NS odmítl dovolání v případu podvodu s anaboliky

Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl dovolání MUDr. M. K. (1940), který byl odsouzen Okresním soudem v Olomouci 5. 9. 2012 pro trestný čin podvodu k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zákona mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu lékařského povolání na dobu 3 roků.

Podle zjištění okresního soudu se trestného činu dopustil tím, že (zkráceně) v době od měsíce února roku 2001 do měsíce května roku 2006, v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. e) zák. č. 48/1997 Sb. a § 15 odst. 10 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění účinném do 31. 8. 2008, v O. , na ul. Š. , jako lékař ordinace endokrinologie a metabolismu vystavoval recepty na odběr anabolik osobám, které se u něj nechaly zaregistrovat jako jeho pacienti, ačkoliv se prokazatelně ve většině případů jednalo o osoby bez subjektivních zdravotních problémů, kdy důvodem jejich návštěv a registrace byla zejména ta skutečnost, že se jednalo o osoby aktivně provozující posilování v posilovnách a předmětná léčiva potřebovaly pro rychlejší nárůst svalové hmoty a zlepšení dýchání při této jejich sportovní aktivitě, když tato léčiva nebyla volně v lékárnách v prodeji a k jejich vydání bylo třeba lékařského předpisu lékaře specialisty, přičemž v případě, že u některých osob by množství vykázaných léčiv mohlo vzbudit u příslušných zdravotních pojišťoven podezření, rozepisoval pro tyto osoby léčiva i na jiné své zaevidované pacienty, kteří jeho ordinaci již přestali navštěvovat, případně předpisy léků co do množství na ně byly nízké, a to buď s jejich vědomím nebo i bez jejich vědomí, a dále tato léčiva z uvedeného důvodu vykazoval i na osoby, které jeho ordinaci nikdy v minulosti nenavštívily, ale na základě zneužití jejich jmen a osobních údajů, jež mu osoby u něj již zaregistrované jako pacienti-zájemci o předpisy léků poskytly, zaevidoval i tyto bez jejich vědomí a fyzické přítomnosti v ordinaci do své zdravotní evidence a současně na ně vykazoval příslušným zdravotním pojišťovnám i své lékařské výkony, přičemž za vypsání receptu v některých případech za tuto svoji službu po žadatelích požadoval částky od 100 Kč do 300 Kč v hotovosti bez vystavení jakéhokoliv dokladu o platbě, přičemž těmito neoprávněnými předpisy léků s vyznačením hrazení příslušnou zdravotní pojišťovnou, jejich uplatněním uvedenými osobami v lékárnách v době jejich sedmidenní platnosti po vystavení lékařem a výběrem léčiv s následnou úhradou těchto léčiv lékárnám zdravotními pojišťovnami, způsobil za uvedené období škodu v celkové výši nejméně 161.967,96 Kč, to konkrétně: České národní zdravotní pojišťovně, nyní České průmyslové zdravotní pojišťovně, škodu ve výši 20.627,74 Kč, Revírní bratrské pokladně Zdravotní pojišťovně, škodu ve výši 115.276,48 Kč, Vojenské zdravotní pojišťovně ČR, škodu ve výši 7.723,30 Kč, Hutnické zaměstnanecké pojišťovně, nyní České průmyslové zdravotní pojišťovně, škodu ve výši 14.242,44 Kč a Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, škodu ve výši 4.098 Kč, přičemž se jednalo o zcela konkrétní případy podrobně uvedené ve skutkové větě.

MUDr. M. K. si podal odvolání, které Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc dne 12. 6. 2013 zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení si podal dovolání k Nejvyššímu soudu, ve kterém také namítal, že soudy se podle něj měly především zabývat tím, zda byla existence tvrzené škody v řízení dostatečně prokázána, jakož i bylo jejich povinností vypořádat se se všemi hmotně právními předpoklady vzniku nároku na náhradu škody. Škoda měla být podle obviněného v řízení bez pochybností prokázána, přičemž pouhé tvrzení zdravotních pojišťoven nelze mít podle něj za dostatečný důkaz pro závěr o vzniku škody. Obviněný vyjadřuje kategorický nesouhlas se závěry nalézacího soudu, který ve svém odůvodnění na str. 11 uvedl, že „nemá důvod pochybovat a ověřovat, zda léčiva byla či nebyla proplacena, je to dle soudu zcela evidentní, vyplývá to z vyjádření poškozených subjektů“. Poukázal na to, že odvolací soud se shodnou námitkou týkající se prokázání existence škody, uplatněnou již v odvolání, vůbec nezabýval. Obviněný se neztotožnil se závěry soudu I. stupně, že škoda byla dostatečně odvozena od výše finančních prostředků, o nichž zdravotní pojišťovny tvrdily, že je vyplatily, aniž byl k tomuto tvrzení proveden další důkaz. Soud podle obviněného svou úvahou v podstatě nahradil chybějící důkazy ohledně vzniku a existence škody, která se musí posoudit podle všech hledisek, která s pojmem škoda spojují civilní kodexy.

Po projednání dovolání senát Nejvyššího soudu zjistil, že soudy se řádně vypořádaly se všemi důkazy a vzniklá škoda byla prokázána. Výsledná škoda je součtem vyplacených peněžních částek zdravotními pojišťovnami za neoprávněně odebrané léčivo. Z provedeného dokazování vyplývá, že se jednalo o konkrétní případy, ve kterých byly pojišťovny schopny doložit originál lékařského předpisu vystaveného obviněným a u kterých bylo zjištěno, že byly léky předepsány neoprávněně a pojišťovny hradily léky, na které se nevztahovaly podmínky veřejného zdravotního pojištění. Obviněný způsobil škodu nikoli malou, která podle § 89 odst. 11 tr. zákona činí nejméně 25.000,- Kč, čímž naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zákona.

Proto bylo dovolání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. (7 Tdo 1007/2013)

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.