Nejvyšší soud k možnosti společníků jednorázově prolomit společenskou smlouvu


Klíčová slova článku prolomení, práva společníků, společenská smlouva Datum vytvoření článku 18.11.2010 Počet zobrazení 3122x Kdy naposledy čteno 21.5.2019 00:23

Nejvyšší soud se ve svém rozsudku ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 29 Cdo 2254/2007 zabýval řešením ne zcela obvyklé otázky, a to zda vůle všech společníků společnosti s ručením omezeným může nahradit (chybějící) ustanovení společenské smlouvy, či zda může rozhodnutí všech společníků některé ustanovení společenské smlouvy prolomit.

Nejvyšší soud zde akcentoval zejména myšlenku, že pokud se na konkrétním postupu, resp. právním úkonu (zde určení vypořádacího podílu), shodnou všichni společníci společnosti s ručením omezeným, kteří by jinak tvořili valnou hromadu společnosti (a tvořili tak vůli společnosti na valné hromadě), je takový postup možný. Nejvyšší soud zde vycházel z premisy, že je v souladu se zákonem, pokud je za určitých okolností rozhodnutí valné hromady (zde by šlo zřejmě o rozhodnutí o změně společenské smlouvy a následně další rozhodnutí valné hromady o změně společenské smlouvy zpět k jejímu původnímu znění) nahrazeno dohodu všech společníků. Současně ale zdůraznil, že musí jít o dohodu všech společníků a musí se týkat jednoho jednorázového konkrétního vlomu do společenské smlouvy. Tímto postupem tedy jednoznačně nelze „libovolně“ měnit ustanovení společenské smlouvy.

Vrchní soud (dále jen „VS“) potvrdil rozsudek Krajského soudu (dále jen „KS“) v rozsahu, kterým tento soud uložil žalované zaplatit žalobci 1,118.333,- Kč s přísl. Ve zbytku (zaplacení dalších úroků z prodlení) žalobu zamítl. Vyšel ze zjištění, že účast žalobce ve spol. S.,spol. s.r.o. (dále jen "společnost“) skončila dohodou dle §149a obch.z. ze dne 10.3.1998 (dále jen "dohoda“), přičemž výše vypořádacího podílu měla být v souladu s dohodou stanovena na základě účetní závěrky ke dni 31.12.1997.

Dovolatelka mimo jiné podala námitky týkající se míry dispozitivnosti §61 odst.2 obch.z., ve znění účinném v době ukončení účasti žalobce ve spol. Zejména popírá, že zákon připouštěl, aby společníci odkázali pro účely zjištění vypořádacího podílu na údaje z jiné účetní závěrky, než byla mimořádná účetní závěrka ke dni zániku účasti (§61 odst.2 obch.z.). Uvádí, že dohoda o ukončení účasti byla uzavřena 10.3.1998, společníci nicméně sjednali, že vypořádací podíl se určí z údajů obsažených v účetní závěrce ke dni 31.12.1997. Takovou dohodu tehdejší právní úprava nepřipouštěla, ujednání je tudíž neplatné a vypořádací podíl měl být zjištěn z mimořádné účetní závěrky ke dni 10.3.1998. Dovětek "neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného“ se dle dovolatelky vztahuje pouze k té části §61 odst. 2 obch. z., která určuje, že vypořádací podíl se vyplácí v penězích. Dovolatelka upozorňuje rovněž na to, že §61 odst.2 obch z. nepřipouštěl, aby odchylka od něj plynula z prosté dohody účastníků. Tento závěr opírá mj. o rozdíl dikce tohoto ustanovení oproti ustanovení §61 odst.3 obch. z., které (vedle společenské smlouvy či stanov) dohodu účastníků výslovně zmiňovalo.

Dovolání je přípustné. Vzhledem k datu uzavření dohody (10.3.1998) vyšel NS ze znění obch.z. účinného k tomuto datu. Zásadní právní význam Nejvyšší soud (dále jen „NS“) předně spatřuje v řešení otázky, zda §61 odst.2 obch. z. v rozhodné době připouštělo ujednání o tom, že výše vypořádacího podílu se stanoví na základě účetní závěrky zpracované k jinému datu, než je den zániku účasti společníka ve společnosti, a zda k založení takové odchylky postačovala dohoda účastníků (v daném případě o ukončení účasti společníka ve společnosti dle § 149a obch. z.).

NS nesouhlasí s názorem, dle něhož možnost odchylného ujednání od §61 odst.2 obch.z. zahrnuje jedině formu výplaty vypořádacího podílu. Dikci "neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného“ nelze dle NS omezovat jen na tu část ustanovení, která pojednává o výplatě v penězích. Z gramatického hlediska neplatí, že vedlejší (přípustková) věta rozvíjí jen část věty hlavní přiléhající k této vedlejší větě, jsou-li obě části věty hlavní spojeny slučovacím poměrem („a“). Opačný výklad §61 odst.2 obch. z. by ostatně postrádal také logiku věcnou. Vylučoval by totiž byť jen ujednání o tom, že výše vypořádacího podílu se určí z jiné než mimořádné účetní závěrky, i kdyby účast společníka zanikla ke dni, k němuž se jinak tato jiná účetní závěrka sestavuje. Pokud by např. účast zanikla k poslednímu dni účetního období, musela by společnost podle výkladu zastávaného dovolatelkou zpracovat k témuž datu dvě účetní závěrky - řádnou i mimořádnou. To by byl přehnaný požadavek.

Co se týče právní formy takového ujednání, lze souhlasit se závěry KS, které nevylučují, aby odchylná úprava určení vypořádacího podílu plynula také z dohody o ukončení účasti dle §149a obch. z. Nelze přitom ani přehlížet, že dohody dle § 149a obch.z. se musejí účastnit všichni společníci, tj. tytéž osoby, které svou společnou vůlí mohou docílit také změny společenské smlouvy či stanov.

NS nenachází důvod, proč by dle úpravy §61 obch.z. ve znění účinném v rozhodné době mohli společníci formulovat část obsahu práva na vypořádací podíl (splatnost) v dohodě o ukončení účasti, zatímco vůli ohledně zbylých složek tohoto obsahu (stanovení způsobu určení výše podílu a formy výplaty) by museli upravit ve společenské smlouvě či stanovách. Tím spíše, pokud by jejich vůle nesměřovala k úpravě obecného režimu takové odchylky (pro neurčený okruh budoucích případů), nýbrž k prosazení jednorázového řešení týkajícího se konkrétního společníka v jediném případě. Změna společ. smlouvy či stanov by se pro takové opatření nehodila, když by ji následně-po přijetí dohody dle § 149a obch.z.-bylo nutno opět revidovat. NS proto uzavírá, že §61 odst.2 obch.z. v rozhodném znění je třeba vykládat tak, že společenská smlouva či stanovy mohou předem upravit způsob určení vypořádacího podílu odchylně od zákonné úpravy a tím poskytnout společníkům jistotu o tom, jak se v případě ukončení jejich účasti ve společnosti určí jejich vypořádací podíl. Tato úprava však nebrání tomu, aby se všichni společníci v konkrétním případě dohodli na tom, jakým způsobem bude určena výše vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti končí, samozřejmě za předpokladu, že taková dohoda nebude odporovat zákonu ani jej obcházet a nebude ani rozporná s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku.

NS proto uzavírá, že VS nepochybil, když vyšel z přípustnosti ujednání, dle něhož se výše vypořádacího podílu žalobce určí z řádné účetní závěrky k 31. 12.1997, ačkoliv účast žalobce ve společnosti zanikla teprve 10. 3. 1998.

NS dále posuzoval i otázku, nakolik se lze v případě, že výše vypořádacího podílu se má odvíjet od účetní závěrky společnosti, spokojit s údaji sice formálně obsaženými v účetní závěrce (schválené valnou hromadou), které nicméně hrubě neodpovídají skutečnosti. Již v rozhodnutí NS sp.zn. 29 Odo 513/2005 NS uzavřel, že účelem dispozitivního §61 odst.2 obch.z. je uspořádat vztahy mezi společníky při vypořádání jejich účasti ve společnosti (pokud si to sami neurčí ve společenské smlouvě). Ze zásad poctivého obchodního styku z toho plyne požadavek, aby vypořádání mezi společníky bylo poctivé v tom smyslu, že hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila, bude odpovídat hodnotě majetku připadajícího na jeho obchodní podíl. NS dále konstatoval, že plyne-li z účetní závěrky, že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti zjištěného z účetní závěrky je v hrubém nepoměru k jeho skutečné hodnotě, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout. Uvedené závěry NS již v tomto rozhodnutí rozšířil na případ, kdy tyto závěry z účetní závěrky nejen plynou, nýbrž by z ní při řádném zpracování plynout měly. NS v tomto rozhodnutí rovněž dovodil, že soudy nejenže mohou, ale i musejí přezkoumat, zda účetní závěrka byla zpracována řádně, a že takovému přezkoumání nebrání ani obch. z. ani zákon o účetnictví. Jak NS uvedl, důsledkem opačného výkladu by bylo, že i kdyby byla účetní závěrka zpracována zcela chybně, způsobem výrazně zkreslujícím hodnotu čistého obch. jmění, nemohl by soud přiznat jinou výši vypořádacího podílu, než jaký odpovídá (chybné) účetní závěrce.

Výsledky soudního přezkumu správnosti účetní závěrky se samotné závěrky nijak nedotknou. I kdyby soud dospěl k názoru, že údaje v ní obsažené jsou hrubě nesprávné, neotevře tím možnost jejich dodatečné opravy či doplnění. V tomto smyslu se plně prosadí dopady §17 odst.4 zákona o účetnictví. Účelem nastíněného soudního přezkumu je pouze posouzení míry právní relevance těchto údajů pro účely, jež předvídá §61 odst.2 obch.z. Případné chybné údaje z účetní závěrky tak mohou být soudem nahrazeny či doplněny opět jen pro účely § 61 odst. 2 obch. z.

Právní posouzení VS je tedy v tomto neúplné, a tudíž i nesprávné (bral jen údaje z úč. závěrky za rok 1997, bez ohledu na námitky o vadách úč. závěrky). NS rozhodnutí VS v napadeném rozsahu zrušil. Právní názor NS je pro VS i pro KS závazný. V dalším řízení soud zhodnotí věcnou opodstatněnost námitek dovolatelky, které se týkají vad údajů v účetní závěrce za r.1997, a pro účely výpočtu vypořádacího podílu dle §61 odst.2 obch. z. tyto údaje (zjistí-li hrubé a závažné nesprávnosti) případně nahradí údaji, jež lépe vyhoví shora uvedeným zásadám. Prokáže-li dovolatelka, že její účetnictví bylo skutečně vedeno hrubě nesprávně a účetní závěrka za rok 1997 podstatným způsobem zkresluje reálný stav jejího majetku, může přezkumná činnost soudu směřovat jen k tomu, aby se výše vypořádacího podílu žalobce co nejvíce přiblížila pravé hodnotě tohoto majetku připadajícího na obchodní podíl žalobce k okamžiku ukončení jeho účasti ve společnosti.

Mgr. et Bc. Hana Hendrychová, advokátní koncipientka

Advokátní kancelář Vych & Partners

Lazarská 11/6

120 00 Praha 2

tel: +420 222 517 466, +420 222 517 477, fax: +420 222 517 478

mail: hana.hendrychova@ak-vych.cz

web: www.ak-vych.cz