Nad právní povahou licenčních podmínek k software


Klíčová slova článku autorská práva, licenční podmínky, licenční smlouva, počítačový program, software Datum vytvoření článku 11.8.2010 Kdy naposledy čteno 22.11.2019 03:30
JUDr. Jozef Aujezdský JUDr. Jozef Aujezdský

Advokátní kancelář Mašek, Kočí, Aujezdský
Opletalova 1535/4
11000 Praha
http://e-advokacie.cz

Mezi laickou veřejností není právní podstata licenčních podmínek připojených k určitému počítačovému programu chápana vždy zcela správně a jednoznačně. Ne vždy je bráno v potaz, že se jedná o dokument, který má upravovat část obsahu (práv a povinností) vyplývajících z právního vztahu mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence k software.

Z pohledu právní teorie lze licenční podmínky připojené k určitému počítačovému programu označit za standardizované smluvní podmínky (formulářová smlouva a adhezní smlouva)1, které jsou v praxi používány nejrůznějšími subjekty. V této souvislosti je nutné uvést, že v tomto příspěvku vycházíme z předpokladu, že mezi poskytovatelem a nabyvatelem licence dojde k platnému uzavření smlouvy.

V oblasti českého obchodního práva se lze s právní úpravou unifikovaných smluvních dokumentů setkat zejména v ustanovení § 273 obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Se standardizovanými obchodními podmínkami je možné se samozřejmě hojně setkat také v teorii a praxi mezinárodního obchodu2 Ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku uvádí, že „část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.“ Odstavec 3 tohoto ustanovení pak stanoví, že „k uzavření smlouvy lze užít smluvních formulářů užívaných v obchodním styku“. Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů) problematiku adhezních či formulářových smluv výslovně neřeší, nicméně i v režimu občanského zákoníku je možné, aby obchodní podmínky, na které je odkazováno v návrhu smlouvy, tvořily součást smluvního ujednání.3,4 S ohledem na výše uvedené tak zřejmě není vyloučeno, aby kupříkladu na licenční podmínky GNU GPL vytvořené Free Software Foundation, Inc. bylo nahlíženo jako na všeobecné obchodní podmínky ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku.5 Nicméně vzhledem k tomu, že licenční podmínky volně šiřitelných počítačových programů jsou ve většině případů k návrhu smlouvy (či spíše k samotnému počítačovému programu) „přiloženy“, nemá případné rozlišování mezi všeobecnými obchodními podmínkami a „jinými“ obchodními podmínkami z praktického pohledu příliš smysl.

Licenční podmínky připojované k počítačovým programům mají ve většině případů svůj původ v angloamerické právní kultuře (zřejmě i s ohledem na historický vývoj v oblasti softwarového průmyslu)6 a jednotlivá ustanovení těchto licenčních podmínek tak ne vždy zcela korespondují s kontinentálním pojetím autorského práva. V této souvislosti je vhodné vzpomenout, že institut licence k počítačovému programu není v angloamerické právní kultuře chápán jednoznačně. Záleží na okolnostech konkrétních případu, zdali se bude jednat o licenci udělenou na základě jednostranného neadresovaného (potencionálně odvolatelného) svolení vykonavatele majetkových autorských práv, kterým je vyslovován souhlas s užitím počítačového programu ze strany třetí osoby, nebo zdali se bude jednat o licenci vzniklou na základě smlouvy.7 V případě mnoha licenčních podmínek není tento jejich charakter vždy jednoznačně rozeznatelný, a to ani ze strany odborné veřejnosti.8,9,10

Původ smluvního textu v angloamerické právní kultuře, jenž je používán pro vztahy, které se řídí českým právem, může tak mít logicky za následek nejen interpretační problémy, ale v některých případech může znamenat i neplatnost smluvních ustanovení. V praxi se lze setkat s tím, že licenčními podmínkami pocházejícími z odlišné právní kultury se výrazně inspirují i tuzemští distributoři software a jiní podnikatelé z kontinentální Evropy (včetně výrobců proprietárních počítačových programů poskytovaných za úplatu). Obecně známa je taktéž nevůle velkých softwarových společností přizpůsobovat svou právní dokumentaci specifikům lokálních právních řádů, což v praxi znamená, že dochází k používání licenčních podmínek přizpůsobených angloamerické právní kultuře i v tuzemsku. I s ohledem na tyto skutečnosti pak licenční podmínky velké řady počítačových programů neobsahují veškerá ustanovení, která jsou obvyklá u licenčních smluv k software připravovaných podle českého práva. V tomto smyslu není rozhodné, k jaké oblasti počítačových programů se licenční podmínky vztahují.

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte