Oprávnění insolvenčního správce k sestavení reorganizačního plánu


Klíčová slova článku insolvenční správce, reorganizační plán, oprávnění insolvenčního správce Datum vytvoření článku 25.3.2014 Kdy naposledy čteno 18.3.2019 18:49

Z novelizace zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon (dále jen „IZ“) provedené zákonem č. 294/2013 Sb., vzešlo s účinností od 1.1.2014 mnoho novinek. Zaměřme však pozornost pouze na řešení úpadku pomocí reorganizace a především na to, zda může insolvenční správce jmenovaný insolvenčním soudem sestavit reorganizační plán.

Reorganizací se dle ust. § 316 IZ rozumí „zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravení hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.“ Reorganizace se provádí na základě reorganizačního plánu, který dle ust. § 338 IZ „vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli.

Dle důvodové zprávy[1] má reorganizační plán zásadní význam a na jeho tvorbě se podílejí všechny procesní subjekty, přičemž tento plán projednává schůze věřitelů a schvaluje ho insolvenční soud samostatným rozhodnutím.

Osoby oprávněné sestavit reorganizační plán de lege lata

Je nutno konstatovat, že možnost pověřit insolvenčního správce jmenovaného při rozhodnutí o úpadku sestavením reorganizačního plánu, existovala, dle mého názoru, již před výše uvedenou novelizací insolvenčního zákona, přičemž vycházím z dikce komentáře,[2] kde autoři uvádějí, že ostatními osobami nemusejí být pouze věřitel a dlužník. Novela pouze implementovala změnu v subjektu, který je oprávněný rozhodnout komu přísluší přednostní právo sestavit reorganizační plán dle ust. § 339 odst. 6 IZ. K 31.12.2013 byl tímto subjektem insolvenční soud.

Dle aktuální právní úpravy jsou osobami oprávněnými podat návrh na povolení reorganizace pouze dlužník nebo přihlášený věřitel (úst. § 317 IZ za splnění podmínek uvedené v odst. 2). Oproti tomu zákon nijak nevymezuje okruh osob, které jsou oprávněny reorganizační plán sestavit. Zákon se v ust. § 339 IZ omezuje pouze na to, kdo má předností právo plán sestavit, přičemž v odst. 6 stanoví, že „Nemá-li dlužník přednostní právo sestavit reorganizační plán nebo zaniklo-li mu toto právo rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavce 4, může o tom, kdo má přednostní právo sestavit reorganizační plán, rozhodnout schůze věřitelů.“

Názory na možnost pověřit insolvenčního správce sestavením reorganizačního plánu

Zákon o možnosti sestavit plán insolvenčním správcem mlčí. Je tedy právní otázkou zda-li se jedná o mlčení úmyslné či o pouhé opomenutí této možnosti.

Stanovisko, které vylučuje správce jako oprávněnou osobu s přednostním právem sestavit je zastáváno např. JUDr. Tomášem Richterem LL.M., Ph.D.,[3] přičemž uvádí: „Pokud jsem něco nepřehlédl, mám za to, že na rozdíl od práva podat návrh na povolení reorganizace výslovně nestanoví, kdo kromě dlužníka má právo předložit reorganizační plán. Z povahy věci však zřejmě může jít pouze o další osoby, kteří se účastní reorganizačního řízení, tedy věřitelé podle ust. § 334 IZ.“ Důvodová zpráva k ust. § 338 se taktéž omezuje pouze na osoby dlužníka a věřitelů.[4] Je ovšem nutné podotknout, že se jedná o publikace vydané před 1.1.2014, tedy v období kdy dikce předmětného ustanovení byla jiná a výběr dalších osob byl v rukou insolvenčního soudu.

Lze se také setkat názorem, že těmito dalšími osobami mohou být osoby odlišné od dlužníka nebo věřitele, ku příkladu osoby ovládající dlužníka či osoby ovládané dlužníkem. Bohužel v publikaci není zmínky, zda touto osobou může být i insolvenční správce.[5]

Základní argumenty ve prospěch reorganizačního plánu sestaveného insolvenčním správcem

Ustanovení § 323 IZ stanovuje povinnost správce informovat věřitelský výbor o hospodářské situaci dlužníka a také musí sdělit jemu známé důvody, pro které lze pochybovat o poctivém záměru navrhujícího věřitele. V tuto chvíli je správce osobou, která se, kromě managementu dlužníka, v rámci insolvenčního řízení nejlépe orientuje ve finanční situaci dlužníka a jeho poznatky jsou nedílným předpokladem pro schválení reorganizačního plánu. Záměr zákonodárce je jasný, tuto povinnost nemohl přenechat managementu dlužníka, neboť by to v praxi mohlo přinést jisté komplikace a nejedenu situaci, kdy by docházelo ke zkresleným stanoviskům. Byť je dlužník zákonem motivován (např. § 98 IZ) k řešení nepříznivé hospodářské situace co nejdříve a tím předejít k bezvýchodným situacím (řešení úpadku konkurzem by mělo sloužit jako prostředek ultima ratio), tak pochybnosti o jeho objektivitě jsou mnohem intenzivnější než právě u osoby správce, kde by měli být minimální.

Dále zákon ukládá správci povinnost dle ust. § 149 odst. 3 IZ vypracovat zprávu, ve které se vyjádří k nejvhodnějšímu způsobu řešení úpadku. Stanovisko správce nemá být pouze právním stanoviskem obsahujícím polemiku, zda jsou splněny zákonné podmínky pro povolení reorganizace či nikoliv, ale jeho charakter by měl být spíše právně-ekonomický, ne-li ryze ekonomický.[6] Bez znalosti podniku dlužníka a alespoň minimálního nástinu možného reorganizačního plánu nelze s jistotou určit, jaký způsob řešení úpadku se jeví jako nejvhodnější.

Situace, kdy je správce pověřen sestavením reorganizačního plánu není v jiných právních řádech ojedinělá. Slovenská úprava insolvenčního práva (Predpis č. 7/2005 Z. z. Zákon o konkurze a reštrukturalizácii a o zmene a doplnení niektorých zákonov, dále jen „ZKR“) tuto možnost připouští. V ust. § 133 ZKR ponechává právo předložit návrh na restrukturalizaci (slovenský právní řád užívá termín restrukturalizační plán), obdobně jak v české úpravě, dlužníkovi a věřiteli avšak v případě, že navrhovatelem restrukturalizace je věřitel, umožňuje jeho vypracování správci.[7] Je však nutné konstatovat, že správce má v insolvenčním řízení na rozdíl od české úpravy zesílené postavení.[8]

Možnost sestavit reorganizační plán insolvenčním správcem obsahuje i Nařízení rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení ze dne 29.5.2000, a to v preambuli v bodě č. 20, kdy v rámci koordinace paralelně probíhajících řízení, by měl mít správce v hlavním úpadkovém řízení právo navrhnout reorganizační plán ve vedlejším úpadkovém řízení.

Závěr

Navzdory neexistenci výslovného zmocnění insolvenčního správce zákonem k vypracování reorganizačního plánu jsem toho názoru, že de lege lata lze správce zmocnit pouze jediným způsobem a to dle ust. § 339 odst. 6 IZ, tedy za situace, kdy dlužník nemá přednostní právo k sestavení plánu a nebo zaniklo-li mu toto oprávnění rozhodnutím insolvenčního soudu. V takovém případě může schůze věřitelů pověřit vypracováním reorganizačního plánu insolvenčního správce.



[1] Důvodová zpráva, přetištěno in Zelenka, J.; a kol. Insolvenční zákon. Praha: Linde, 2007, s. 493.

[2] Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A. ; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 451

[3] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1. vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 390.

[4] Důvodová zpráva, přetištěno in Zelenka, J. ; a kol. Insolvenční zákon. Praha: Linde, 2007, s. 493.

[5] Kozák, J.; Budín, P.; Dadam, A. ; Pachl, L. Insolvenční zákon a předpisy související. Nařízení rady (ES) o úpadkovém řízení. Komentář. Praha: ASPI, a.s., 2008, s. 451

[6] Viz účel reorganizace v úvodu tohoto článku

[7] Více k slovenské úpravě na http://www.epravo.sk/top/clanky/je-vasa-firma-platobne-neschopna-nemusi-krachnut-existuje-restrukturalizacia-ako-na-to-91.html

[8] Více ke komparaci se slovenskou úpravou v Richter, T. Slovenská rekodifikace insolvenčního práva: několik lekcí pro Českou republiku (a jedna sázka na divokou kartu), publikováno v Právní rozhledy 20/2005 a Justičná revue 12/2005 a 1/2006

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte