Otázka obligatornosti nařízení jednání v řízení o rozvod manželství podle ustanovení § 24a zákona o rodině

Právní úpravu rozvodu manželství obsahuje především zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, a to zejména ve své hlavě páté.

Právních norem, které se rozvodu manželství nějakým způsobem dotýkají je však více, jmenovat lze např. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (kupříkladu ve vztahu k úpravě zániku a vypořádání společného jmění manželů, či zániku společného nájmu bytu po rozvodu manželství, důsledkům rozvodu manželství na postmortální ochranu osobnosti, či běhu promlčecích lhůt mezi manželi po zániku jejich manželství), či zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním (stran rozvodu manželství s cizozemcem). Protože je řízení o rozvod manželství jedním z civilních soudních řízení, je velmi významnou procesně-právní normou, která na rozvod manželství výrazným způsobem dopadá, také zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. A právě vzájemným vztahem první a poslední jmenované právní normy, tedy vzájemným vztahem zákona o rodině a občanského soudního řádu se bude zabývat následující článek.

V některé komentářové literatuře, která občanský soudní řád vykládá se můžeme setkat s právním názorem, že řízení o rozvod manželství není možné uskutečnit bez osobní přítomnosti účastníků u jednání, resp. bez nařízení tohoto jednání, byť by jejich účast byla předem omluvená a i všechny ostatní zákonné náležitosti pro rozvod manželství byly splněny. V takovém postupu je totiž shledáván rozporu s ustanovením § 100 odst. 2 občanského soudního řádu, kde se stanoví, že „v řízení o rozvod vede soud manžele k odstranění příčin rozvratu a usiluje o jejich smíření.“ Z této formulace lze totiž dovozovat, že (slovy autorů komentáře k občanskému soudnímu řádu z nakladatelství C.H.Beck) „zákon neumožňuje, aby ve věci rozvodu manželství soud rozhodl bez nařízení jednání, i kdyby se účastníci práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, neboť právě projednání věci je nezbytným předpokladem pro splnění povinnosti uvedené v § 100 odst. 2. Rozhodnutí o rozvodu manželství, aniž by soud po projednání věci vedl manžele k odstranění příčin rozvratu a usiloval o jejich smíření, je v rozporu se zákonem.“ [1]