Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby a konto pracovní doby


Klíčová slova článku konto pracovní doby, mzda, náhrada, odbory, zákoník práce Datum vytvoření článku 15.7.2009 Kdy naposledy čteno 19.11.2017 20:29
Mgr. Ľuboš Fojtík Mgr. Ľuboš Fojtík
Mgr. Miroslav Ilčin, LL.M Mgr. Miroslav Ilčin, LL.M

Konečná & Zacha, s.r.o., advokátní kancelář
Lazarská 3
11000 Praha
http://konecna-zacha.com

Rozvržení pracovní doby patří mezi významné instituty pracovního práva, neboť zaměstnanec je povinen práci vykonávat pouze v této rozvržené pracovní době. Zaměstnanec má podle § 13 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby s výjimkou například konta pracovní doby.

O rozvržení pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel. Působí-li u zaměstnavatele odborová organizace, musí zaměstnavatel o rozvržení pracovní doby rozhodnout po projednání s touto odborovou organizací, popř. může být tato úprava sjednána v kolektivní smlouvě.

Týdenní pracovní doba se rozvrhuje (a) rovnoměrně podle zásad stanovených v § 82 ZP, nebo (b) nerovnoměrně podle § 83 a 84 ZP.

Rovnoměrné rozvržení pracovní doby

Rovnoměrné rozvržení pracovní doby znamená takové rozvržení, kdy délka pracovní doby je v jednotlivých týdnech stejná. Délka směny nesmí přesáhnout devět (9) hodin. Je-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta jiná úprava pracovní doby, nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.

Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby

V případě nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně na jednotlivé týdny, a to tak, že v některých týdnech je kratší a v jiných delší než stanovená týdenní pracovní doba. V příslušném období, které může činit maximálně dvacet šest (26) týdnů, se průměrná týdenní pracovní doba rovná délce stanovené týdenní pracovní doby. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. V případě kolektivní smlouvy lze 26 týdenní období prodloužit až na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Vyrovnávací období pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby se vymezuje týdny po sobě jdoucími, čímž je zajištěna přímá návaznost stanovené týdenní pracovní doby na průměrnou délku rozvržené týdenní pracovní doby ve vyrovnávacím období.

Výhodou nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je z pohledu zaměstnavatele zejména to, že mzda je zaměstnancům vyplácena podle toho, jak zaměstnavatel rozvrhne pracovní dobu. Zaměstnanci v podstatě dostanou mzdu podle toho, kolik hodin odpracují. Zaměstnavatel tak může ušetřit náhradu mzdy za překážky v práci, protože v jiném režimu by byl povinen vyplácet náhradu mzdy ve výši 100% průměrného výdělku pro jinou překážku na straně zaměstnavatele v situaci, kdy nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby.

Konto pracovní doby

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte