Status vysoce kvalifikovaných pracovníků v EU


Klíčová slova článku Status vysoce kvalifikovaných pracovníků v EÚ, přistahovalectví, třetí země, volný pohyb, vstup na území Datum vytvoření článku 15.11.2010 Kdy naposledy čteno 25.5.2019 20:55

Dne 25. května 2009 byla Radou EU na základě čl. 63 odst. 3 písm. a) Smlouvy o založení ES přijata další směrnice v oblasti přistěhovalectví. Směrnice stanoví postup členských států při přijímání vysoce kvalifikovaných pracovníků ze třetích zemí, tj. ze zemí, které nejsou členy EU.

Směrnice byla v Úředním věstníku publikována pod číslem 2009/50/ES a veřejnosti je známa pod označením „směrnice o modrých kartách“ podle modré barvy karet, které budou jejich držitele dle této směrnice opravňovat k pobytu a výkonu práce na území členského státu EU.

Směrnice je součástí balíku opatření, k jehož přijetí se Evropská komise zavázala v roce 2005 v Plánu politiky v oblasti legální migrace.[1] Původním záměrem v oblasti legální imigrace bylo přijetí jediné směrnice, která by stanovila podmínky vstupu a pobytu všech pracovníků ze třetích zemí na území EU. Členské státy však nebyly schopny dosáhnout v tomto směru konsenzu. Místo toho Plán politiky v oblasti legální migrace předpokládá přijetí jedné rámcové směrnice a 4 směrnic zvláštních týkajících se jednotlivých kategorií ekonomických přistěhovalců.[2]

Samotná směrnice o modrých kartách ve svých úvodních ustanoveních prohlašuje, že má přispět k dosažení cíle stanoveného v Lisabonu v roce 2000, tedy napomoci Společenství stát se do konce roku 2010 nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomikou na světě. Plán politiky v oblasti legální migrace (a následně potom důvodová zpráva k návrhu směrnice[3]) však uvádí, že zatímco EU přitahuje především nekvalifikovanou pracovní sílu, většina vysoce kvalifikovaných přistěhovalců směřuje na severoamerický kontinent do Kanady či Spojených států amerických. Důvodová zpráva jako hlavní příčinu tohoto stavu uvádí existenci 27 různých systémů přijímání pracovníků a obtížnost přesunu z jednoho členského státu do druhého. Cílem nové směrnice 2009/50/ES je proto zvýšit atraktivitu Společenství pro vysoce kvalifikované pracovníky ze třetích zemí tím, že podpoří jejich přijímání a mobilitu, což má přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti a udržení hospodářského růstu Společenství.[4] Členské státy mají povinnost transponovat směrnici do 19.6.2011.

Působnost směrnice

Z hlediska věcné působnosti upravuje směrnice jednak podmínky vstupu a pobytu delšího než tři měsíce na území členských států pro státní příslušníky třetích zemí za účelem výkonu zaměstnání vyžadujícího vysokou kvalifikaci, coby držitele modré karty EU, a pro jejich rodinné příslušníky. Za druhé směrnice stanoví podmínky pro vstup a pobyt výše uvedených státních příslušníků třetích zemí a jejich rodinných příslušníků v jiných členských státech, než je první členský stát.

Pojem „zaměstnání vyžadující vysokou kvalifikaci“ je definován v ustanovení čl. 2 odst. 2 směrnice. Jde o zaměstnání vykonávané osobou, která je v daném členském státě chráněna jako zaměstnanec v souladu s vnitrostátním pracovním právem či praxí, bez ohledu na právní vztah, za účelem výkonu řádné a účinné práce pro druhou osobu nebo podle jejích pokynů. Osoba vykonávající toto zaměstnání je placena a má odpovídající a zvláštní způsobilost, jež je doložena vyšší odbornou kvalifikací. Vyšší odbornou kvalifikací se dle ustanovení čl. 2 odst. 2 písm. g) směrnice rozumí vysokoškolské vzdělání (alespoň tříletý studijní program), ve výjimečných případech stanovených vnitrostátními předpisy pětiletá odborná praxe. Obojí musí souviset s povoláním či odvětvím uvedeným v pracovní smlouvě či závazné pracovní nabídce.

Z osobní působnosti směrnice jsou některé skupiny státních příslušníků třetích zemí vyloučeny. Za prvé se směrnice nevztahuje na osoby, kterým byla poskytnuta mezinárodní ochrana (i dočasná), a to na evropském i vnitrostátním základě.[5] Za druhé jsou vyloučeny osoby, které žádají o pobyt, resp. pobývají, v členském státě na základě jiného legislativního aktu v oblasti přistěhovalecké politiky. Konkrétně se jedná o výzkumné pracovníky dle směrnice 2005/71/ES, rodinné příslušníky občanů Unie, kteří vykonali právo volného pohybu v rámci ES dle směrnice 2004/38/ES, občany třetích zemí, kteří získali postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta podle směrnice 2003/109/ES a vykonávají právo pobývat za účelem výkonu zaměstnání v jiném členském státě, vyslané pracovníky, sezónní pracovníky a další skupiny taxativně vyjmenované v ustanovení čl. 3 odst. 2 písm. d) až j). Podle ustanovení čl. 3 odst. 2 al. 2 se směrnice nevztahuje ani na státní příslušníky těch třetích zemí, se kterými byla uzavřena dohoda, na jejímž základě občané těchto zemí požívají práva volného pohybu osob rovnocenné právu občanů EU. Bude se jednat o země ESVO a Švýcarsko.

Přijetí vysoce kvalifikovaných pracovníků na území prvního členského státu

...

Zde není konec článku. Pro zobrazení plné verze všech článků se prosím přihlaste nebo se zcela zdarma registrujte

Infodeska.cz