Trest domácího vězení – připomenutí v souvislosti s jeho prvním využitím v praxi


Klíčová slova článku domácí vězení, praxe, trest Datum vytvoření článku 22.2.2010 Kdy naposledy čteno 25.9.2017 06:23
JUDr. Kamil Šebesta, MBA JUDr. Kamil Šebesta, MBA
Mgr. Pavel Drábek

KŠD LEGAL advokátní kancelář s.r.o.
CITY TOWER - Hvězdova 1716/2b
140 78 Praha
http://www.ksd.cz

V souvislosti s nedávnou novelou č. 306/2009, kterou byl změněn s účinností od 01.01.2010 zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, byl mimo jiné do českého právního řádu zaveden nový druh trestu, a to trest domácího vězení.

Trest domácího vězení je i jedním z odrazů hlavní idey rekodifikace v oblasti trestního práva, která byla proklamována v důvodové zprávě k citovanému zákon: „Nová kodifikace trestního zákoníku je založena na přesvědčení, že ochranu demokratického státního a společenského zřízení, práv a svobod jednotlivců a ochranu jejich života, zdraví a majetku je třeba dosahovat především mimotrestními prostředky. Na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky trestního práva až v krajních případech v souladu s pomocnou (subsidiární) úlohou trestního práva v právním řádu a ve společnosti. Kriminální politika, sledující kontrolu a potlačování kriminality, musí proto spočívat ve vhodném vyvažování prevence a represe.“

Jak mnozí jistě zaznamenali, proběhla dne 07.01.2010 všemi českými médii zpráva, že v České republice došlo k prvnímu uložení nového trestu domácího vězení. Využijme tedy této skutečnosti a znovu si stručně připomeňme, co vše s sebou tento nový institut zakotvený uvedenou novelou do českého právního řádu přináší.

Novela č. 306/2009 s sebou přinesla do právního řádu České republiky mimo jiné znovu objevení trestu domácího vězení. Tento „staronový“ institut byl totiž již jednou v českém právní řádu zakotven, a to jako součást zákona č. 117 z roku 1852, ř.z., o zločinech, přečinech a přestupcích, účinného až do roku 1950.

Staronový institut trestu domácího vězení je v současném trestním zákoníku koncipován jako přímá alternativa k trestu odnětí svobody, nicméně zákonodárce umožňuje uložit trest domácího vězení i jako samostatný trest. V této souvislosti je třeba doplnit, že v Evropě tento trest nabývá především forem opatření, která nahrazují například zbývající trest odnětí svobody, nebo je tento trest také pojímán jako jedna ze součástí podmínek spojených s podmíněným propuštěním z výkonu trestu.

Z dlouhodobého hlediska je možné zmínit zejména následující zásadní přínosy spojené se znovuzavedením institutu domácího vězení do českého právního řádu, resp. do trestně právní praxe, a to:

a)ekonomická výhodnost,

b)řešení problému přeplněností věznic a

c)zachování pozitivních rodinných a pracovních vazeb a s tím související snadnější integrace věžně po výkonu trestu do společnosti

Dle novelizovaného trestního zákoníku může příslušný soud uložit trest domácího vězení v délce až dvou let pouze za přečin, tedy méně závažnou kategorii trestního činu, mezi které patří dle § 14 trestního zákoníku všechny nedbalostní trestné činy a dále ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let, a to při splnění dvou obligatorních předpokladů:

a)vzhledem k povaze závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu, a

b)pachatel učiní písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost.

Podstata trestu domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin, a to pouze za předpokladu, že odsouzenému v tom nebrání důležité důvody, kterými jsou zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění. Zákonodárce nadto poskytuje soudu možnost upravit podmínky trestu domácího vězení i jinak, ovšem nikoliv přísněji.

Dále je možné, aby soud uložil odsouzenému spolu s trestem domácího vězení přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48 odst. 4 trestního zákona. V případě, že by se jednalo o odsouzeného ve věku blízkém věku mladistvých, může soud uložit vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností také některá výchovná opatření uvedená v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže.

Nový institut trestu domácího vězení s sebou přináší samozřejmě i změnu procesně právní, tedy novelizaci trestního řádu.

Nová úprava ponechává na předsedovi senátu příslušného soudu, aby stanovil počátek výkonu a místo výkonu trestu domácího vězení, ovšem samozřejmě za předpokladu určitých omezení, jako je ponechání odsouzenému přiměřené doby na obstarání svých záležitostí, stanovení místa výkonu trestu domácího vězení v místech, kde má odsouzený trvalý pobyt nebo kde se odsouzený zdržuje, a to s přihlédnutí k jeho osobním a rodinným poměrům.

Nová úprava také blíže vymezuje způsob provádění kontroly výkonu trestu domácího vězení, při které v současnosti hrají klíčovou roli úředníci Probační a mediační služby. Do budoucna se však počítá se zavedením elektronického monitoringu odsouzených ve spolupráci s Probační a mediační službou.

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte