Oprávnění užít počítačový program na základě jiného právního důvodu než smlouvy


Klíčová slova článku bez smlouvy, licenční smlouva, počítačový program, rozmnoženina programu Datum vytvoření článku 14.6.2011 Kdy naposledy čteno 26.9.2017 14:43
JUDr. Jozef Aujezdský JUDr. Jozef Aujezdský

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
Opletalova 1535/4
11000 Praha
http://e-advokacie.cz

V nedávné době jsme zde publikovali článek věnující se způsobům užití počítačového programu na základě licenční smlouvy. V tomto příspěvku se pak pokusíme nastínit způsoby a možnosti užití počítačového programu na základě jiného titulu než přislušné smlouvy.

Možnost užít autorské dílo se řídí právem místa, kde k tomuto užití dochází. Ustanovení § 12 odst. 1 autorského zákona stanoví, že „Autor má právo své dílo užít …a udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva; jiná osoba může dílo užít bez udělení takového oprávnění pouze v případech stanovených tímto zákonem.“ Autorský zákon tedy primárně předpokládá, že ke vzniku oprávnění k výkonu práva užít autorské dílo (vzniku licence) bude docházet na základě smlouvy či na základě zákona (na základě zákonných licencí)[1]. Pro úplnost je možné zmínit, že v literatuře bývají jako další právní důvody zakládající oprávnění k užití díla bez svolení autora uváděny také výrok soudu a úřední přivolení[2], nicméně tyto případy nejsou pro praxi v oblasti volně šiřitelných počítačových programů pochopitelně příliš praktické.

V části právní teorie je pak zastáván názor, že oprávnění k výkonu práva užít autorské dílo (licenci) je možné udělit také jednostranným projevem vůle poskytovatele (zejména autora).[3] Jedná se tedy o určitou obdobu výše zmiňované angloamerické koncepce spočívající v jednostranném (potencionálně odvolatelném) svolení vykonavatele majetkových autorských práv s užitím počítačového programu. Tyto teoretické názory se opírají zejména o znění Listiny základní práv a svobod[4], konkrétně o čl. 2 odst. 3, který stanoví, že „Každý může činit, co není zákonem zakázáno…“.[5] Nicméně v této souvislosti je nutné připomenout výše zmiňované ustanovení § 12 odst. 1 autorského zákona, které k poskytnutí licence výslovně uvádí formu smlouvy, jakož i to, že poskytnutí licence k autorskému dílu je zásadně synalagmatickým vztahem. Udělení licence neznamená pouze poskytnutí oprávnění nabyvateli, nýbrž nabyvateli vznikají zároveň i určité závazky (dluhy), a to i v oblasti volně šiřitelných počítačových programů (viz např. výše zmiňovaná povinnost nabyvatele využít licenci). Poskytnutí licence jednostranným projevem vůle poskytovatele by tak bylo v rozporu s občanskoprávní zásadou, že nikdo nemůže s ohledem na zásadu rovnosti subjektů právně zavázat jiného bez jeho souhlasu (jednostranným projevem vůle).[6] Teoreticky si tak lze tuto situaci představit (pomineme-li ustanovení § 12 odst. 1 autorského zákona) u licence, jež by byla pro nabyvatele výhradně opravňující a nestanovila by mu jiné povinnosti, než které pro něho vyplývají z obecně závazných právních předpisů.

Právní úprava do 22/5/2006

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte