Právní aktuality 16.11.2011 - 22.11.2011

22-11-2011 ::: Z Úředního věstníku EU: Nová směrnice o právech spotřebitelů

Dne 22. 11. 2011 byla v Úředním věstníku EU řady L, č. 304, str. 64 - 88, zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES.

Nová směrnice má přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky. Použije se na smlouvy uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli, když se vztahuje také na smlouvy týkající se dodávek vody, plynu, elektřiny nebo tepla z dálkového vytápění, též zajišťovaných veřejnými poskytovateli, v rozsahu, ve kterém jsou tyto komodity poskytovány na smluvním základě. Některé typy smluv, např. týkající se sociální péče, zdravotní péče, hazardních her nebo finančních služeb, ale i další, jsou z působnosti této směrnice vyloučeny. Jejich výčet je uveden v čl. 3 odst. 3.

Vedle toho směrnice novelizuje směrnici 93/13/EHS a 1999/44/ES. Dnem 13. 4. 2014 se také zrušují směrnice 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory a směrnice 97/7/ES o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.

Směrnice vstupuje v platnost dnem 12. 12. 2011, členské státy pak mají povinnost přijmout a zveřejnit právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 13. 12. 2013. Od tohoto dne mají také tyto předpisy používat.

22-11-2011 ::: Z Úředního věstníku EU: Nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům

Dne 22. 11. 2011 bylo v Úředním věstníku EU řady L, č. 304, str. 18 - 63, zveřejněno nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25.10.2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004.

Nařízení vydané za tím účelem, aby byli spotřebitelé v zájmu zajištění vysoké míry ochrany jejich zdraví a v rámci jejich práva na informace patřičně informováni o tom, jaké potraviny konzumují, má stanovit základ pro zajištění vysoké úrovně ochrany spotřebitelů v souvislosti s informacemi o potravinách s přihlédnutím k rozdílům ve vnímání spotřebitelů a jejich informačních potřebách při současném zajištění plynulého fungování vnitřního trhu.

Konkrétně pak stanoví obecné zásady, požadavky a povinnosti v oblasti informací o potravinách, zejména pak označování potravin, prostředky pro zajištění práva spotřebitelů na informace a postupy pro poskytování informací o potravinách, a to s přihlédnutím k potřebě zajistit dostatečnou pružnost pro reagování na budoucí vývoj a nové požadavky na poskytování informací. Nařízení se vztahuje na provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích potravinového řetězce, kde se jejich činnosti týkají poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Použije se na všechny potraviny určené pro konečného spotřebitele, včetně potravin dodávaných zařízeními společného stravování a potravin určených k dodání do těchto zařízení. Vztahuje se také na stravovací služby poskytované dopravními podniky, pokud se místo odjezdu či odletu nachází na území členských států, na něž se vztahují Smlouvy. Použije se, aniž jsou dotčeny požadavky na označování stanovené ve zvláštních předpisech Unie týkajících se určitých potravin.

Vedle toho je nařízením novelizováno nařízení (ES) č. 1924/2006 a nařízení (ES) č. 1925/2006. S účinkem od 13.12.2014 se také zrušují směrnice 87/250/EHS, 90/496/EHS, 1999/10/ES, 2000/13/ES, 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení (ES) č. 608/2004.

Nařízení vstupuje v platnost dnem 12. 12. 2011, použije se pak od 13. 12. 2014, s výjimkou některých ustanovení, která se použijí od 13. 12. 2016, respektive od 1. 1. 2014.

22-11-2011 ::: Vyšlo ve Sbírce zákonů: Vyhláška o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie

Dne 21. 11. 2011 byla ve Sbírce zákonů zveřejněna pod č. 337/2011 Sb. vyhláška o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie.

Vyhláška vydaná k provedení § 8 odst. 1, § 8 odst. 2 písm. a) a g), § 8 odst. 3 písm. b) a d), § 8 odst. 4 písm. b) a c), § 8 odst. 7, § 8a odst. 1, § 8a odst. 2 písm. a), § 8a odst. 3 písm. d) a e) a § 8a odst. 6 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů, stanoví náležitosti označování výrobků spojených se spotřebou energie energetickými štítky a jejich umísťování, provedení a obsah energetických štítků, informačních listů a technické dokumentace, metody a postupy měření, určení třídy energetické účinnosti a seznam výrobků spojených se spotřebou energie, požadavky na ekodesign, náležitosti označování CE, obsah ES prohlášení o shodě, postupy posuzování shody a předpoklad shody výrobků spojených se spotřebou energie, postupy ověřování požadavků na ekodesign a poskytování informací o výrobku spojeném se spotřebou energie a jeho užívání a seznam výrobků spojených se spotřebou energie.

Ministerstvo průmyslu a obchodu do vyhlášky promítlo požadavky stanovené směrnicemi 95/13/ES, 96/60/ES, 98/11/ES, 2000/55/ES, 2002/40/ES či 2009/125/ES, když je jeho cílem ovlivnit konečného uživatele výrobku získáním přesných, věcných a srovnatelných informací o specifické spotřebě energie výrobků v tom smyslu, že by při výběru výrobku dal pak přednost výrobkům s nižší spotřebou energie, takovým, které nepřímo vedou k nižší spotřebě energie a jiných hlavních zdrojů během používání. To má ve svém důsledku nutit výrobce k opatřením, které mají směřovat ke snížení spotřeby energie a jiných hlavních zdrojů u výrobků, které vyrábějí.

Vyhláška nabývá účinnosti dnem 21. 11. 2011, s výjimkou některých jejích ustanovení nabývajících účinnosti dnem 20. 12. 2011, respektive 1. 1. 2013.

22-11-2011 ::: Vyšlo ve Sbírce zákonů: Novela vyhlášky o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu

Dne 21. 11. 2011 byla ve Sbírce zákonů zveřejněna pod č. 336/2011 Sb. vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 432/2001 Sb., o dokladech žádosti o rozhodnutí nebo vyjádření a o náležitostech povolení, souhlasů a vyjádření vodoprávního úřadu, ve znění pozdějších předpisů.

Novela vyhlášky shrnující prostřednictvím formulářů údaje a doklady, které musí žadatel předkládat jak v případech stanovených vodním zákonem, tak stavebním zákonem pokud jde o vodní díla, reaguje předně na rozšíření předmětu zmocnění k vydání vyhlášky dle § 115 odst. 2 vodního zákona, ke kterému došlo na základě novely č. 150/2010 Sb., zohledňuje však také např. ustanovení § 15a vodního zákona týkající se ohlášení vodních děl a vodohospodářských úprav, které bylo do vodního zákona vloženo stejnou novelou. Kromě změn v samotném textu vyhlášky stanoví především nové znění příloh č. 1 - 25 k vyhlášce.

Vyhláška nabývá účinnosti dnem 6. 12. 2011.

22-11-2011 ::: Z legislativního procesu: Prezident vetoval zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

Dne 18. 11. 2011 prezident republiky vetoval zákon ze dne 27. 10. 2011, o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, a vrátil jej zpět Poslanecké sněmovně k dalšímu projednání. Stejně tak učinil v případě zákona ze dne 27. 10. 2011, o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který je s ním nedílně spjat.

Prezident v odůvodnění odmítnutí především uvedl, že zákon popírá vazbu mezi pachatelem a trestem a je spíše příkladem alibismu než důsledné snahy potrestat viníky trestných činů. Je přesvědčen, že tendence zavádění trestní odpovědnosti právnických osob jde proti logickému trendu odbourávat institut kolektivní viny, proti možnosti přenášet vinu na jiného či ji rozkládat na větší skupinu osob. Nadto považuje konkrétní podobu zákona za špatně zpracovanou, když má za to, že představuje jen velmi hrubou kostru procesních otázek trestního stíhání právnických osob. Upozorňuje, že by navržená úprava v praxi nemusela stačit a soudy by byly nuceny v konkrétních kauzách improvizovat a dikci zákona dotvářet, o čemž je přesvědčen, že by bylo v příkrém rozporu se základním principem právního státu, právní jistotou. Soudy z jeho pohledu takovou moc mít nemají. Ač připouští, že některá odsouzeníhodná jednání jsou v praxi prováděna prostřednictvím právnických osob, má za to, že zavedení jejich trestní odpovědnosti nic neřeší a velmi pravděpodobně jen postihne nevinné. Apeluje na Parlament, aby se pokusil nalézt způsob, jak taková jednání účinně, přiměřeně a dostatečně odstrašujícím způsobem trestat i při zachování principu individuální trestní odpovědnosti tak, aby byli odhalováni skuteční viníci.