Nad otázkou rozhodujícího hlasu předsedajícího u rozhodování představenstva


Klíčová slova článku akciová společnost, hlasování představenstva, předsedající, představenstvo, rozhodující hlas Datum vytvoření článku 17.2.2010 Kdy naposledy čteno 21.5.2019 00:35

Přestože rozhodování představenstva je každodenní praxí akciových společností, lze i v této oblasti nalézt řadu mezer, kterým se odborná literatura raději vyhýbá, popřípadě se jim věnuje velmi povrchně. Jednou z těchto oblastí je přijímání rozhodnutí představenstva při aplikaci ustanovení §66 odst. 4 obchodního zákoníku.

Úpravu rozhodování orgánů obchodních společností a družstva nalezneme v části druhé zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), obsahující společná obecná ustanovení (zejména v ustanovení §66 odst. 4 ObchZ), a následně pak úpravy každé jednotlivé obchodní společnosti, resp. družstva. Tato posléze uvedená zvláštní ustanovení mají jako speciální ustanovení aplikační přednost před ustanoveními obecnými. V případě představenstva akciové společnosti se jedná zejména o ustanovení §191 a násl. ObchZ.

Ustanovení §66 odst. 4 ObchZ mimo jiné stanoví: „Neurčují-li zákon, stanovy nebo společenská smlouva jinak, mohou se statutární a jiné orgány usnášet, jen je-li přítomna nadpoloviční většina jejich členů, a k usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných členů. Při rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedajícího.“ Zvláštní úprava pro představenstvo akciové společnosti pak v §194 odst. 3 ObchZ zakotvuje: „Představenstvo rozhoduje většinou hlasů svých členů určenou stanovami, jinak většinou hlasů všech členů. Každý člen představenstva má jeden hlas.

Z uvedených ustanovení lze za nepochybné považovat následující: Pokud stanovy neurčí většinu vyšší, rozhoduje představenstvo akciové společnosti prostou většinou všech nikoli jen přítomných členů, přičemž každý člen představenstva má právě jeden hlas. Dále pak, že pro účely předchozí věty se členem představenstva rozumí také předseda případně i místopředseda představenstva. Naproti tomu otázkou zůstává, jakým způsobem se i na rozhodování představenstva uplatní uvedené obecné ustanovení o rozhodujícím hlasu předsedajícího.

Aplikace §66 odst. 4 ObchZ na rozhodování představenstva

Lze se domnívat, že ustanovení §66 odst. 4 ObchZ o rozhodujícím hlasu předsedajícího v případě rovnosti hlasů je nutné aplikovat i na rozhodování představenstva akciové společnosti. Uvedené obecné ustanovení se se zvláštním ustanovením §194 odst. 3 ObchZ překrývají jen částečně, a to ve vztahu k určení rozhodující většiny. Jelikož však §194 odst. 3 ObchZ zvláštní úpravu pro případ rovnosti hlasů neobsahuje, je tehdy třeba aplikovat ustanovení obecná. V tomto se totiž uvedená ustanovení naopak doplňují.

Závěr o použitelnosti rozhodujícího hlasu předsedajícího na rozhodování představenstva je možné standardně nalézt jak v komentářové literatuře[1], tak i v judikatuře Nejvyššího soudu ČR [2]. Tento závěr lze tudíž považovat za dostatečně podložený. Rovněž příslušná ustanovení paragrafovaného návrhu zákona o obchodních korporacích stanovují, že „kolektivní orgán určí předsedu, jehož hlas je v případě rovnosti hlasů rozhodující, ledaže společenská smlouva pro tento případ určí jinak.“ Prakticky totožnou úpravu pak lze nalézt i v úpravě evropské akciové společnosti[3].

Lze se však setkat i s ojedinělými názory, které aplikovatelnost ustanovení §66 odst. 4 ObchZ o rozhodujícím hlasu předsedajícího pro rozhodování představenstva akciové společnosti vylučují. Takové názory argumentují, že ustanovení §194 odst. 3 ObchZ stanoví rozhodování představenstva pouze většinou hlasů jeho členů a jiné přijetí rozhodnutí není přípustné. Dále argumentují, že členové představenstva mají při hlasování pouze jeden hlas a ustanovení o rozhodujícím hlasu předsedajícího by s tímto bylo v rozporu. Takové závěry však je nutné považovat za nesprávné a nepodložené, neboť jdou nad rámec možné interpretace uvedených ustanovení. Přičemž by takové závěry rovněž vedly k nemožnosti aplikovat ustanovení o rozhodujícím hlasu předsedajícího na jakýkoli orgán jakékoli společnosti či družstva, čímž ve svém důsledku by ustanovení §66 odst. 4 ObchZ, v části, která stanoví, že při rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedajícího, bylo neaplikovatelné vůbec.

Z gramatického výkladu ustanovení §66 odst. 4 ObchZ věty první vyplývá, že pravidlo o rozhodování většinou přítomných může být následně upraveno odlišně. V případě akciové společnosti k tomu došlo v intencích uvedených výše. Dále uvedené obecné ustanovení zakotvuje možnost přijetí rozhodnutí i v případě, kdy nastane rovnost hlasů. Tehdy totiž může být předmětné rozhodnutí přijato, hlasuje-li pro i předsedající příslušného orgánu, jehož hlas je v takovém případě rozhodující. Tato norma je stanovena bez možnosti odchýlení se od ní a rovněž ani z důvodu upřednostnění úpravy zvláštní před obecnou (lex specialis derogat generali) není její vyloučení v případě představenstva akciové společnosti možné. Ustanovení §66 odst. 4 ObchZ je systematicky ohledně rozhodujícího hlasu předsedajícího obecnou úpravou, od níž se speciální úprava obsažená v §194 odst. 3 ObchZ neodchyluje, neboť žádná z úprav obchodních společností či družstva neobsahuje zvláštní ustanovení o rozhodování pro případ rovnosti hlasů. Je navíc zjevné, že zcela stejné otázky ve vztahu k rozhodujícímu hlasu předsedajícího vyvstanou, ať je jako rozhodující stanovena většina přítomných nebo všech členů orgánu.

Rozhodující hlas předsedajícího nelze dále vnímat jako porušení pravidla o jediném hlase každého člena. Výklad, který by pro případy rovnosti přisuzoval předsedajícímu další „rozhodující“ hlas, není přesný a je nutno jej považovat pouze za ilustrativní. Lze se domnívat, že adekvátnější je například pojetí, které pro případ rovnosti považuje hlas tímto orgánem zvoleného předsedajícího za přesvědčivější, tím pádem rozhodující.

Zejména pro důvody výše uvedené lze tudíž považovat závěr o aplikaci §66 odst. 4 ObchZ ohledně rozhodujícího hlasu předsedajícího i na představenstvo akciové společnosti za jednoznačný.

Meze aplikace §66 odst. 4 ObchZ

Nehledě na uvedené, samotná aplikace ustanovení o rozhodujícím hlasu předsedajícího vyvolává řadu otázek. Pokud vyjasníme otázku, kdo vlastně může být předsedajícím orgánu společnosti[4], nastávají například nejasnosti, při které rovnosti bude hlas předsedajícího rozhodující. Jako modelové uvažujme představenstvo se čtyřmi členy[5]. Pokud by dva členové představenstva včetně předsedy hlasovali pro a dva by hlasovali proti, lze s ohledem na dikci §66 odst. 4 věty druhé ObchZ uzavřít, že by příslušné rozhodnutí bylo přijato. Kvórum pro hlasování bylo naplněno, a i když nebyla dosažena absolutní většina, je možné rozhodnutí považovat za přijaté v důsledku aplikace právě §66 odst. 4 věty druhé ObchZ. V těchto situacích je rovněž zřetelný účel této normy spočívající v umožnění funkčnosti statutárního orgánu akciové společnosti vahou hlasu předsedajícího (zpravidla předsedy představenstva) namísto její paralyzace patovou situací v důsledku dosažené rovnosti hlasů.

Již méně jasnou se však aplikace tohoto ustanovení stává tehdy, když se některý z členů představenstva zdrží hlasování. Zdržení se hlasování lze považovat za účast na hlasovaní[6]. Přestože se některý člen hlasování zdrží, počítá se jako hlasující člen pro účely zjištění dosažení kvóra. Samotné zdržení se hlasování však nelze považovat ani za vyslovení souhlasu, ani nesouhlasu s předmětným návrhem rozhodnutí, ve svém důsledku je však prakticky totožné s hlasováním proti. V této souvislosti nelze potom činit rozdíl mezi situací, kdy by dva členové představenstva včetně předsedy hlasovali pro a dva by hlasovali proti, a situací, kdy by někteří členové představenstva namísto toho, aby byli proti, se hlasování zdrželi. Opačný přístup by totiž vedl ke zcela absurdnímu závěru (argument reductionis ad absurdum), že člen představenstva, který by nemohl zvrátit přijetí usnesení tím, že by hlasoval proti, by jej mohl zvrátit tím, že by se hlasování zdržel. Lze tak uzavřít, že i v takovémto případě nastává rovnost hlasů, a to mezi hlasy členů představenstva hlasujícími pro přijetí takového usnesení a hlasy členů představenstva nehlasujícími pro přijetí takového usnesení, a je tudíž rozhodující hlas předsedajícího.

Obchodní zákoník nestanoví, kdy je člen představenstva povinen resp. oprávněn se hlasování zdržet. Nelze se však domnívat, že by takto mohl činit čistě na základě své libovůle. S odkazem na povinnost výkonu funkce člena představenstva s péčí řádného hospodáře se lze totiž domnívat, že takový člen by měl být vždy schopný zaujmout k předmětnému bodu jednání své stanovisko a toto by měl při hlasování vyjádřit. Zdržet by se pak mohl a měl pouze v těch případech, kdy by se při rozhodování o příslušném návrhu nacházel v konfliktu zájmů[7]. Pokud by se však nejednalo o tyto situace a tento člen představenstva by se jednání představenstva bezdůvodně opakovaně pouze pasivně účastnil, bylo by možné důvodně pochybovat o řádnosti takového výkonu funkce. Důvodem pro zdržení se hlasování by tak nemělo být to, že si člen představenstva neopatřil relevantní informace k hlasování o tomto bodu, ani například to, že je danému členu představenstva výsledek hlasování lhostejný, popřípadě to, že člen představenstva má zájem činnost orgánu paralyzovat. Takovýto přístup by byl nejen v rozporu s péčí řádného hospodáře, ale také s povinností loajality, která je její součástí.

Dále je možné uvažovat o situaci, kdy se v představenstvu dva členové zdrží hlasování, jeden bude proti a předseda představenstva bude pro. Kvórum bude naplněno, většina pro přijetí dosažena nebude a otázka je, nastala-li rovnost dle §66 odst. 4 ObchZ. Formálně totiž nastala rovnost hlasů, když jeden hlas je pro a jeden proti. Je otázkou, nakolik lze přihlížet k hlasům zdržujících se členů. S ohledem na naplnění formálních podmínek by bylo možné zaujmout závěr, že pokud by pro hlasoval předsedající, rozhodnutí by mělo být přijato.

Je zřejmé, že zejména posledně uvedený závěr může být velmi diskutabilní. Na jednu stranu se zdá být nepřijatelné, aby rozhodnutí představenstva (a to libovolně početného) mohla být přijata pouze jedním hlasem předsedajícího člena představenstva. Přičemž rovnosti hlasů bylo dosaženo pouze tím, že jeden ze členů se hlasování zdržel, ačkoli mohl hlasovat proti, tedy pokud se přikloníme k závěru, že zdržení se hlasování je ve svém důsledku prakticky totožné s hlasováním proti. Na stranu druhou je nepochybné, že takovým zdržováním se hlasování, jenž pouze paralyzuje rozhodování statutárního orgánu, by neměla být postižena dotčená společnost. Právě posléze uvedenému negativnímu důsledku by tudíž aplikace §66 odst. 4 věty druhé ObchZ mohla efektivně předcházet. Řešení této otázky je pak zřejmě nutné nalézt v souvislosti s oprávněním člena představenstva se při hlasování zdržet, resp. v souvislosti s povinností hlasovat na představenstvu, s výjimkou situací konfliktu zájmů, pro anebo proti.

Úvaha de lege ferenda

S ohledem na výše uvedené lze tedy shrnout, že aplikace ustanovení §66 odst. 4 ObchZ o rozhodujícím hlasu předsedajícího se použije také pro rozhodování představenstva akciové společnosti. Ohledně aplikace tohoto ustanovení však vyvstávají určité otázky. Jelikož obdobná úprava je rovněž obsažena v již zmiňovaném paragrafovaném znění návrhu zákona o obchodních korporacích, lze uvedené nejasnosti očekávat i po jeho vstoupení v platnost. Potřebu jejich vyjasnění nelze tedy vnímat jako problém pouze v současnosti platné právní úpravy, ale i jako námět de lege ferenda.

JUDr. Ing. Adam Černý, LLM, advokát

hermanek cerny

Heřmánek & Černý, advokátní kancelář

Dřevná 382/2, 120 00, Praha

tel.: +420 222 518 245
office@hclegal.cz

______________________________

[1] Např. Dědič in Dědič, J. a kol.: Komentář k Obchodnímu zákoníku, Praha: Nakladatelství Polygon, 2002, str. 463 či Faldyna, F. a kol.: Obchodní zákoník s komentářem I. díl, CODEX 2000, str. 490.

[2] V usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.12.2006, č.j. 35 Odo 755/2005, tento soud při porovnávání jednání orgánů akciové společnosti vyslovil názor, že: „V úvahu je třeba vzít rovněž okolnost, že jak u představenstva, tak u dozorčí rady má podle ustanovení §66 odst. 4 obch. zák. hlas předsedy rozhodující význam při rovnosti hlasů.

[3] Článek 50 nařízení Rady č. ES/2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské akciové společnosti.

[4] Lze souhlasit s následujícím názorem T. Dvořáka: „Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedajícího, tedy nikoli pouze předsedy, nýbrž i předsedajícího místopředsedy nebo jiného člena představenstva.“ in Dvořák, T. Akciová společnost a Evropská akciová společnost. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 468.

[5] Rovnosti hlasů mohou nastat při rozhodování v každém představenstvu jako kolektivním orgánu.

[6] Tento závěr lze dovodit z §195 odst. 2 ObchZ, který předpokládá, že o návrhu lze hlasovat buď pro, nebo proti, anebo se hlasování zdržet.

[7] Např. pokud by představenstvo rozhodovalo o uzavření smlouvy s takovým členem představenstva resp. jeho osobou blízkou.