Nejvyšší soud k platbě úroků z úroků

Otázku, zda je možno po dlužníku požadovat úroky z prodlení při prodlení s platbou příslušenství pohledávky řeší Nejvyšší soud ČR v usnesení sp.zn. 29 Odo 689/2006, kde stanoví, že „Smluvní ujednání o placení úroků z prodlení ze smluvených úroků je ve smyslu § 39 obč. zák. neplatné pro rozpor se zákonem.“

Současně je ovšem nezbytné poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 35 Odo 101/2002, ve kterém se konstatuje, že: „Občanský zákoník ani obchodní zákoník neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky, tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny.“

Z uvedeného je zřejmé, že dosáhnout toho, aby mohl věřitel požadovat platbu úroků z příslušenství dlužné pohledávky je nezbytné, aby bylo mezi stranami smluvně sjednáno, že příslušné příslušenství pohledávky (zejména úroky) se stávají součástí jistiny, jinak dle shora uvedeného není možné úroky z prodlení při platbě příslušenství pohledávky požadovat resp. možnost jejich přiznání soudem je dle shora uvedeného nepravděpodobná.