Právnická osoba jako osoba blízká ve smyslu § 196a Obchodního zákoníku

Rovněž právnická osoba může mít (za určitých předpokladů) postavení osoby blízké ve smyslu § 116 občanského zákoníku vůči fyzické osobě. Právnická osoba tak je např. osobou blízkou dlužníku, který je fyzickou osobou, je-li dlužník jejím statutárním orgánem (členem statutárního orgánu), jakož i tehdy, je-li dlužník společníkem, členem nebo zaměstnancem této právnické osoby, popřípadě má-li k ní jiný obdobný vztah, a současně, kdyby důvodně pociťoval újmu, kterou utrpěla právnická osoba, jako újmu vlastní (srov. v poměrech aplikace ustanovení § 42a odst. 2 občanského zákoníku rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1.8.2002 sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004).

Ačkoli v ustanovení § 196a obch. zák. ani v jiných ustanoveních obchodního (či občanského) zákoníku není výslovně uvedeno, kdo se rozumí osobou blízkou osobám vypočteným v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák., nelze z nedostatku výslovné právní úpravy dovozovat, že by osobou blízkou osobám vypočteným v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. nemohla být právnická osoba. Otázku osoby blízké je zde tak třeba řešit (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010 sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, uveřejněný pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010) pomocí analogie (§ 1 odst. 2 obch. zák. a § 853 občanského zákoníku).

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4124/2010, ze dne 28. 6. 2011