Novela zákona o rozhodčím řízení přináší nové požadavky kladené na osobu rozhodce

Od dubna 2012 vstupuje v účinnost zákon č. 19/2012 Sb. (dále jen „novela“), kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s některými změnami, které novela přináší, a to zejména ve vztahu k profesním předpokladům nově kladeným na rozhodce určeného rozhodčí doložkou k řešení sporu ze spotřebitelské smlouvy.

Zákon o rozhodčím řízení upravuje rozhodování majetkových sporů nezávislými a nestrannými rozhodci. Podstatou rozhodčího řízení je tedy dohoda stran o postoupení řešení sporu třetí osobě, přičemž tato osoba následně činí kroky k vydání závazného rozhodnutí ve formě rozhodčího nálezu. Ten má stejné účinky jako klasické soudní rozhodnutí a je také exekučním titulem. Předmětem novely je, mimo jiné, reakce na rozhodování sporů, v nichž figuruje osoba spotřebitele. Spotřebitel je obecně považován za subjekt, který je v závazkových vztazích považován za stranu slabší, protože se svým postavením v takových vztazích nemůže rovnat druhé smluvní straně, kterou je zpravidla zkušený obchodník - profesionál.

Rozhodčí řízení je nástrojem užívaným k řešení sporů hlavně v oblasti obchodní, a to včetně mezinárodního obchodu. V důsledku toho se před přijetím novely vedly dlouhé diskuse, zda je vůbec vhodné ponechat v rozhodčím řízení možnost rozhodování sporů se spotřebitelským prvkem. Nakonec zvítězila varianta ponechání této možnosti. Bylo však nutné zákon o rozhodčím řízení upravit, a to zejména ve světle požadavků, které postupně vzešly z praxe.