Mlčenlivost rozhodce

Podle § 6 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „RozŘ“) platí, že „Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinností zproštěni“.

Podle ustanovení § 6 odst. 2 RozŘ platí, že „Rozhodce mohou mlčenlivosti zprostit strany. Jestliže strany rozhodce mlčenlivosti nezprostí, rozhoduje o zproštění mlčenlivosti z vážných důvodů předseda okresního soudu, v jehož obvodu má rozhodce bydliště. Nemá-li rozhodce bydliště na území České republiky, rozhoduje předseda obvodního soudu pro Prahu 1“.

Ustanovemí odstavce prvního ustanovení § 6 RozŘ přikazuje rozhodcům povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinností zproštěni. Jak z gramatického výkladu předmětného ustanovení vyplývá, povinnost mlčenlivosti se vztahuje na všechny skutečnosti, o kterých se konkrétní rozhodce dozvěděl v souvislosti výkonem své funkce v konkrétním rozhodčím řízení a je ji třeba s ohledem na zásadu neveřejnosti rozhodčího řízení vykládat extenzivně.

Mezi informace, resp. skutečnosti, o kterých se rozhodce během své funkce dozví, jsou tak zákonem čítány jak informace týkající se listin, které jsou součástí spisu rozhodčího řízení, tak informace získané na základě výpovědí svědků či prohlášení účastníků řízení či jejich právních zástupců při ústním jednání, ať se již týkají rozhodčího řízení, či nikoliv. Skutečnost, že určitá informace, o které se rozhodci v průběhu rozhodčího řízení dozvěděli, nebyla nakonec v rozhodčím řízení použita jako důkaz nebo se rozhodčího řízení vůbec netýkala, neznamená, že taková informace požadavku mlčenlivosti ve smyslu tohoto ustanovení nepodléhá.

Časová osa, od které jsou rozhodci vázáni povinností mlčenlivosti, bude ponejvíce spojena se zahájením rozhodčího řízení ve smyslu ust. § 14 RozŘ, jež je spojeno s podáním žalobního návrhu k rukám rozhodce; stanovení tohoto okamžiku na den doručení žaloby však nebude bezvýjimečné, neboť nelze vyloučit, že rozhodce může disponovat určitými informacemi, na které se rovněž vztahuje povinnost mlčenlivosti, již v době před zahájením rozhodčího řízení. Tak tomu může být v rozhodčím řízení ad hoc, kdy rozhodce nebo rozhodci (rozhoduje-li ve věci vícečlenný senát a jeho fórum je již konstituováno), se dozvědí informace, na které dopadá ustanovení § 6 RozŘ, již předtím, než je k jejich rukám podána žaloba a řízení ve smyslu ust. § 14 RozŘ zahájeno, a to např. již v době konstituování fóra nebo vyjednávání stran o procesních pravidlech, podle kterých bude v řízení postupováno. V řízení před stálým rozhodčím soudem (§ 13 RozŘ), jakož i v řízení podle pravidel postupu v řízení ve smyslu ust. § 19 odst. 1 RozŘ), kde se řízení zahajuje doručením žaloby stálému rozhodčímu soudu nebo arbitrážnímu centru1], bude okamžik počátku vázanosti rozhodce z hlediska povinnosti mlčenlivosti zásadně splývat se zahájením rozhodčího řízení. Co se pak týče konce vázanosti povinností mlčenlivosti, zákon tento časový okamžik nijak neupravuje a je to i logické, neboť povinnost mlčenlivosti trvá v čase a nemá žádné konečné časové limity, neboli nikdy nekončí.

Stran okruhu osob, vůči kterým je rozhodce touto legální povinností zavázán, lze říci, že těmito osobami jsou nejen všichni účastníci řízení, ale i všechny osoby zúčastněné na řízení, nebo - řečeno terminologií civilního procesního práva - všechny procesní subjekty, tedy znalci, svědkové atd. Povinnost mlčenlivosti také není omezena na určité skutečnosti a vztahuje se tedy na vše, co vyjde v řízení najevo. Pokud následně v řízení nebo po něm vyjde najevo, že některá ze stran rozhodčího řízení, resp. některý z jeho účastníků, nebo některý z procesních subjektů některou z informací sdělil třetím osobám, nebo ji dokonce veřejně medializoval, jak se to někdy stává zejména v mediálně atraktivně sledovaných arbitrážích vedených zejména v mezinárodních sporech z dohod na podporu a ochranu investic, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži rozhodce nebo rozhodců. Povinnost mlčenlivosti totiž přirozeně neváže nikoho jiného než právě jen rozhodce, pročež jiné subjekty rozhodčího řízení mohou skutečnosti, o kterých se dozvěděly v průběhu rozhodčího řízení, třetím osobám volně sdělovat (samozřejmě jen za předpokladu, že tím neporušují jiná ustanovení právních předpisů). Z hlediska médií nicméně povinnost mlčenlivosti „neproráží“ ani tzv. zpravodajská licence[2].

Široký rozsah mlčenlivosti rozhodce