Nejvyšší soud k formě zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení


Klíčová slova článku náhrada škody, přiměřená délka řízení, zadostiučinění Datum vytvoření článku 10.1.2011 Počet zobrazení 3145x Kdy naposledy čteno 26.5.2019 15:55

Manžel žalobkyně byl účastníkem soudní rehabilitace. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci se jeví jako dostatečné konstatování porušení práva. I když řízení směřující k úplné rehabilitaci zemřelého plukovníka ve výslužbě in memoriam trvalo nepřiměřeně dlouho, nelze přehlédnout, že žalobkyně byla v jeho průběhu nečinná.

NS ale dovodil, že dospěje-li soud k závěru, že v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu, je třeba, aby zvážil, zda v daném případě je dostatečné konstatování porušení tohoto práva či zda je třeba přiznat poškozenému přiměřené zadostiučinění v penězích. Přitom je třeba přihlížet k tomu, že přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád,) není preventivním nástrojem proti nepřiměřené délce soudního řízení. Poskytuje „pouze“ následnou kompenzaci za již vzniklou újmu, a je tedy žádoucí, aby bylo poskytováno rychle, v zásadě v penězích a v dostatečné výši.

Sám Evropský soud pro lidská práva vychází ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“ (strong but rebuttable presumption), že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením základního práva. Jen zcela výjimečně se pak nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy nutné přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný); viz i NS ČR 30 Cdo 958/2009. Takovou okolností však není skutečnost, že poškozený nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení; jejich využití je třeba přičíst poškozenému k dobru, nikoliv mu přičítat k tíži, že je nevyužil.

Celé znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1337/2010