Několik poznámek k usnesení valné hromady o schválení vnitrostátní fúze sloučením (s.r.o.)


Klíčová slova článku fúze sloučením, schválení fúze, usnesení valné hromady, valná hromada, vnitrostátní fúze Datum vytvoření článku 4.5.2010 Kdy naposledy čteno 19.11.2017 20:32
Mgr. Venuše Kubešová Mgr. Venuše Kubešová

HKDW Legal s.r.o.
Na Příkopě 583/15
11000 Praha
http://www.hkdw.cz

Dne 1.7.2008 nabyl účinnosti zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen „ZoPř“), který je ve vztahu k zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „ObchZ“) právním předpisem speciálním a ObchZ se pro přeměny společností a družstev použije pouze subsidiárně.

Zákonodárce tak vytvořil a uvedl v život zcela nový právní předpis, který komplexně upravuje přeměny obchodních společností a družstev. Komplexnost předmětné zákonné úpravy vyplývá i ze záměru zákonodárce, aby tato nová zákonná úprava přeměn byla aplikovatelná i po plánované rekodifikaci soukromého práva[1].

I.Prameny práva a pojem vnitrostátní fúze sloučením

Vnitrostátní fúze sloučením dvou společností s ručením omezeným, je jednou z forem přeměn obchodních společností. Na zmíněný typ přeměny je nutno aplikovat příslušné normy, kterými jsou především (od zvláštní k obecné):

-hlava V. části druhé ZoPř: Zvláštní ustanovení o vnitrostátní fúzi společnosti s ručením omezeným;

-hlava I. části druhé ZoPř: Obecná ustanovení (o fúzi);

-část první ZoPř: Obecná ustanovení (o přeměnách);

-subsidiárně ObchZ.

Fúzi sloučením pak § 61 odst. 1 ZoPř definuje jako přeměnu, při které: „dochází k zániku obchodní společnosti nebo družstva nebo více obchodních společností nebo družstev, jemuž předchází zrušení bez likvidace; jmění zanikající obchodní společnosti nebo družstva včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přechází na jinou obchodní společnost nebo družstvo.“

Vnitrostátní fúzí se dle § 67 ZoPř rozumí: „fúze mezi obchodními společnostmi nebo družstvy se sídlem na území České republiky.“

Fúze sloučením společností je tedy přeměnou obchodních společností, a to přeměnou se zánikem právnické osoby, kdy jmění zanikajícího subjektu přechází na právního nástupce. Jedná se o univerzální sukcesi, tzn. o úplné právní nástupnictví právního nástupce do všech práv a povinností jeho právního předchůdce. Fúzi sloučením společností lze úspěšně realizovat pouze při splnění všech podmínek předepsaných ZoPř.

V rámci procesu fúze jako takové, obsahuje zvláštní zákon mimo jiné i úpravu vztahů mezi společníky zúčastněných společností, a to v § 64 odst. 1 ZoPř:„Společníci zanikajících obchodních společností se stávají společníky nástupnické obchodní společnosti, nestanoví-li tento zákon něco jiného.“

Ust. § 71 ZoPř pak stanoví: „Schválení fúze sloučením má právní účinky přistoupení společníků zanikající obchodní společnosti nebo členů zanikajícího družstva ke společenské smlouvě nebo stanovám nástupnické obchodní společnosti nebo družstva.“

Obě shora uvedená ustanovení jsou zákonodárcem formována právě ve smyslu univerzální sukcese, ke které při fúzi sloučením dochází. A právě v důsledku úplného právního nástupnictví, tedy v rámci procesu fúze sloučením může dojít a zpravidla dochází i ke změně ve skladbě společníků nástupnické společnosti, tedy i jejich obchodních podílů, a dále ke změnám výše základního kapitálu nástupnické společnosti.

Zákonodárce, vědom si této skutečnosti, pak stanovil závazná pravidla pro uvedené změny, k nimž v rámci procesu fúze dochází, kogentními ustanoveními § 89 – § 91 ZoPř, tedy v Díle druhém hlavy V. ZoPř nazvané Změny výše vkladů a základního kapitálu nástupnické společnosti při vnitrostátní fúzi sloučením, a dále v ustanovení § 98 odst. 2 ZoPř, který se vztahuje na vnitrostátní fúzi společnosti s ručením omezeným. V rámci procesu fúze je tedy nutno aplikovat tato (ve vztahu k ObchZ) zvláštní ustanovení ZoPř.

Ze všech shora citovaných ustanovení (jakož i dalších ustanovení ZoPř) pak jednoznačně vyplývá, že proces fúze sloučením je komplexním procesem, při kterém v obchodních společnostech dochází k víceru změnám najednou.

II.Zákonné požadavky na obsah usnesení valných hromad

Přeměna společnosti s ručením omezeným obecně, tedy i její vnitrostátní fúze, musí být dle § 17 ZoPř schválena její valnou hromadou, a to alespoň tříčtvrtinovou většinou společníků přítomných na valné hromadě (nestanoví-li zákon nebo společenská smlouva kvorum vyšší). O rozhodnutí valné hromady o přeměně musí být pořízen notářský zápis, jehož přílohou je projekt přeměny. Další obsahové náležitosti pro usnesení valné hromady společnosti s ručením omezeným, která schvaluje vnitrostátní fúzi sloučením, pak dále stanoví § 94 a §95 ZoPř.

Podle citovaných ustanovení musí při fúzi sloučením společností s ručením omezeným valná hromada nástupnické společnosti ve svém usnesení (i) rozhodnout o převzetí jmění zanikající společnosti (jedné či více), (ii) schválit projekt fúze (ve znění zveřejněném ve sbírce listin obchodního rejstříku dle § 33 odst. ZoPř), a (iii) schválit konečnou účetní závěrku a zahajovací rozvahu nástupnické společnosti. Ačkoli ZoPř výslovně nestanoví povinnost schválit i mezitímní účetní závěrku nástupnické společnosti, lze tento postup doporučit. Mezi odbornou veřejností prozatím nepanuje shoda, zda valná hromada nástupnické společnosti musí při rozhodování o fúzi schvalovat i mezitímní účetní závěrku, pokud se tato dle § 11 odst. 2 ZoPř vyhotovuje. Dle § 125 odst. 1 písm. b) ObchZ valná hromada schvaluje mezitímní účetní závěrku v případech stanovených zákonem. Povinnost schválit mezitímní účetní závěrku nástupnické společnosti vypracovanou dle § 11 odst. 2 ZoPř však v § 95 ZoPř ani v jiných ustanoveních ZoPř stanovena není, a proto ji dle mého názoru valná hromada nástupnické společnosti schvalovat nemusí. Rejstříkové soudy však dle praktických zkušeností zastávají spíše extenzivní výklad uvedené problematiky, stejně tak autoři komentáře k ZoPř[2], a proto spíše z důvodů preventivních lze jistě doporučit, aby mezitímní účetní závěrka byla valnou hromadou nástupnické společnosti při rozhodování o fúzi také schválena.

Valná hromada (každé) zanikající společnosti pak musí ve svém usnesení (i) rozhodnout o zrušení společnosti bez likvidace s přechodem jmění na nástupnickou společnost, (ii) schválit projekt fúze (ve znění zveřejněném ve sbírce listin obchodního rejstříku), (iii) schválit konečnou, případně mezitímní účetní závěrku zanikající společnosti. Valná hromada zanikající společnosti na rozdíl od valné hromady společnosti nástupnické neschvaluje zahajovací rozvahu nástupnické společnosti, a to i přestože zahajovací rozvaha je hospodářským ukazatelem důležitým i pro společníky zanikající společnosti, kteří se dle § 64 odst. 1 ZoPř stávají společníky nástupnické společnosti. Valná hromada zanikající společnosti tak schvaluje jen strukturu, v jaké nástupnická společnost přebírá složky vlastního a cizího kapitálu zanikající společnosti (jež nejsou závazkem), neboť tyto údaje jsou obligatorní součástí projektu fúze dle § 70 písm. b) ZoPř.

U odborné veřejnosti, jakož i v rozhodovací praxi rejstříkových soudů vyvstala i další otázka, zda v notářském zápise s usnesením valné hromady rozhodující o schválení vnitrostátní fúze sloučením společností s ručením omezeným musí být výslovně schválen i text změn společenské smlouvy nástupnické společnosti?

III.Změny společenské smlouvy v rámci fúze sloučením

Je zcela bezpochyby, že všechny změny společenské smlouvy, k nimž v rámci fúze sloučením společností s ručením omezeným dochází, musí být dle ust. § 70 písm. g) ZoPř povinně uvedeny v projektu fúze. Jinak se má za to, že se společenská smlouva nástupnické společnosti nemění. V praxi se lze setkat s tím, že notářské zápisy s usnesením valných hromad společností s ručením omezeným, kterými je schvalována fúze sloučením, obsahují nad rámec shora uvedeného výčtu text změny společenské smlouvy, a to nejen dle § 70 písm. g) ZoPř v projektu fúze, který je valnou hromadou schvalován a který je přílohou takového notářského zápisu, ale zároveň i ve vlastním textu notářského zápisu jako samostatné rozhodnutí. Valná hromada tak vlastně změny společenské smlouvy schvaluje dvakrát, v rámci projektu fúze a posléze znovu jako samotné rozhodnutí. Domnívám se, že dvojí schvalování změn společenské smlouvy nástupnické společnosti, k nimž dochází v důsledku fúze, je nesprávné a nepraktické. Požadavek na duplicitní schvalování změn společenské smlouvy v rámci fúze však vznesl Městský soud v Praze[3], když jako prvoinstanční rejstříkový orgán fúzi sloučením společností s ručením omezením zamítl s odůvodněním, že o změnách společenské smlouvy (konkrétně údaje o společnících, jejich podílech a výši základního kapitálu) musí s odkazem na § 141 odst. 3 ObchZ ve spojení s § 127 odst. 4 ObchZ rozhodnout valná hromada, a to formou notářského zápisu se schváleným textem změny obsahu společenské smlouvy. Ke skutečnosti, že uvedené změny jsou výslovně uvedeny jako obligatorní součást projektu fúze, Městský soud konstatoval, že projekt fúze je dle ZoPř pouze přílohou notářského zápisu, a proto nejsou splněna citovaná ustanovení ObchZ. Nutno podotknout, že v daném případě nedocházelo v rámci fúze ani ke zvýšení, ani ke snížení výše vkladů dosavadních společníků nástupnické společnosti[4], ale pouze ke změně osob společníků dle § 64 odst. 1 ZoPř, přičemž výměnný poměr obchodních podílů byl přiměřený, a ke změně ve výši základního kapitálu nástupnické společnosti v souladu s § 89 odst. 1 ZoPř. Výše vkladů jednotlivých společníků zúčastněných společností tedy zůstala i po fúzi stejná a nová výše základního kapitálu nástupnické společnosti po fúzi byla dle § 89 odst. 1 ZoPř dána součtem výše základního kapitálu nástupnické společnosti před fúzí a výše nových vkladů do základního kapitálu nástupnické společnosti všech společníků zanikajících společností.

Pro představu uvedenou situaci demonstrujme na konkrétním případu: zanikající společnost A s.r.o. se základním kapitálem 200.000 Kč, která má dva společníky A1 a A2, oba se vkladem 100.000,- Kč a obchodním podílem na společnosti A s.r.o. ve výši 1/2, fúzuje sloučením do nástupnické společnosti B s.r.o. se základním kapitálem 200.000 Kč, jejíž původní společníci B1 a B2 se na základním kapitálu podílejí svými vklady každý ve výši 100.000 Kč a disponují obchodním podílem na společnosti B s.r.o. každý ve výši 1/2. Aplikací ustanovení § 89 odst. 1 ZoPř se výše základního kapitálu změní (tedy nikoli zvýší ve smyslu § 142 a násl. ObchZ) tak, že dojde k součtu výše základního kapitálu B s.r.o. před fúzí (200.000 Kč) a výše nových vkladů společníků A1 (100.000 Kč) a A2 (100.000 Kč). Výše základního kapitálu nástupnické společnosti B s.r.o. po zápisu fúze sloučením do obchodního rejstříku tedy bude 400.000 Kč. Nově pak dle § 64 odst. 1 ZoPř bude mít nástupnická společnost B s.r.o. čtyři společníky: A1, A2, B1 a B2, kteří se na jejím základním kapitálu budou podílet každý vkladem ve výši 100.000 Kč a budou nově disponovat obchodními podíly na B s.r.o. každý ve výši 1/4, neboť došlo k přiměřené výměně obchodních podílů.

Shora popsaný požadavek rejstříkového soudu na duplicitní schvalování změn společenské smlouvy – poprvé v rámci schválení projektu fúze dle § 95 písm. b) ZoPř, podruhé jako samostatného rozhodnutí valné hromady s uvedením změn společenské smlouvy ve vlastním textu notářského zápisu dle § 127 odst. 4 ObchZ – jde nad rámec zákonných požadavků a je zcela v rozporu s pojmem fúze, jakožto komplexním procesem, při němž dochází v zúčastněných společnostech k mnoha změnám[5]. Uvedené změny v základním kapitálu nástupnické společnosti a obchodních podílech společníků zúčastněných společností jsou totiž důsledkem celého procesu fúze sloučením, a proto je nelze stavět vedle procesu fúze jako samostatné úkony, ale nutno je posoudit jako součást fúze.

Všechny shora uvedené skutečnosti (změny) jsou pak tzv. jinými skutečnostmi dle ust. § 125 odst. 1 písm. d) ObchZ, na základě kterých dochází ke změně společenské smlouvy, neboť takové změny nejsou samostatně stojícími úkony společnosti či společníků nástupnické společnosti, ale právě neoddělitelnými projevy celého procesu fúze, do kterého jsou zapojeny všechny zúčastněné společnosti a potažmo i všichni společníci a statutární orgány všech zúčastněných společností. Požadavek na dvojí schvalování změn společenské smlouvy je tedy nutno z logiky věci odmítnout. Uvedený názor následně potvrdil i odvolací Vrchní soud v Praze, který shora popsanou fúzi sloučením dvou společností s ručením omezeným povolil a k uvedené problematice konstatoval: „Ke změně společenské smlouvy (stanov) tak dochází schválením projektu fúze, resp. zápisem fúze do obchodního rejstříku. Nemá tak žádného logického smyslu ani jiného účelu, aby valná hromada schválila projekt fúze, jehož součástí je i změna společenské smlouvy nebo stanov, a pak ještě musela činit separátní rozhodnutí o změně společenské smlouvy nebo stanov, jejichž text by byl obsahem notářského zápisu. Takovýto úkon by byl nelogický, neúčelný a zcela nadbytečný“.[6]

Uvedenou problematiku dokonce komentuje sám zákonodárce v důvodové zprávě k návrhu ZoPř, když v její obecné části, ad b) Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy výslovně stanoví: „Dále osnova vypouští povinnost dvojího pořizování notářských zápisů u kapitálových obchodních společností a družstev, kdy poprvé se vyžaduje notářský zápis osvědčující schválení návrhu smlouvy o fúzi, smlouvy nebo projektu rozdělení nebo smlouvy o převzetí jmění, a podruhé se vyžaduje uzavření smluv opět formou notářského zápisu.“ Záměrem zákonodárce tedy bylo vypustit formálně zbytečnou dvoukolejnost schvalování těch ustanovení, které jsou pak přijímány v rámci přijetí projektu fúze jako takového.

Kdybychom přijali opačný názor, došlo by k paradoxní situaci, že valná hromada nástupnické společnosti přijme zároveň s usnesením o schválení fúze ještě rozhodnutí, kterým změní svou společenskou smlouvu. Následně by však valná hromada zanikající společnosti fúzi neschválila, a tedy fúze nenabude platnosti ani účinnosti. Nástupnická společnost by však již měla změněnou společenskou smlouvu, do které promítla změny, ke kterým mělo dojít při fúzi – tedy ve společenské smlouvě by měla zakotveny nové společníky, kteří však v důsledku neschválení fúze zůstali v zanikající společnosti, novou výši základního kapitálu, který však také zůstal v zanikající společnosti. Uvedený příklad ukazuje, že postup dvojího schvalování je nutno jednoznačně odmítnout! Naopak schválí-li valné hromady zúčastněných společností změny společenské smlouvy nástupnické společnosti (pouze) formou schválení projektu fúze dle § 94 písm. b) ZoPř a § 95 písm. b) ZoPř, nabude taková změna společenské smlouvy účinnosti až zápisem fúze do obchodního rejstříku, tedy s právními účinky fúze jako takové a nedojde ke shora popsaným nežádoucím jevům.

IV.Závěrem

Ze shora provedeného rozboru tedy vyplývá, že o fúzi je nutno vždy uvažovat v širších souvislostech jako o jednom komplexním procesu, který provází mnoho dílčích (korporátních, hospodářských a dalších) změn v zúčastněných společnostech či družstvech. Proto i o změnách společenské smlouvy, ke kterým v rámci procesu fúze sloučením společností s ručením omezeným dochází, a způsobu jejich přijetí, nelze uvažovat jako o procesu od fúze odděleném. Z tohoto důvodu je nutno aplikovat příslušná ustanovení ZoPř, a teprve, nestanoví-li ZoPř něco jiného, subsidiární ustanovení ObchZ. Změny společenské smlouvy nástupnické společnosti v rámci fúze sloučením společností s ručením omezením proto není nutno přijímat samostatným rozhodnutím valné hromady zúčastněné společnosti, ale postačí, když takové změny budou zakotveny dle § 70 písm. g) ZoPř v projektu fúze, který zúčastněné společnosti v souladu s §94 a §95 ZoPř ve spojení s § 17 ZoPř řádně schválí. Změny společenské smlouvy nástupnické společnosti pak budou účinné zápisem fúze do obchodního rejstříku.