Může statutární orgán zastupovat obchodní společnost jako její zástupce dle § 15 obchodního zákoníku?


Klíčová slova článku souběh funkcí, statutární orgán, zaměstnanec společnosti, zastoupení podnikatele Datum vytvoření článku 6.11.2009 Počet zobrazení 6405x Kdy naposledy čteno 19.3.2019 19:54

Poměrně rozsáhlou diskuzi vyvolal rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky vydaný dne 15. 10. 2008 pod sp. zn. 31 Odo 11/2006. Připomenu jeho právní větu: „Zákonným zástupcem obchodní společnosti nebo družstva (podle § 15 obchodního zákoníku) nemůže být její statutární orgán.“ Tento rozsudek se dotkl dvou souvisejících problematik. Tou první je problematika souběhu výkonu funkce statutárního orgánu a zaměstnance jednou fyzickou osobou a druhou je otázka, zda statutární orgán (či člen statutárního orgánu) může jednat za společnost také z jiného titulu (nepřímým jednáním jako zástupce právnické osoby). Oběma problémy se jednotlivě či společně zabývala v poslední době řada odborných článků uvažujících zároveň nad výkladem a důsledky možného výkladu citovaného rozsudku Nejvyššího soudu České republiky pro podnikatelskou praxi [z novějších je možno uvést např. Čech, P. Statutární orgán, zaměstnanec nebo od každého trochu? Právní rádce, XVI, 2009, č. 2, s. 22an.; Eliáš, K. Variabilita života a právnická schémata (K souběhu pracovního poměru s členstvím ve statutárním orgánu obchodní korporace) Obchodněprávní revue, I, 2009, č. 10, s. 271 an.].Obou problematik se pak dotýkají dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky odkazující ve svém odůvodnění na shora uvedený rozsudek velkého senátu.

Prvním je rozsudek vydaný dne 26. 11. 2008 pod sp. zn. 32 Odo 383/2006. Krajský soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 900 000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání předmětu díla dle smlouvy podepsané mezi nimi. Dospěl k závěru, že smlouva o dílo podepsaná za žalovanou pouze jedním jednatelem, ačkoli v rozhodné době museli jménem společnosti jednat dva jednatelé současně nebo jeden jednatel spolu s ředitelem, je neplatná. Na vrácení vzájemného plnění aplikoval § 457 občanského zákoníku.

Vrchní soud jako soud odvolací (poté, co připustil změnu žaloby) rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 900 000,- Kč proti vydání předmětu díla zamítl. Dospěl totiž k jiným právním závěrům než soud prvního stupně. Za žalovanou podepsala smlouvu o dílo osoba, která byla v době podpisu jednatelem a zároveň ředitelem žalované. Smlouva byla zároveň uzavřena při výkonu podnikatelské činnosti žalované. Podle odvolacího soudu je ve smyslu § 15 odst. 1 obchodního zákoníku obvyklé, aby osoba pověřená činností ředitele sjednávala obchodní smlouvy při běžném provozování podniku. Dále uzavřel, že závěr, že pouze ty běžné smlouvy, které podepsal za podnikatele jeho statutární orgán v souladu s úpravou podepisování za společnost, jsou pro ni závazné, by byl v rozporu s § 15 obchodního zákoníku a fakticky by znamenal blokaci běžné obchodní činnosti.

K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky rozhodnutí vrchního soudu zrušil, a to s odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 10. 2008 (sp.zn. 31 Odo 11/2006). Zdůraznil argumentaci použitou v rozhodnutí velkého senátu, že rozhodl-li nejvyšší orgán právnické osoby o tom, že členové jejího statutárního orgánu nemohou činit právní úkony samostatně, ale jen (dva či více) společně, nelze toto rozhodnutí obcházet tím, že sám statutární orgán pověří svého člena určitou činností, která jej k samostatnému jednání opravňuje. Dalším aplikovatelným argumentem je, že odpovědnost člena statutárního orgánu, který činí jménem právnické osoby právní úkony, je podle ustanovení § 194 odst. 4 až 7 obchodního zákoníku zásadně podstatně vyšší než odpovědnost zaměstnance, člena či jiné osoby pověřené určitou činností, a to zpravidla jak pokud jde o rozsah odpovědnosti, tak pokud jde o podmínky jejího vzniku a o nesení důkazního břemene při porušení povinnosti jako předpokladu vzniku odpovědnosti za škodu. Člen statutárního orgánu dále na rozdíl od osob pověřených nějakou činností také za určitých podmínek ručí za závazky společnosti.

Pověření výkonem funkce ředitele by mohlo obsahovat oprávnění činit prakticky všechny právní úkony, aniž by s tím byla spojena přiměřeným způsobem odpovědnost za škodu či ručení za závazky společnosti. Nejvyšší soud České republiky také poukázal na ustanovení § 194 odst. 5 větu třetí obchodního zákoníku, podle kterého jsou smlouva mezi akciovou společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu neplatné.

Nejvyšší soud uzavřel, že je nesprávný závěr vrchního soudu o tom, že fyzická osoba, která byla jak jednatelem, tak i ředitelem, byla oprávněna smlouvu, která dle dohody stran měla mít písemnou formu, sama uzavřít jako osoba pověřená dle § 15 obchodního zákoníku.

Druhým rozhodnutím je rozsudek Nejvyššího soudu České republiky vydaný dne 23. 6. 2009 pod sp. zn. 29 Cdo 2008/2007.

V tomto případě byla předmětem posuzování předběžná otázka platnosti ručitelského prohlášení podepsaného za akciovou společnost jednou osobou (dále „pan TF“), která byla zároveň členem představenstva bez oprávnění samostatně jednat, ředitelem společnosti na základě pracovní smlouvy a nakonec také zmocněncem na základě plné moci. Soud prvního stupně žalobu o zaplacení zamítl, neboť dovodil, že pan TF nebyl oprávněn ručitelský závazek převzít samostatně ani jako člen představenstva ani jako ředitel (bylo to v rozporu s úpravou jednání jménem společnosti v obchodním rejstříku a stanovách) a konečně ani na základě plné moci, protože ani tu nepodepsaly osoby oprávněné ji jménem společnosti udělit.

Krajský soud jako soud odvolací rozsudek změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalovanou částku s příslušenstvím, neboť po provedeném dokazování (mimo jiné ohledně pracovní náplně pana TF jako ředitele a praxe zaběhnuté ve společnosti) dovodil, že pan TF byl jako ředitel společnosti oprávněn převzít ručitelský závazek v souladu s § 15 obchodního zákoníku.

K dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky rozsudek krajského soudu zrušil, a to opět s odkazem na rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 15. 10. 2008 (sp. zn. 31 Odo 11/2006). Je-li osoba, u které jsou jinak splněny podmínky ustanovení § 15 obchodního zákoníku, současně statutárním orgánem či členem statutárního orgánu podnikatele-právnické osoby, nemůže být současně zákonným zástupcem této osoby. Je obvyklé, že člen statutárního orgánu může z titulu své funkce činit úkony jménem právnické osoby pouze společně s další osobou, čímž si společníci zajišťují kontrolu nad zneužitím jednatelského oprávnění. Jako osoba splňující podmínky zákonného zastoupení by člen statutárního orgánu takto omezen nebyl a právní úkony by mohl činit samostatně. Pokud by nejvyšší orgán společnosti byl srozuměn s tím, aby konkrétní člen statutárního orgánu, který současně vykonává v právnické osobě činnost, ze které by jinak vyplynulo zákonné zastoupení, jednal jménem společnosti samostatně, nic mu nebrání v tom, aby ve stanovách rozhodl o způsobu jednání jménem právnické osoby tak, že jmenovitě uvedený člen statutárního orgánu nebo člen zastávající určitou funkci, jedná jménem právnické osoby samostatně. Neučiní-li tak, zřejmě s tím srozuměn není.

Nejvyšší soud uzavřel, že měl-li pan TF uzavřenu pracovní smlouvu na funkci ředitele, nemohl na základě takto uzavřené smlouvy jednat v rozsahu působnosti představenstva jako zákonný zástupce podle § 15 obchodního zákoníku.

Mgr. Veronika Bočanová, advokát

Advokátní kancelář Vych & Partners

Lazarská 11/6

120 00 Praha 2

web: www.ak-vych.cz

Chcete číst více? Přihlaste se nebo se zdarma zaregistrujte