NS rozhodl ve věci exposlanců VV


Nejvyšší soud v neveřejném zasedání rozhodl o stížnosti ministryně spravedlnosti v demisi Mgr. Marie Benešové podané v neprospěch bývalého čelného představitele VV JUDr. V. B. a poslance za VV Mgr. J. Š a současně o dovolání, které v neprospěch obou podal nejvyšší státní zástupce tak, že:
1) stížnost pro porušení zákona se zamítá jako nedůvodná
2) dovolání NSZ se odmítá

V případě dovolání v neprospěch Mgr. J. Š. lze sdělit, že pokud byl totiž tento obviněný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř., tedy proto, že žalovaný skutek se nestal, pak dovolatel podáním opírajícím se o důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohl tento zprošťující rozsudek v zásadě napadat, neboť tím se ve skutečnosti domáhal změny soudy učiněných skutkových zjištění. Proto bylo dovolání odmítnuto, protože bylo podáno z jiného důvodu, než připouští trestní řád.

V případě JUDr. V. B. lze zkráceně a zjednodušeně konstatovat:
že části nabídnutí úplatku byl obviněný vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Jak již bylo výše uvedeno, obviněný byl usnesením jiného senátu Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 11 Tcu 135/2012, vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení pro část skutku spočívající v tom, že „dne 4. 2. 2011 na jednání poslaneckého klubu politické strany Věci veřejné, jejímž poslancem, ministrem a čelným představitelem tehdy byl, v rámci diskuze, při níž někteří poslanci kritizovali dopady účinné novely zákona o daních z příjmu, jíž došlo ke zdanění poslaneckých náhrad a tedy k faktickému podstatnému snížení příjmu poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, nabídl při vědomí svých mimořádně dobrých majetkových poměrů celému poslaneckému klubu, že bude poslancům v případě finančních problémů individuálně k dispozici, čímž mínil, že je poslancům připraven poskytnout výhodnou půjčku či jinou formu pomoci, spočívající zejména v případném zajištění zakázek v rámci jiné výdělečné činnosti provozované poslanci, přičemž jeho nabídka byla motivována přinejmenším z podstatné části obavou z negativní mediální odezvy, jež by politickou stranu Věci veřejné postihla v případě znovuotevření debaty o výši poslaneckých příjmů a v případě snahy o opětovnou změnu zákona ze strany poslanců této politické strany, čemuž se svou nabídkou snažil zabránit.

Bylo tedy nutné posoudit, zda jsou trestným činem události, kdy JUDr. V. B.“

1) 29. 3. 2011 přibližně v 16:15 hod., v restauraci Austria, Štefánikova 18/25, Praha 5, poskytl bez vyhotovení písemné smlouvy poslankyni strany Věci veřejné K. K. na základě její předchozí žádosti bezúročnou půjčku ve výši 500.000,- Kč v hotovosti, kterou jí předal v obálce, s tím, že dle jejich ústní dohody jedinou sjednanou podmínkou půjčky byla lhůta splatnosti 1 roku,
2) dne 29. 3. 2011 přibližně v době od 19:30 hod. do 19:45 hod. ve svém bytě na adrese Kosárkovo nábřeží 127/1, Praha 1, poskytl bez vyhotovení písemné smlouvy poslanci strany Věci veřejné, spoluobžalovanému Mgr. Jaroslavu Škárkovi, na základě jeho předchozí žádosti bezúročnou půjčku ve výši 170.000,- Kč v hotovosti, kterou mu předal v obálce, s tím, že dle jejich ústní dohody jedinou sjednanou podmínkou půjčky byla lhůta splatnosti 1 roku,

V tomto případě bylo na základě zajištěných důkazů zjištěno, že v tomto případě šlo o půjčky. Z uvedeného vymezení sice lze učinit obecný závěr, že i peněžní půjčka může být za určitých okolností úplatkem ve smyslu § 334 odst. 1 tr. zákoníku, v dané věci však takový kategorický závěr učinit nelze. Oba soudy nižších instancí zjistily, že obviněný JUDr. V. B. uzavřel s K. K. a Mgr. J. Š. dvě smlouvy o půjčce, které se nepříčily zákonu ani dobrým mravům. Okolnosti, za nichž byly obě půjčky uzavřeny, byly uplatněním svobodné vůle smluvních stran (věřitele a dlužníků). Není přitom významné, že smlouvy nebyly uzavřeny písemně, neboť zákon písemnou formu takové smlouvy nevyžaduje. Stejně tak není podstatné, že při jejich uzavření nebyla dohodnuta doba splatnosti, příp. konkrétní výše splátek a jejich interval (např. v měsíčním cyklu), pokud by nedošlo ke splacení jednorázově. Podezření nemusí vyvolávat ani fakt, že při uzavírání obou smluv nebyly dohodnuty ani event. úroky. Obviněný JUDr. V. B. totiž neposkytl oběma dlužníkům výše uvedené peněžní částky v rámci podnikatelské činnosti (proto ani neměl zájem na dosažení případného zisku), nýbrž z dobré vůle a snaze napomoci vyřešit dlužníkům jejich stávající finanční problémy.

Absence všech výše naznačených podmínek v uzavřených smlouvách o půjčkách sice přinášela (zejména pro obviněného) určitá rizika, pokud je ovšem byl ochoten podstoupit, nemělo to naprosto žádný vliv na platnost smluv. K tomu přistupuje fakt, že oba dlužníci byli v té době poměrně blízcí kolegové obviněného, spoluposlanci ze stejné politické strany (Věci veřejné), takže mezi nimi šlo o vztah srovnatelný se vztahem mezi kamarády, přáteli, či rodinnými příslušníky. Proto nelze dovodit, že by obviněný půjčkami finančních prostředků oběma dlužníkům poskytl jakékoliv neoprávněné výhody. Pro takový závěr ostatně svědčí i zjištění nalézacího soudu, že obviněný přinejmenším jednomu z dlužníhů (Mgr. Jaroslavu Škárkovi) půjčil peníze za obdobných podmínek již v minulosti, a to dokonce ještě před tím, než se vůbec stal poslancem. Tedy půjčoval tímto způsobem peníze již dříve a nešlo o nic mimořádného, co by vybočovalo z praxe mezi JUDr. V. B. a ostatními spolustraníky.
Nejvyšší soud z těchto podstatných důvodů shledal, že jednání obviněného JUDr. Víta Bárty (v části, ve které nebyl vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení) nevykazuje zákonné znaky žalovaného trestného činu podplacení podle§ 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), event. b) tr. zákoníku, ale ani jiného trestného činu. Proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch tohoto obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Bližší podrobnosti k usnesení Nejvyššího soudu zatím nelze sdělit, protože důvody rozhodnutí dosud nebyly doručeny účastníkům řízení. Po jejich doručení bude rozhodnutí v plném znění zveřejněno na webových stránkách Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tz 46/2013.

Infodeska.cz