K osobě opatrovíka ve správním řízení

Základní úprava týkající se opatrovnictví ve správním řízení je zakotvena v ust. § 32 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. V případě zastupování opatrovníkem jde o formu zastupování, ve které není rozhodující vůle osoby, jež je zastupována. Důvody ustanovení opatrovníka vyjmenovává správní řád taxativně v ust. § 32 odst. 2. V případě, že je splněna některá ze zákonných podmínek předvídaná tímto ustanovením, je správní orgán povinen účastníkovi řízení opatrovníka ustanovit k hájení jeho práv.

O ustanovení opatrovníka rozhoduje správní orgán usnesením. V případě opatrovníka se tedy jedná o zastoupení individuální a obligatorní. Opatrovník je správním orgánem ustanoven ad hoc – jen pro účely konkrétního správního řízení. Funkce opatrovníka zaniká přímo ze zákona, jakmile pominou důvody, pro které byl opatrovník ustanoven.

V ust. § 32 odst. 4 správního řádu jsou pak stanoveny určité „předpoklady či podmínky“ pro výkon funkce opatrovníka, kterými by se měl správní orgán při rozhodování o ustanovení konkrétní osoby opatrovníkem řídit. Správní řád říká, že správní orgán ustanoví opatrovníkem zpravidla toho, u koho je osoba, jíž se opatrovník ustanovuje, v péči, anebo jinou vhodnou osobu. Posouzení otázky, kdo je tzv. vhodnou osobou, je ponecháno na úvaze a rozhodnutí správního orgánu. Za vhodnou osobu se zejména považuje ten, kdo je k účastníku řízení v příbuzenském poměru. Ústavní soud ČR v nálezu sp.zn. I. ÚS 559/2000 uvedl, že „Osobu opatrovníka je třeba hledat především v okruhu osob blízkých osobě zastupovaného, resp. těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat zájmy účastníka“, přičemž k výše uvedenému lze ještě dodat, že pro řádný výkon funkce opatrovníka je vhodné ustanovit opatrovníkem takovou osobu, která je z vlastní vůle ochotna a schopna tuto funkci vykonávat. „Správní řád mluví obecně o „jiné vhodné osobě“ a nevylučuje tedy, aby se opatrovníkem stala i osoba právnická“[1], což znamená, že nepodaří-li se správnímu orgánu ustanovit opatrovníkem osobu v příbuzenském poměru, která je ochotna tuto funkci vykonávat, může správní orgán ustanovit jako vhodnou osobu např. obec, v níž má osoba trvalý pobyt, nebo určité zájmové sdružení apod. Jelikož se však jedná o právnickou osobu, musí tato zajistit, aby opatrovnictví, resp. úkony opatrovníka, za ni vykonávala k tomu vhodná osoba, která bude zájmy opatrovance (účastníka řízení) řádně hájit. Kdo je pro funkci opatrovníka nejvhodnější musí správní orgán především posuzovat vždy vzhledem ke konkrétním okolnostem daného případu.