Pokuta za tzv. kartel pekáren byla uložena i na základě procesně nepoužitelných důkazů

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhověl stěžovatelkám DELTA PEKÁRNY a. s., OK REST a. s. a PENAM a. s. a zrušil rozsudky Nejvyššího správního soudu a rozsudek Krajského soudu v Brně, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelek na respektování soukromého a rodinného života chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelky se správní žalobou neúspěšně domáhaly zrušení rozkladového rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) ze dne 2. 2. 2009. Tímto rozhodnutím bylo změněno prvostupňové rozhodnutí ÚOHS ze dne 19. 3. 2004 tak, že deklarovalo u všech stěžovatelek porušení zákazu jednání ve vzájemné shodě (tzv. kartel) při určování cen čerstvého běžného pečiva, chleba a čerstvého cukrářského pečiva a dále deklarovalo u druhé a třetí stěžovatelky i porušení zákazu jednání ve vzájemné shodě při určování cen trvanlivého sladkého pečiva, a to vše v období od 19. 9. 2003 do 12. 11. 2003. Dále bylo rozhodnutí změněno tak, že byla stanovena pokuta první stěžovatelce ve výši 24 800 000 Kč, druhé stěžovatelce ve výši 14 800 000 Kč a třetí stěžovatelce ve výši 13 200 000 Kč.

Pro věcný přezkum ústavními stížnostmi napadených rozhodnutí správních soudů má zásadní význam rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ze dne 2. 10. 2014. Řízení před ESLP bylo zahájeno stížností první stěžovatelky směřující proti České republice, ve které tvrdila, že šetřením provedeným v obchodních prostorách společnosti podle zákona o ochraně hospodářské soutěže bylo porušeno její právo na respektování obydlí a korespondence a že v tomto ohledu nemá účinný prostředek nápravy. Tato stížnost navazovala na soudní řízení, v němž bylo neúspěšně napadeno rozhodnutí předsedy ÚOHS o uložení pokuty ve výši 300 000 Kč za porušení povinnosti podrobit se provedení místního šetření (např. nezpřístupnění části e-mailové korespondence v elektronické podobě ve svých obchodních prostorách). ESLP dospěl k závěru, že stížnost je co do tvrzeného porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod důvodná, přičemž připomněl, že pojem „obydlí“ má širší význam a může zahrnovat například pracovnu nebo kancelář příslušníka svobodného povolání. ESLP konstatoval, že žádné ze dvou soudních správních řízení se přímo netýkalo řádného průběhu šetření ÚOHS, a že neexistoval jiný samostatný opravný prostředek, kterým by bylo možno průběh šetření napadnout, z čehož plyne, že první stěžovatelce nebyla poskytnuta dostatečná záruka proti svévoli.

Ústavní soud se následně v důsledku výše zmíněného rozsudku ESLP zabýval tím, zda a jak se porušení článku 8 Úmluvy promítne do nyní posuzované věci. Dospěl k závěru, že dosavadní nemožnost první stěžovatelky efektivně se bránit proti postupu ÚOHS v rámci místního šetření provedeného v jejích obchodních prostorách ve světle judikatury Ústavního soudu, týkající se procesní použitelnosti důkazů získaných v rozporu se zákonem, a tím spíše v rozporu s ústavním pořádkem, ve svém důsledku nutně vede ke zpochybnění rozhodnutí ve věci samé, tedy závěru o tom, zda se stěžovatelky dopustily vytýkaného protisoutěžního jednání nebo nikoli. Neměly-li stěžovatelky možnost účinné procesní obrany přímo proti předmětnému zásahu ÚOHS, stěží lze nyní pokládat realizované místní šetření bez dalšího za spravedlivé.

Ohledně otázky procesní použitelnosti důkazního materiálu, získaného na základě místních šetření v obchodních prostorách stěžovatelek, panují mezi stěžovatelkami a ÚOHS zásadní neshody. Zatímco ÚOHS tvrdí, že i po případném vyloučení údajně nezákonných důkazů by bylo nutné konstatovat, že nashromáždil dostatečné množství důkazů k prokázání viny stěžovatelek, stěžovatelky oponují tím, že spáchání správního deliktu a uložení mnohamilionové pokuty bylo postaveno prakticky výlučně právě na důkazech, získaných v průběhu místních šetření.

Ústavní soud sám nemůže přezkoumat realizovaná místní šetření z hlediska jejich přiměřenosti, to přísluší výlučně správním soudům, které v rámci stěžovatelkami podaných správních žalob mohou takové zhodnocení provést. Věc se tak vrací do stádia řízení o kasačních stížnostech stěžovatelek před Nejvyšším správním soudem. Ve světle nosných závěrů rozhodnutí ESLP bude úkolem tohoto soudu zhodnotit, zda lze, byť i dodatečně, napravit původní nedostatek soudního příkazu k prohlídce soudním přezkumem zákonnosti a nezbytnosti šetření, a tím případně zhojit vadu procesní nepoužitelnosti důkazů na jejich základě opatřených.

Text nálezu sp. zn. IV. ÚS 4397/12 je dostupný zde (401 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu