K podstatě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu


Klíčová slova článku dovolací důvody, trestní řád, § 265 Datum vytvoření článku 18.2.2011 Počet zobrazení 7417x Kdy naposledy čteno 19.3.2019 19:40

V usnesení ze dne 14.1.2011 sp. zn. 11 Tdo 358/2010 se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce podstatě dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.

Nejvyšší soud v tomto ohledu judikoval, že v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení § 226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem).

Infodeska.cz