v širším smyslu).

Důvod závaznosti stanov pro všechny akcionáře tedy spočívá právě v jejich smluvní povaze.[2]“

Soudní praxe pak tento názor doplnila, když zkonstatovala, že stanovy mají právní povahu smlouvy sui generis[3]. Na uzavření smlouvy, jež má charakter stanov ovšem, právě s ohledem na jejich specifickou povahu, nelze beze zbytku vztáhnout všechna obecná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník (dále jen „OZ“) a zákona č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“) o uzavírání smluv. Jako další specifikum stanov jako smlouvy je možno vnímat to, že stanovy mohou být uzavřeny ve prospěch a k tíži třetího, přičemž těchto účinků nabývají zápisem akciové společnosti do obchodního rejstříku. K tomu, aby byly stanovy úplné a nevytvářely při existenci společnosti možné problémy, je nezbytné, aby obsahovaly minimálně zákonem stanovené náležitosti. Jsou to právě tyto náležitosti a možné následky jejich absence, které se pokusíme v tomto příspěvku rozebrat.

Obligatorní náležitosti stanov

Základní výčet náležitostí stanov akciové společnosti můžeme najít v §173 odst. 1 ObchZ, který stanoví, že stanovy musí obsahovat:

(a) firmu a sídlo společnosti;

(b) předmět podnikání (činnosti);

(c) výši základního kapitálu a způsob splácení emisního kursu akcií;

(d) počet a jmenovitou hodnotu akcií, podobu akcií, jakož i určení, zda akcie znějí na jméno nebo na majitele, nebo kolik akcií zní na jméno a kolik na majitele;

(e) počet hlasů spojených s jednou akcií a způsob hlasování na valné hromadě; vydala-li společnost akcie v různé jmenovité hodnotě, počet hlasů vztahující se k té které výši jmenovité hodnoty akcií;

(f) způsob svolávání valné hromady (§184a odst. 2 ObchZ), její působnost a způsob jejího rozhodování;

(g) určitý počet členů představenstva, dozorčí rady nebo jiných orgánů, délku funkčního období člena orgánu, jakož i vymezení jejich působnosti a způsob rozhodování, jestliže se zřizují;

(h) způsob tvorby rezervního fondu a výši, do které je společnost povinna jej doplňovat, a způsob doplňování;

(i) způsob rozdělení zisku a úhrady ztráty;

(j) důsledky porušení povinnosti splatit včas upsané akcie;

(k) pravidla postupu při zvyšování a snižování základního kapitálu, zejména možnost snižovat základní kapitál vzetím akcií z oběhu losováním;

(l) postup při doplňování a změně stanov; a

(m) další údaje, pokud tak stanoví zákon.

Tento zdánlivě vyčerpávající vyčet, ovšem nepokrývá všechny náležitosti, které pro stanovy předepisuje zákon.

Další obligatorní údaj stanov ve smyslu §173 odst. 1 písm. (m) ObchZ je obsažen v ustanovení §185 odst. 2 ObchZ, dle kterého správnost listiny přítomných potvrzují svými podpisy předseda valné hromady a zapisovatel zvolení podle stanov. Implicitně lze tedy dovodit, že dalším obligatorním údajem stanov jsou pravidla pro volbu předsedy valné hromady a zapisovatele.[4]

Obligatorní náležitostí stanov je dle našeho názoru dále také určení lhůty pro předložení zprávy představenstva valné hromadě o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku podle §192 odst. 2 ObchZ, který stanoví, že ve lhůtách určených stanovami, nejméně však jednou za účetní období, předkládá představenstvo valné hromadě zprávu o podnikatelské činnosti společnosti a o stavu jejího majetku. Tato zpráva je vždy součástí výroční zprávy zpracovávané podle zvláštního právního předpisu.[5]

Další obligatorní náležitost stanov je možné dovodit z §200 odst. 2 ObchZ, dle něhož jsou členové dozorčí rady voleni na dobu určenou stanovami. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že obligatorní náležitostí stanov je uvedení délky funkčního období člena dozorčí rady.[6]

Předposlední obligatorní náležitost je možné odvodit z ustanovení §184 odst. 3 ObchZ, dle kterého se valná hromada koná nejméně jednou za rok ve lhůtě určené stanovami, nejpozději však do šesti (6) měsíců od posledního dne účetního období a svolává ji představenstvo, popřípadě jeho člen, pokud se představenstvo na jejím svolání bez zbytečného odkladu neusneslo a zákon stanoví povinnost valnou hromadu svolat anebo pokud představenstvo není dlouhodobě schopno se usnášet, nestanoví-li ObchZ jinak. Z uvedeného je tedy zřejmé, že obligatorní náležitostí stanov je také uvedení lhůty pro konání valné hromady od posledního dne účetního období.[7]

Poslední obligatorní náležitostí stanov je pak upravení způsobu, jakým se akcionář bude podílet na řízení společnosti, jejím zisku i likvidačním zůstatku při jejím zániku.[8] Tato povinnost vyplývá z §155 odst. 1 ObchZ, dle kterého je akcie cenným papírem, s nímž jsou spojena práva akcionáře jako společníka podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku a na likvidačním zůstatku při zániku společnosti.

Fakultativní náležitosti stanov

Na rámec obligatorních náležitostí musí, respektive mohou stanovy v určitých případech obsahovat další údaje. Dle ustanovení §174 ObchZ stanovy rovněž podle potřeby upraví další záležitosti zde uvedené. Obdobně pro pověření představenstva ke zvýšení základního kapitálu dle §210 ObchZ je nutné podmínky pro takové zvýšení základního kapitálu upravit ve stanovách.

ObchZ dále na celé řadě míst umožňuje, aby stanovy obsahovaly fakultativní ustanovení, která jsou zařazena do stanov na základě rozhodnutí zakladatelů respektive akcionářů. S ohledem na skutečnost, že existence či neexistence fakultativních náležitostí nemá vliv na platnost či neplatnost stanov věnujeme se v tomto příspěvku dále pouze obligatorním náležitostem.

Chybějící obligatorní náležitosti stanov

Odborná literatura zastává shodně názor, že zákonem stanovené náležitosti musí být obsaženy ve stanovách vždy.[9] Jedná se tak o náležitosti obligatorní, s jejichž nedostatkem je třeba spojovat neplatnost právního úkonu.

V případě, že ve stanovách chybí některá z obligatorních náležitostí buď vůbec, nebo proto, že příslušná část stanov je neplatná pro rozpor se zákonem, nebude se v případě konkrétního dokumentu tedy vůbec jednat o stanovy akciové společnosti.[10]

V praxi nelze vyloučit situaci, kdy stanovy budou v rozporu se zákonem, resp. nebudou obsahovat veškeré obligatorní náležitosti, nicméně příslušný rejstříkový soud tuto skutečnost přehlédne, V takovém případě pak může nastat následovná situace. Stanovy budou pro rozpor se zákonem neplatné celé, zejména proto, že neobsahují náležitost vyžadovanou zákonem jako obligatorní: např. údaj o výši základního kapitálu společnosti (riziko nerespektování předepsané formy stanov v praxi patrně nehrozí). Pak je třeba postupovat podle §68a ObchZ. V tom případě je možné neplatnost stanov napadnout zvláštní určovací žalobou, avšak jen do okamžiku, než společnost vznikne. Zapíše-li takovou společnost rejstříkový soud do obchodního rejstříku, nelze již jeho rozhodnutí - jakkoli je právně vadné - následně zrušit.

Neplatnost společnosti

Ustanovení §68a odst. 1 ObchZ (Neplatnost společnosti) stanoví, že po vzniku společnosti nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, a nelze se domáhat určení, že společnost nevznikla.

Dle ustanovení §68a odst. 2 ObchZ pak může neplatnost společnosti prohlásit jenom soud, a to i bez návrhu, mimo jiné jestliže:

(a) nebyla uzavřena společenská nebo zakladatelská smlouva nebo nebyla pořízena zakladatelská listina nebo nebyla dodržena jejich předepsaná forma;

(b) ve společenské nebo zakladatelské smlouvě, zakladatelské listině nebo ve stanovách chybí údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepisuje, nebo o předmětu podnikání (činnosti); a

(c) nebyla dodržena ustanovení o minimálním splacení vkladů.

Dle ustanovení §68a odst. 3 ObchZ vstupuje společnost ke dni právní moci rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti do likvidace.

Tato úprava byla do Obchoz začleněna zákonem č. 370/2000 Sb. a důvodová zpráva k tomuto zákonu pouze uvádí, že ustanovení § 68a obsahuje právní úpravu vad při zakládaní společnosti a jejich důsledků na trvání společnosti do souladu s požadavky První směrnice.[11] Článek 11 odst. 2 písm. (a) První směrnice[12] však pouze uvádí: „chybí akt, kterým se společnost zakládá, nebo nebyly dodrženy náležitosti předběžné kontroly či forma úředního ověření.“

S ohledem na výše uvedené lze mít na základě jazykového výkladu za to, že ustanovení §68a odst. 2 písm. (a) ObchZ se nevztahuje na stanovy společnosti, neboť ustanovení §68a odst. 2 písm. (a) ObchZ uvádí pouze zakladatelskou smlouvu a nikoli již zakladatelské dokumenty, které byly obsaženy v původním ustanovení §69b odst. 2 písm. (a) ObchZ.

Neplatnost společnosti by tak soud ve vztahu ke stanovám mohl vyslovit pouze v případě, že by ve stanovách chyběl údaj o firmě společnosti nebo o vkladech společníků nebo o výši základního kapitálu, jestliže zákon takový údaj předepisuje, nebo o předmětu podnikání (činnosti), tedy dle §68a odst. 2 písm. (b) ObchZ.

Obecně ke způsobu nápravy stavu, kdy stanovy společnosti nemají zákonné náležitosti

Dle ustanovení §187 odst. 1 písm. (a) ObchZ patří změna stanov do kompetence valné hromady. Je tak zřejmé, že změna stanov, která by je uvedla do souladu s ustanovením §173 ObchZ, musí být provedena valnou hromadou.

K diskusi pak zde můžeme dát otázku, zda by případ, kdy společnosti hrozí, že dojde k jejímu zrušení a nařízení její likvidace soudem, nespadal pod situace, kdy dle ustanovení §199 odst. 1 ObchZ dozorčí rada svolává valnou hromadu, jestliže to vyžadují zájmy společnosti, a na valné hromadě navrhuje potřebná opatření a dle našeho názoru se lze spíše klonit k názoru, že ano, neboť právě i k těmto úkonům směřuje účel a funkce dozorčí rady společnosti a příslušná zákonná ustanovení.

__________________________________________________

[1] Dědič i. Dědič, J. a kol.: Dědič Jan a kol., Komentář k Obchodnímu zákoníku, 2. díl, POLYGON, Praha, 2002, str. 1700

[2] Pelikánová i. Pelikánová, I., Komentář k Obchodnímu zákoníku, 1998

[3] Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č.j. 29 Cdo 2024/2000 ze dne 3.4.2001

[4] Dědič i. Dědič, J. a kol.: Dědič Jan a kol., Komentář k Obchodnímu zákoníku, 2. díl, POLYGON, Praha, 2002, str. 1712, a Štenglová i. Štenglová, Plíva, Tomsa, Komentář k Obchodnímu zákoníku, C.H. Beck, 2006, str. 517

[5] Tamtéž.

[6] Štenglová i. Štenglová, Plíva, Tomsa, Komentář k Obchodnímu zákoníku, C.H. Beck, 2006, str. 517

[7] Štenglová i. Štenglová, Plíva, Tomsa, Komentář k Obchodnímu zákoníku, C.H. Beck, 2006, str. 517

[8] Pokorná i. Kobliha, Kalfus, Krofta, Kovařík, Kozel, Pokorná, Svobodová, Linde, Praha 2006, str. 487

[9] Štenglová i. Štenglová, Plíva, Tomsa, Komentář k Obchodnímu zákoníku, C.H. Beck, 2006, str. 582

[10] Dědič i. Dědič, J. a kol.: Dědič Jan a kol., Komentář k Obchodnímu zákoníku, 2. díl, POLYGON, Praha, 2002, str. 1701

[11] Sněmovní tisk 476/2000

[12] První směrnice Rady (EHS) 68/151/EHS, o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetích osob vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosažení rovnocennosti těchto opatření.