Rovnost účastníků řízení a právo na paušální náhradu hotových výdajů


Plénum Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) zamítlo návrh Okresního soudu v Chrudimi (dále jen navrhovatel) a zároveň v nálezu vymezilo podmínky ústavně konformního výkladu posuzovaného ustanovení zákona. Navrhovatel brojil proti tomu, že stávající úprava § 137 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v kombinaci s ustanovením § 13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), vede k nerovnosti mezi účastníky zastoupenými a nezastoupenými advokátem, neboť jen zastoupení účastníci mají právo na paušální náhradu hotových výdajů v částce 300 Kč, zatímco nezastoupení účastníci soukromoprávních řízení musejí své náklady jednotlivě prokazovat.

Ústavní soud se s navrhovatelem ztotožnil v názoru, že stav, kdy nezastoupení účastníci musejí v případě úspěchu ve sporu všechny své hotové výdaje vykazovat, zatímco advokáti mohou bez dalšího uplatnit v případě vítězství svých klientů paušální částku náhrady hotových výdajů, představuje porušení rovnosti účastníků řízení garantované článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Přihlédl i k tomu, že nynější nastavení poskytování náhrad hotových výdajů představuje nejen porušení rovnosti zbraní, ale i systémový problém fungování soudnictví, neboť někteří „sérioví“ žalobci zastoupení advokátem jsou motivováni k tomu, aby podávali stovky žalob proti nezastoupeným účastníkům, neboť vědí, že v případě neúspěchu prakticky nic neriskují, naopak v případě úspěchu mohou získat kromě samotné (mnohdy nízké) žalované částky také paušální náhradu hotových výdajů, jež jsou v případě sériových žalob reálně mnohem nižší.

Ústavní soud nevyhověl návrhu, aby bylo zrušeno samo ustanovení § 137 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť i sama rozhodovací činnost navrhujícího soudu ukazovala, že toto ustanovení lze vyložit způsobem souladným s požadavky článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, neboť umožňuje přiznat paušální náhradu hotových výdajů i nezastoupenému účastníku řízení. Spokojil se proto s tím, že tomuto výkladu zastávanému některými obecnými soudy přisvědčil a vymezil jej přijetím závazného interpretativního výroku následujícího znění: „Zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod naplňuje přiznání paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 občanského soudního řádu i účastníkovi řízení, který advokátem zastoupen není, a to v situacích, v nichž by účastníkovi řízení zastoupenému advokátem byla přiznána taková náhrada podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.“

K nálezu zaujali odlišné stanovisko soudci Jan Filip, Vladimír Kůrka a Radovan Suchánek.

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 39/13 včetně disentů je dostupný zde (432.6 kB, Adobe Acrobat dokument).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu

Infodeska.cz