Povaha dohody na postupu v rozhodčím řízení


Klíčová slova článku arbitráž, dohoda, postup v rozhodčím řízení, rozhodčí řízení Datum vytvoření článku 17.5.2011 Počet zobrazení 2929x Kdy naposledy čteno 27.3.2017 08:32

I. Dohoda na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení, ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, je dohodou ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák., podle něhož lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

II. Určovací žaloby, a to včetně těch, jejímž předmětem je nemovitost, jsou arbitrabilní. Rozhodce k tomu uvádí, že pokud jde o arbitrabilitu určovacích žalob, pak „dle judikatury i dle názorů doktríny“ lze za „majetkový“ spor označit i spor, jehož předmětem není plnění (obecně, nejen plnění s majetkovým dopadem), zejména spory určovací, tedy spory o určení, zda tu právo či právní vztah je či není, k jejichž rozhodování jsou jinak příslušné obecné soudy podle § 80 písm. c) o. s. ř. I tyto spory tak mohou být, namísto obecného soudu, rozhodnuty v rozhodčím řízení, pokud požadované určení bude mít dopad do majetkové sféry“ [Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 8 nahoře]. Také judikatura svědčí doktríně, když podává, že: „Majetkovým právem je třeba rozumět jak právo na majetkové plnění, tj. plnění ocenitelné v penězích, tak i určovací návrh, který se vztahuje na určení existence či neexistence takového práva“ [Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 10 Cmo 414/1995, ze dne 15. 11. 1995] či „Spor o určení vlastnictví k nemovitostem má nepochybně majetkovou hodnotu a tudíž z hlediska § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí doložku bylo možno sjednat.“ [Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2008, č.j. 27 Co 356/2008-63].

Rozhodčí nález Rozhodčího soudu při IAL SE ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 209/2009

Odůvodnění:

Podle ustanovení § 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení se strany mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci. Není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. (odst. 2).

Stalo se zcela běžným standardem, že smluvní strany činí součástí svých smluv odkaz na obchodní podmínky, o kterých strany prohlásí, že jsou jim známy či které jsou ke smlouvě hlavní přiloženy. Takový postup umožňuje omezit smlouvu hlavní toliko na nezbytné náležitosti konkrétního smluvního typu a ve zbylé části odkázat na tyto obchodní podmínky.

Rozhodčí smlouva již svým pojmenováním, jakož i náležitostmi, je smlouvou. Není proto důvodu, proč by její část nemohla být ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák., jenž stanoví, že část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené, nahrazena odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené (dále jen „obchodní podmínky“). Tyto obchodní podmínky se pak ve smyslu ustanovení § 273 odst. 2 obch. zák. užijí v případě, že samotná smlouva nestanoví něco jiného.

Náležitosti obchodních podmínek splňuje i Jednací řád Rozhodčího soudu při IAL SE.

Lze shrnout, že dohoda na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení, ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, je dohodou ve smyslu ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák., podle něhož lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení platí, že strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud (rozhodčí smlouva).

Při řešení otázky, zda jen konkrétní právní věc arbitrabilní, se musí v první řadě odpovědět na otázku, zda uvedenou právní věc lze subsumovat pod ustanovení § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení, tedy zejména, zda se jedná o (i) majetkový spor, zda (ii) k jejich projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu a konečně (iii) zda zákonodárce takové projednání a rozhodnutí explicitně nezakazuje (spory vzniklé v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenční spory).

Spor o určení vlastnického práva je bezpochyby sporem majetkovým, určovací žaloby jinak řeší civilní soudy /§ 80 písm. c) o. s. ř. - o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem/, nejedná se tedy ani o spor vzniklý v souvislosti s výkonem rozhodnutí, ani incidenční spor. S ohledem na úspěšný test arbitrability je třeba uzavřít s tím, že spory o určení vlastnického práva jsou spory arbitrabilní.

Určovací žaloby, a to včetně těch, jejichž předmětem je nemovitost, jsou arbitrabilní. Rozhodce k tomu uvádí, že pokud jde o arbitrabilitu určovacích žalob, pak „dle judikatury i dle převažujících názorů odborné veřejnosti lze za „majetkový“ spor označit i spor, jehož předmětem není plnění (obecně, nejen plnění s majetkovým dopadem), zejména spory určovací, tedy spory o určení, zda tu právo či právní vztah je či není, k jejichž rozhodování jsou jinak příslušné obecné soudy podle § 80 písm. c) o. s. ř. I tyto spory tak mohou být, namísto obecného soudu, rozhodnuty v rozhodčím řízení, pokud požadované určení bude mít dopad do majetkové sféry“ [Klein, B., Doleček, M.: Rozhodčí řízení. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 8 nahoře]. Také judikatura svědčí doktríně, když podává, že: „Majetkovým právem je třeba rozumět jak právo na majetkové plnění, tj. plnění ocenitelné v penězích, tak i určovací návrh, který se vztahuje na určení existence či neexistence takového práva“ [Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.: 10 Cmo 414/1995, ze dne 15. 11. 1995] či „Spor o určení vlastnictví k nemovitostem má nepochybně majetkovou hodnotu a tudíž z hlediska § 2 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení rozhodčí doložku bylo možno sjednat.“ [Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. září 2008, č.j. 27 Co 356/2008-63].