K pasivni legitimaci České národní banky


Klíčová slova článku pasivní legitimace, ČNB, Česká národní banka Datum vytvoření článku 20.4.2010 Počet zobrazení 2441x Kdy naposledy čteno 27.3.2019 04:03

Česká národní banka není ve sporech o náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. věcně pasivně legitimována, neboť pouze jedná za stát, který je žalovaným subjektem. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2009, sp. zn. 25 Cdo 1011/2007

Okresní soud (dále jen „OS“) žalobu po část. zpětvzetí ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce se domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedostatečném dohledu státu nad činností U.b.,a.s., v níž měl uloženy finanční prostředky, které mu nebyly dosud vráceny, a proto se domáhá jejich náhrady.

U.b., a.s., byla zrušena s likvidací a dne 29.5.2003 byl na její majetek prohlášen konkurs. S ohledem na to, že banka nadále existuje a v rámci konkursního řízení proběhne ještě řada úkonů k uspokojení jejích pohledávek, dospěl soud k závěru, že nebyl splněn základní předpoklad vzniku nároku na náhradu škody dle zák.č. 82/1998Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a to vznik majetkové újmy. Teprve poté, kdy budou vyčerpány všechny možnosti žalobce domoci se svých práv, bude možno uplatnit právo na náhradu škody. OS proto žalobu zamítl pro předčasnost.

K odvolání žalobce krajský soud (dále jen „KS“) rozsudek OS potvrdil. Ztotožnil se se závěrem OS, že žaloba byla podána předčasně. Dlužníkem žalobce je U.b.a.s., která se v prvé řadě musí s ním vypořádat, a před skončením konkursního řízení nelze předjímat, zda pohledávka žalobce bude či nebude uspokojena, příp.v jaké výši. Na tom nic nemění ani to, že žalobce byl odsouzen k finančnímu plnění vůči svým věřitelům, když o vzniku majetkové újmy by bylo možno uvažovat až na základě faktické úhrady částek, k jejichž plnění byl odsouzen. Protože žalobce neprokázal vznik škody, není třeba se zabývat splněním ostatních předpokladů odpovědnosti za škodu ani otázkou promlčení. Ve vztahu k první žalované České národní bance (dále jen „ČNB“) KS dovodil nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť ve sporu o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci může být dle §3 zák.č. 82/1998 Sb. pasivně legitimovaným pouze stát, za který jedná dle § 6 tohoto zákona příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad.

Žalobce podal dovolání. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda došlo u klienta banky ke vzniku škody „v případě, že z důvodu prodlení banky s vyplacením cizích prostředků složených na účtu jejího klienta, jsou vůči tomuto klientovi pravomocně skončena soudní řízení o zaplacení těchto cizích prostředků, včetně probíhající exekuce“, a zda „v případě nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu ČNB, je tato pasivně legitimována v řízení o náhradu škody“. Tvrdí, že podmínka vzniku škody byla splněna, neboť mu byly „obstaveny“ veškeré účty, „stržena“ částka cca 80.000 Kč z účtů a proběhla fyzická exekuce jeho majetku. Nesouhlasí se závěrem o nedostatku pasivní legitimace ČNB, neboť tento názor je v rozporu s §6 odst.4 zák.č. 82/1998 Sb. Nejvyšší soud (dále jen „NS“) dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, není však důvodné.

Otázka vzniku škody, spočívající v neuspokojené pohledávce žalobce vůči jeho peněžnímu ústavu byla v rozhodovací praxi NS v obdobných případech opakovaně řešena, např. v rozsudku NS sp. zn. 25 Cdo 953/2003, sp.zn. 25 Cdo 1536/2003, sp.zn. 25 Cdo 803/2003, v nichž byl vysloven názor, že odpovědnost za vznik škody, spočívající v tom, že nárok klienta na vrácení svěřených finančních prostředků nebyl finanční institucí (zde bankou) uspokojen, lze uplatňovat až poté, co tato újma ze závazkového vztahu mezi finanční institucí a jejím klientem vznikla, tedy jakmile právo žalobce na plnění nebylo a již nemůže být bankou uspokojeno. Vznik škody v takovém případě předpokládá, že právo vkladatele na výplatu vložených prostředků není uspokojeno a že je již nelze na povinném subjektu vymáhat. Samotné prodlení banky s výplatou prostředků, jež žalobce složil na účtu, není příčinou vzniku újmy, jejíž náhrada je na žalovaných požadována, neboť žalobce požaduje náhradu za nevyplacené prostředky ze svého účtu, tedy za ztrátu (nedobytnost) své pohledávky vůči bance, a ve vztahu mezi bankou a jejím klientem není podstatné, jaké prostředky měl klient na účtu u banky složeny.

Otázka, zda u klienta banky, který na svém účtu měl složeny cizí prostředky, došlo ke vzniku škody v případě, že pravomocným soudním rozhodnutím mu byla uložena povinnost zaplatit tyto prostředky a exekučně mu byly postiženy účty a další majetek, nemá v dané věci právní význam pro rozhodnutí. Podstatné je, náhrada jaké újmyje požadována. Předmětem řízení učinil žalobce nárok na náhradu za prostředky, jež složil na svém účtu u banky a které mu nebyly bankou vyplaceny, a nikoli nárok na náhradu částek, jež dluží svým věřitelům a pro jejichž vymožení je vedena exekuce na jeho majetek. Ostatně, jak dovodila judikatura, samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není skutečnou škodou ani ušlým ziskem. V tomto směru je posouzení odvolacího soudu v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou.

Přípustnost dovolání pro zásadní právní význam však zakládá otázka, která v rozhodování NS dosud nebyla řešena, to výklad §6 odst.4 zák. č. 82/1998 Sb. z hlediska pasivní věcné legitimace ČNB ve sporu o náhradu škody způsobené jejím nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím.

Dle §6 odst.1 ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Dle §6 odst.4 bylo-li nezákonné rozhodnutí vydáno ČNB nebo Nejvyšším kontrolním úřadem (dále jen „NKÚ“), nebo došlo-li u ČNB nebo NKÚ k nesprávnému úřednímu postupu, jednají za stát tyto orgány. Dle § 6 odst. 5 úřad určený dle odstavců 1 až 4 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

Ve sporech o náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci je pasivně věcně legitimovaným subjektem stát (§3 zák.č. 82/1998 Sb.), který vystupuje v soukromoprávních vztazích, tj. i v odpovědnostních vztazích založených zák.č. 82/1998 Sb., jako právnická osoba v rovném postavení. Za stát vystupuje v soudním řízení organizační složka, která je k tomu dle zákona příslušná a která sama nemá způsobilost být účastníkem řízení. §6 odst.4 cit. zák. výslovně stanoví, že ČNB (a NKÚ) jedná jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem při její vlastní činnosti. ČNB jako ústřední banka ČR a orgán vykonávající dohled nad finančním trhem má status veřejnoprávního subjektu (resp. právnické osoby), kterému jsou svěřeny kompetence správního úřadu. ČNB (na rozdíl od organizačních složek státu) má právní subjektivitu i způsobilost být účastníkem řízení, avšak ve sporech o náhradu škody dle zák.č. 82/1998 Sb. jedná pouze za stát, který je subjektem odpovědným za škodu, a tedy žalovaným (srov. též NS sp.zn. 21 Cdo 366/2002). §6 odst.4 cit. zák. nezakládá namísto státu odpovědnost ČNB vůči poškozenému za škodu způsobenou její činností (nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem), nýbrž pouze stanoví její oprávnění jednat ve vymezených věcech náhrady škody za stát, který je nositelem odpovědnosti za škodu dle zák. č. 82/1998 Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Rozhodnutí KS je tedy věcně správné, NS proto dovolání žalobce zamítl.

Mgr. et Bc. Hana Hendrychová

Advokátní kancelář Vych & Partners

Lazarská 11/6

120 00 Praha 2

tel: +420 222 517 466, +420 222 517 477, fax: +420 222 517 478

mail: hana.hendrychova@ak-vych.cz

web: www.ak-vych.cz

Infodeska.cz

Články s podobnou tematikou:

Správce informací o platebním účtu