Právní aktuality 8.8.2013 - 2.9.2013

Nařízení o paušální výši úhrady nákladů zásahu (02.09.2013)

Dne 30. 8. 2013 bylo ve Sbírce zákonů publikováno pod č. 263/2013 Sb. nařízení vlády o paušální výši úhrady nákladů zásahu.

Toto nařízení bylo vydáno na základě novely č. 160/2013 Sb., která měnila zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky. Touto novelou byl do zákona zaveden §3a, který s účinností od 1. 9. 2013 přiznává Hasičskému záchrannému sboru kraje, záchrannému útvaru a zřizovateli jednotky sboru dobrovolných hasičů obce náhradu nákladů zásahu v případech, že zásah byl vyvolán úmyslným jednáním osoby nebo dopravní nehodou. Paušální výše nákladů byla tímto nařízením stanovena ve výši 5 600 Kč za každou započatou hodinu zásahu.

Nařízení nabývá účinnosti dnem 1. 9. 2013.

Rozpuštění poslanecké sněmovny a vyhlášení předčasných voleb (02.09.2013)

Dne 28. 8. 2013 byly ve Sbírce zákonů publikovány pod č. 265/2013 Sb. a 266/2013 Sb. dvě rozhodnutí prezidenta republiky o rozpuštění Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Prezident rozpustil Poslaneckou sněmovnu ke dni 28. 8. 2013 a volby do Poslanecké sněmovny vyhlásil na pátek 25. 10. 2013 a sobotu 26. října 2013.

Stanovisko Ústavního soudu k rozhodnutím o vydání pachatele do ciziny (02.09.2013)

Dne 26. 8. 2013 bylo ve Sbírce zákonů pod č. 262/2013 Sb. publikováno stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 37/13 ze dne 13. 8. 2013, které popisuje vztah rozhodnutí ministra spravedlnosti o povelní vydání podle § 399 odst. 1 TŘ a rozhodnutí soudů o přípustnosti vydání podle § 397 TŘ z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti, lhůty k jejímu podání a rozsahu přezkumu.

ÚS v tomto stanovisku mj. konstatuje, že rozhodnutí ministra spravedlnosti, kterým bylo povoleno vydání osoby z ČR do cizího státu za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu není rozhodnutím o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu. Rozhodnutí ministra již nepřehodnocuje věcnou správnost rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání, ale pouze zkoumá politické aspekty a také to, zda nenastala jiná skutečnost, která by představovala překážku povolení vydání. Obě rozhodnutí se navzájem odlišují svým účelem a předmětem posouzení, pročež mají obě povahu rozhodnutí o posledním procesním prostředku a lhůta k podání ústavní stížnosti se v případě každého z nich posuzuje samostatně.

Tímto stanoviskem došlo k sjednocení rozporné judikatury Ústavního soudu.

Vyhláška o podílu jednotlivých obcí na výnosu daní (02.09.2013)

Dne 30. 8. 2013 byla ve Sbírce zákonů publikována pod č. 264/2013 Sb. vyhláška o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů. Tato vyhláška aktualizuje a nahrazuje vyhlášku č. 449/2012 Sb. téhož názvu.

Jde o vyhlášku technického charakteru. Pravidelná aktualizace jednotlivých procentních podílů probíhá každoročně na základě údajů, které Ministerstvu financí poskuje Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální a Ministerstvo školství.

Vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. 9. 2013.

Úprava platu a náhrad Poslance ve výkonu trestu (26.08.2013)

Dne 2. 8. 2013 byla ve Sbírce zákonů publikována pod č. 231/2013 Sb. novela zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci.

Tato novela zavádí pravidlo, že Poslanci nenáleží plat, náhrada výdajů a naturální plnění po dobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, výkonu ústavního ochranného léčení nebo zabezpečovací detence. Tato doba se nezapočítává ani do doby pro výpočet odchodného.

Zákon nabyl účinnosti 2. 8. 2013.

Zákon o investičních společnostech a investičních fondech (26.08.2013)

Dne 19. 8. 2013 byl ve Sbírce zákonů publikován pod č. 240/2013 Sb. zákon o investičních společnostech a investičních fondech. Tento zákon nahrazuje a ruší zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování.

Tento nový zákon sleduje materiální příklon k evropským konvencím v oblasti obhospodařování a administrace investičních entit. Základním materiálním zdrojem jsou vedle stávajícího zákona o kolektivním investování evropské předpisy, především směrnice 2009/65/ES a 2011/61/EU, a právní úprava Lucemburska. Nový zákon vidí svůj základní cíl ve vytvoření kvalitní a moderní úpravy společného a kolektivního investování standardního typu, přičemž se opírá o tři své hlavní programové cíle: konvenci, kontinuitu a odstupňovanou regulaci.

Zákon zachovává dosavadní terminologii, avšak pojem "investiční fond" nyní zahrnuje všechny investiční entity bez ohledu na jejich právní formu. Zavádí odlišení mezi obhospodařováním investičního fondu (portfolio management a řízení rizik) a administrací investičního fondu (právní, účetní, daňové služby, oceňování, marketing aj.), přičemž administrátorem nebo obhospodařovatelem může být subjekt od fondu odlišný. Zákon také nově připouští možnost založit standardní nebo speciální fond jako variantu akciové společnosti, která obdobně jako podílový fond průběžně vydává a odkupuje akcie, jež odkupem zanikají. Nově je zde upravena i modifikovaná právní forma komanditní společnosti pro fondy kvalifikovaných investorů nebo obchodovatelnost akcií vydávaných akciovou společností s proměnným základním kapitálem.

Stejného dne byly ve Sbírce zákonů publikovány další související a prováděcí předpisy:

· 241/2013 Sb., zákon o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o investičních společnostech a investičních fondech

· 242/2013 Sb., nařízení vlády o sdělení klíčových informací speciálního fondu a o způsobu poskytování sdělení a statutu speciálního fondu v jiné než listinné podobě

· 243/2013 Sb., nařízení vlády o investování investičních fondů a o technikách k jejich obhospodařování

· 244/2013 Sb., vyhláška o bližší úpravě některých pravidel zákona o investičních společnostech a investičních fondech

· 245/2013 Sb. vyhláška o kontrolních povinnostech depozitáře standardního fondu

· 246/2013 Sb. vyhláška o statutu fondu kolektivního investování

· 247/2013 Sb., vyhláška o žádostech podle zákona o investičních společnostech a investičních fondech

· 248/2013 Sb., Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 233/2009 Sb., o žádostech, schvalování osob a způsobu prokazování odborné způsobilosti, důvěryhodnosti a zkušenosti osob, ve znění pozdějších předpisů

· 249/2013 Sb. vyhláška o oznamování údajů obhospodařovatelem a administrátorem investičního fondu a zahraničního investičního fondu České národní bance

· 250/2013 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 347/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o finančních konglomerátech.

Zákon, včetně pozměňovacích a prováděcích předpisů, nabyl účinnosti dnem 19. 8. 2013.

Zákon o katastru nemovitostí (katastrální zákon) (26.08.2013)

Dne 23. 8. 2013 byl ve Sbírce zákonů publikován pod č. 256/2013 Sb. zákon o katastru nemovitostí (katastrální zákon). Tento zákon sjednocuje a nahrazuje úpravu provedenou zákonem č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, a zákonem č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Společně s tímto zákonem vyšel také zákon č. 257/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o katastru nemovitostí.

Nový katastrální zákon, spolu s novým občanským zákoníkem (89/2012 Sb.), obsahuje komplexní úpravu problematiky katastru. Významnou změnou je například to, že stavby (až na výjimky) přestanou být samostatnými věcmi a stanou se součástí pozemku; proto informace o těchto stavbách a jejich popis budou vedeny jako informace o pozemku, na němž jsou postaveny. Všechna věcná práva se kvůli posílené zásadě materiální publicity (v § 980 až § 986 občanského zákoníku) nyní budou zapisovat výlučně vkladem. Nově se bude zapisovat 15 nových věcných práv a 19 nových poznámek zavedených poprvé novým občanským zákoníkem a také cenové údaje. Uplatní se zásada pořadí a zápisy budou prováděny v pořadí, v jakém byly podklady pro zápis doručeny katastrálnímu úřadu, a písemnosti elektronické a listinné budou zrovnoprávněny. Všechny tyto změny směřují k tomu, aby se katastr stal bezpečným, účinným a moderním nástrojem pro realitní, hypotéční a dražební trh, jak to veřejnost a další instituce očekávají.

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. 1. 2014.

Zrušení zdravotnických nadstandardů Ústavním soudem (26.08.2013)

Dne 5. 8. 2013 byl ve Sbírce zákonů publikován pod č. 238/2013 Sb. nález Ústavního soudu, ve věci návrhu skupiny poslanců na zrušení některých ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění.

Soud tímto nálezem především zrušil úpravu rozdělení zdravotnických standardů a nadstandardů a to včetně jejich úpravy ve vyhlášce č. 134/1998 Sb. Podle Ústavního soudu úprava v zákoně musí být i bez prováděcí vyhlášky pro jeho adresáty dostatečně srozumitelná a aplikovatelná. Prováděcí právní předpis má stanovit již jen detaily. Je v rozporu s čl. 31 Listiny, pokud podstatná část úpravy, tedy konkrétní určení toho, co je v intencích čl. 31 bezplatnou péčí, upraví namísto zákona prováděcí vyhláška.

Dále Ústavní soud prohlásil, že podle čl. 31 Listiny musí být hospitalizace, která je zdravotní péčí v užším smyslu, hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, poskytnuta bezplatně, protože k ní pro pacienta neexistuje žádná jiná alternativa. Případná poplatková povinnost za lůžkovou péči nesmí být stanovena plošně. Ústavní soud také zrušil poplatek 100 Kč za den lůžkové péče.

Tímto nálezem ústavní soud zrušil také sankční oprávnění pojišťoven vůči poskytovatelům zdravotních služeb s tím, že dominantní postavení pojišťoven a velké rozpětí sankcí není na straně poskytovatelů zdravotních služeb ničím vyváženo a tím dochází k tak intenzivní nerovnosti, že ji Ústavní soud považuje za protiústavní.

Zrušení nadstandardů a sankčních oprávnění pojišťoven nabylo účinnosti dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů, zrušení regulačního poplatku nabude účinnosti dnem 1. 1. 2014.

Zrušení § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících, Ústavním soudem(26.08.2013)

Dne 30. 7. 2013 byl ve Sbírce zákonů publikován pod č. 224/2013 Sb. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 31/10, který ke dni 1. 1. 2014 zrušuje § 11 zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících, jenž stanoví, jaké úkony v občanském soudním řízení a v soudním řízení správním nemůže vykonávat vyšší soudní úředník.

Předně Ústavní soud shledal rozpor mezi § 10 a § 11 zákona o vyšších soudních úřednících, neboť dle § 10 vyšší soudní úředník může provádět jenom to, co mu toto ustanovení svěřuje, a naopak dle § 11 vyšší soudní úředník může vykonávat vše, kromě několika výslovně uvedených úkonů. Dále soud prohlásil, že soudnictví je činnost vykonávaná soudy a soudci, jejichž osobní a věcná nezávislost, odborná úroveň a osobní předpoklady jsou klíčovými funkčními atributy soudnictví právního státu a zákon - jak činí § 11 ZVSÚ - nemůže toto ústavní pravidlo obracet naruby tím, že ze soudnictví učiní úřadování a soudcům zachová pouze nepatrný okruh úkonů, které vyšší soudní úředníci provádět nemohou. Za protiústavní soud považuje také skutečnost, že některé výjimky vypočtené v § 11 mohou nastolit situaci, kdy bude celé řízení v režii vyššího soudního úředníka, bez možnosti opravného prostředku.

Na závěr ÚS uvedl, že z důvodu právní jistoty se neuplatní § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a nároky plynoucí z úkonů učiněných vyššími soudními úředníky před vykonatelností tohoto nálezu mohou být předmětem výkonu rozhodnutí či exekuce.