Nakládání s majetkem obce - část 1.


Klíčová slova článku majetek obce, nakládání s majetkem obce, převody, referendum Datum vytvoření článku 18.5.2011 Kdy naposledy čteno 17.7.2018 21:40

V této krátké sérii článků se pokusíme čtenáře seznámit se základními právními aspekty a možnostmi obce při dispozici s jejím majetkem. V první části se budeme věnovat zejména shrnutí základních pravidel a možností obce při nakládání s jejím majetkem.

Postavení a majetek obce

Obce řadí mezi právnické osoby ustanovení § 18 odst. 2 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ“). Obec jakožto veřejnoprávní korporace má postavení právnické osoby, přičemž je odlišná od fyzických osob a státu. Obec jako společenství osob a majetku na určitém konkrétním území disponuje s oprávněním nakládat s obecním majetkem, což je jedna ze složek výkonu samostatném působnosti obce. Obec při nakládání se svým majetkem vystupuje vůči ostatním subjektům z pozice rovnosti, kdy její rozhodování v této věci postrádá mocenský a rozhodovací prvek. Rozhodnutí vydávaná při hospodaření s majetkem obcí mají povahu aktů hospodářského řízení a nelze je proto směšovat se správními akty.

Zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném znění, převedl zákonodárce z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí mimo jiné ten majetek, ke kterému měly právo hospodaření národní výbory působící na jejich území. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění, upravuje zásady rozpočtového hospodaření obce. Tento zákon upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů územních samosprávných celků, jimiž jsou vedle obcí i kraje a stanoví pravidla hospodaření s finančními prostředky územních samosprávných celků. Upravuje také zřizování nebo zakládání právnických osob územních samosprávných celků. Další stěžejní zákonná úprava pro obce je zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platném znění, který upravuje další možné příjmy obce. Obec je ze zákona povinna vést evidenci vlastního majetku, kdy při vedení této evidence vychází striktně ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění.[1]

Hospodaření s majetkem obce

Hospodaření s majetkem obcí upravují zejména § 38 a § 85 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění (dále jen „Zákon o obcích“), které stanoví následující základní povinnosti při hospodaření s majetkem obce:

  • schválení rozpočtu do 1.ledna rozpočtového roku nebo schválení pravidel rozpočtového provizoria;
  • hospodaření v souladu se schváleným rozpočtem;
  • účelné a hospodárné využívání majetku v souladu se zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti;
  • péče o zachování a rozvoj majetku, ochrana majetku a včasné uplatňování práva na náhradu škody a práva na vydání bezdůvodného obohacení,vedení evidenci majetku;
  • sledování, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečení, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv;
  • zveřejnění záměru převést nebo pronajmout nebo poskytnout majetek jako výpůjčku, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky;
  • respektování zákazu ručit za závazky fyzických a právnických osob s výjimkami stanovenými zákonem o obcích;
  • pravidelná, systematická a úplná kontrola hospodaření obce a hospodaření právnických osob a zařízení, které zřídila;
  • další povinnosti vyplývající z jiných zákonů, např. ze zákona o veřejných zakázkách.[2]

Vedle povinnosti obce s majetkem hospodařit, účelně a hospodárně jej spravovat a pečovat o jeho zachování a rozvoj, zákon dále stanoví povinnost obce chránit obecní majetek před zničením, poškozením, odcizením či zneužitím. Toto ustanovení je obdobné jako ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění (dále jen „O majetku ČR“), které obdobnou povinnost ukládá organizačním složkám státu a jako speciální úprava pak vychází z obecné povinnosti předcházení škodám, upravené ObčZ. Jelikož jsou instituty účelnost a hospodárnost ryze subjektivní, je možné, že v praxi někdo narazí na interpretační nouzi při výkladu těchto termínů. Určité vodítko je možno nalézt v ustanovení § 2 písm. m), n), o) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), v platném znění.

Právní úprava Zákona o obcích je v tomto kontextu právní úpravou speciální, kdy právní úprava ObčZ se může použít pouze analogicky tam, kde právní úprava Zákona o obcích nedopadá. Zatímco zákonodárce upravil nakládání s neupotřebitelným a nadbytečným majetkem státu v zákoně O majetku ČR, v případě obecního majetku pouze obecně odkázal na ObčZ a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „ObchZ“), s výjimkou případů, kdy Zákon o obcích stanoví jinak. Při likvidaci či jiném nakládání s nepotřebným majetkem obce je tedy nutno postupovat vždy co nejhospodárněji.[3]

Odpovědnost za hospodaření s obecním majetkem

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte