Nejvyšší soud k odpovědnosti banky při neoprávněném použití platební karty


Klíčová slova článku odpovědnost banky, zneužití platební karty Datum vytvoření článku 10.1.2011 Počet zobrazení 1708x Kdy naposledy čteno 16.1.2019 00:53

Žalované byly v období dvou měsíců v roce 2005 prostřednictvím kreditní karty z účtu odčerpány finanční prostředky ve výši 69.096,30 Kč. Žalovaná byla přesvědčena, že platební karta je bezpečně uložena v místě jejího bydliště, a proto teprve po zjištění úbytku peněz z účtu dala pokyn k zablokování karty a současně podala na Policii ČR trestní oznámení na neznámého pachatele.

Nejvyšší soud v tomto případě dovodil, že pokud banka provedla příkaz, který neobsahoval pravý podpis jako vyjádření projevu vůle oprávněné osoby, jde o porušení povinnosti uvedené v § 709 odst. 1 obchod. zák. a §§ 3 – 6 zákona o platebním styku. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že podpis na prodejních dokladech nebyl podpisem žalované jako disponenta a odvolací soud nehodnotil, zda obchodníci, kteří akceptovali uvedený podpis, mohli při zohlednění určité míry pozornosti a bedlivosti zjistit, že nejde o podpis držitele platební karty uvedený na jejím rubu, nýbrž o napodobeninu. Proto je třeba posoudit, zda banka v rozporu se zákonem i smluvními ujednáními neprovedla peněžní operaci, která nebyla výrazem vůle žalované, protože nebyla provedena na základě jejího příkazu, ale na základě projevu vůle neoprávněné osoby, navíc bezprostředně směřujícího ke spáchání trestného činu.

Nejvyšší soud pak odvolacímu soudu přisvědčil v tom, že odpovědnost peněžních ústavů při ztrátě či odcizení platební karty nemůže být neomezená, avšak při respektování tohoto názoru nelze přehlédnout, že tato odpovědnost nemůže být přesouvána bez dalšího na druhou smluvní stranu tak, jak to zde činí banka, jež v žalobě dovozuje, že „odpovědnost za příslušné dispozice s kartami v daném případě leží na majitelce účtu bez ohledu na to, zda je uskutečnila sama anebo došlo k zneužití její platební karty“. Proces verifikace osoby oprávněné k zadání plateb by za takové situace zcela postrádala na významu a banka by mohla – čemuž však brání právě její smluvní závazek – na ochranu platebních transakcí držitelů jejích karet zcela rezignovat.

Celé znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3495/2008

Infodeska.cz