Finanční asistence a skutečný účel úvěru

Podle ustanovení § 161e odst. 1 obch. zák. v rozhodném znění společnost nesmí poskytovat zálohy, půjčky ani úvěry pro účely nabytí jejích akcií ani úvěry nebo půjčky poskytnuté na tyto účely nebo jiné závazky související s nabýváním jejích akcií zajišťovat.

Z tohoto hlediska je právně významné, na jaký skutečný dohodnutý účel, nikoliv účel "jen ve smlouvě uvedený", byly peněžní prostředky z úvěru vynaloženy. Účel "deklarovaný" ve smlouvě zde není sám o sobě významný; rozhodný je skutečně sjednaný účel, na nějž byly prostředky vynaloženy.

Jestliže tedy odvolací soud v dané věci uzavřel, že rozhodný je v tomto směru již sám o sobě (odlišný) účel úvěru uvedený v úvěrové smlouvě, a zkoumáním skutečně dohodnutého vynaložení úvěrem poskytnutých prostředků se blíže nezabýval, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Byly-li by totiž tyto prostředky dlužníkem podle skutečné dohody účastníků úvěrové smlouvy použity na nabytí akcií zástavce, byla by zástavní smlouva neplatná podle ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor s ustanovením § 161e odst. 1 obch. zák. v rozhodném znění.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4124/2010, ze dne 28. 6. 2011