Střet povinností řidičů při dopravní nehodě (o usnesení Nejvyššího soudu České republiky vydaného v řízení sp. zn. 7 Tdo 1156/2010)


Klíčová slova článku dopravní nehoda, povinnosti řidičů, trestní řízení, trestný čin Datum vytvoření článku 27.1.2011 Kdy naposledy čteno 25.9.2017 06:21
Mgr. Veronika Bočanová

Advokátní kancelář Vych & Partners
Lazarská 6
11000 Praha
http://ak-vych.cz

Prvostupňovým rozsudkem okresního soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a odst. 3 tr. zákona a podle § 224 odst. 3 tr. zákona byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku.

Podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dohledem. Zároveň mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 6 let podle § 49 odst. a § 50 odst. 1tr. zákona.

K odvolání obviněného krajský soud podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. a) a b) tr. ř. rozhodl znovu tak, že obviněného uznal vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 21, odst. 2 tr. zákona a podle § 224 odst. 2 tr. zákona ho odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dohledem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 byl obviněnému rovněž uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 5 let.

V daném případě spočívala dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, přičemž vozidlo obviněného jelo po hlavní silnici a vozidlo řízené poškozenou vjelo do křižovatky z vedlejší silnice. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně korigovaných zjištěními soudu odvolacího, se obviněný měl trestného činu dopustit tím, že dne 5. 7. 2005 v 6:10 při řízení osobního vozidla na hlavní silnici překročil nejvyšší povolenou rychlost, která je v místě dopravní nehody omezena na 70 km/h, nejméně o 27 km/h a dále nepřizpůsobil jízdu svým schopnostem, a to zejména zdravotnímu stavu, neboť v době jízdy trpěl oční vadou, a to slepotou levého oka a trubicovým viděním pravého oka v rozsahu 10-15º. V důsledku toho došlo k tomu, že přední částí svého vozidla narazil do pravé zadní části vozidla Škoda Favorit, které dokončovalo odbočování z vedlejší silnice vlevo na hlavní silnici, a při tomto střetu došlo ke smrtelnému zranění jak řidičky a jejího spolujezdce z vozidla Škoda Favorit, tak spolujezdce obviněného. Jinými slovy obviněný přijížděl po hlavní komunikaci s právem přednosti v jízdě, tedy po silnici vyššího řádu, než poškozená řidička vozidla Škoda Favorit. Ta přijížděla po vedlejší silnici označené značkou „dej přednost v jízdě!“. Z revizního znaleckého posudku, který byl hlavním podkladem při rozhodování soudů obou stupňů, vyplynulo, že hlavní silnice, po které obviněný přijížděl, byla v dobrém technickém stavu a tvořila přímý, dobře přehledný úsek. Poškozené řidičce vozidla Škoda Favorit dle tohoto posudku nic nebránilo ve výhledu na vozidlo, blížící se po hlavní silnici. V době, kdy se poškozená rozhodovala, zda vjede do křižovatky (byly vzaty v potaz obě varianty, které zůstaly co do zjištění skutkového stavu věci sporné, tedy její rozjíždění z nulové rychlosti i plynulé vjetí do křižovatky bez zastavení před její hranicí), bylo vozidlo obviněného vzdáleno 107 – 173,8 m a 3,9 – 6,4 s před střetem. Poškozená tedy musela vidět přijíždějící vozidlo obviněného.

Na rozdíl od soudů prvého a druhého stupně soud dovolací v usnesení vydaném k dovolání obviněného pod sp.zn. 7 Tdo 1156/2010 dovodil, že byly v daném případě tak porušeny dvě základní povinnosti. Obviněný porušil povinnost dodržovat nejvyšší povolenou rychlost a poškozená řidička vozidla Škoda Favorit povinnost dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní komunikaci. Nejvyšší soud označil v dané situaci jako primární povinnost dát přednost v jízdě. Překročením rychlosti na rovném a přehledném úseku hlavní komunikace bez většího provozu, jak tomu bylo v daném případě, totiž samo o sobě nevede ke kolizní situaci a střetu vozidel. V případě nedání přednosti v jízdě je tomu ale zcela naopak, protože zpravidla ke střetu vozidel vede, a to i s fatálními následky. Je třeba samozřejmě zkoumat, jak intenzivní bylo překročení povolené rychlosti. Překročení rychlosti o 27 km/h Nejvyšší soud v daném případě neshledal porušením extrémním. Vzhledem k aplikaci principu omezené důvěry se obviněný mohl spoléhat na to, že mu poškozená dá přednost v jízdě. Princip omezené důvěry lze samozřejmě aplikovat i na jednání poškozené (mohla spoléhat na to, že obviněný dodrží svoji povinnost a nepřekročí povolenou rychlost). Primárně však porušila svoji povinnost právě ona. Tedy především obviněný měl právo spoléhat na to, že ona dodrží svoji povinnost a dá mu přednost v jízdě.

Závěr soudů, že obviněný zcela zavinil dopravní nehodu překročením povolené rychlosti, není podle názoru Nejvyššího soudu správný, neboť poškozená porušila primární povinnost a nejasnou situaci na křižovatce si vysvětlila ve svůj prospěch.

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte