V praxi bývají často v souvislosti s doménami užívány pojmy jako „vlastník“ domény, „koupě“ nebo „převod“ domény apod. Na jednu stranu to je pochopitelné, protože význam těchto pojmů je lidem dobře znám a vědí, co si pod těmito pojmy představit.

Na druhou stranu jsou takové pojmy často určeny k použití se zcela odlišnými právními instituty, než jakým je doménové jméno. Otázkou je, jak je vlastně možné doménu z právního hlediska klasifikovat?

Právní klasifikace doménového jména

V první řadě je nutno říci, že doménové jméno není v českém právním řádu nijak zakotveno. V žádném platném právním předpisu nenalezneme definici domény, ať už se jedná o předpisy obecné povahy, jako občanský zákoník, nebo o předpisy povahy speciální, úžeji se dotýkají problematiky internetu, jako např. zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, známý také jako tzv. „antispamový zákon“. Definici domény nenalezneme ani v souvisejícím komunitárním předpisu, kterým je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (neboli Směrnice o elektronickém obchodu). V posledních dvou předpisech je doménové jméno zmíněno pouze v souvislosti s definicí tzv. obchodních sdělení, aniž by však bylo přímo definováno. Pokud bychom chtěli nalézt nějakou, byť stručnou legální definici domény, museli bychom za hranice, konkrétně do slovenského zákona č. 22/2004 Sb. o elektronickom obchode, podle něhož se doménou dle ust. § 2 písm. d) bod 1. rozumí „symbolická adresa v elektronickej komunikačnej sieti“.

Necháme stranou všechna možná hlediska, z nichž je možné doménu definovat (např. hledisko technické, hledisko účelu, hledisko uživatelské apod.), a omezíme se na všeobecně přijímané konstatování, že se jedná o sled znaků, jednoznačně identifikující jedno konkrétné místo v síti. Vzhledem k tomu, že doménové jméno jednak není upraveno žádným právním předpisem, a jednak jsou jakákoli práva osob k němu založena na výhradně smluvní bázi (na základě smlouvy o registraci doménového jména), spadá tato problematika do oblasti civilního práva, tedy do oblasti občanskoprávní. Ust. § 118 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Z této definice vyplývá nutnost jakýkoli předmět občanskoprávních vztahů podřadit pod některý z těchto tří pojmů. Společným znakem definic doménového jména je východisko, že se jedná o určitý druh označení („sled písmen umožňujících identifikaci počítače“, „unikátní jméno, jednoznačně identifikující místo na internetu“, případně „symbolické jméno“). S přihlédnutím tomuto východisku lze jednoznačně vyloučit, že by doménové jméno mohlo být považováno za právo - samotnou doménu je nutno odlišit od práv jednotlivých osob k této doméně, tedy od jejich oprávnění chovat se k této doméně určitým způsobem, tudíž se jedná o dvě pojmově neslučitelné kategorie občanskoprávních vztahů, když předmětem každé z nich jsou odlišné hodnoty.

Doména jako věc v právním smyslu

Poněkud méně jasný může být přístup ke kategorizaci domény jakožto věci. Současná právní úprava věc v právním smyslu nedefinuje, pouze diferencuje v rámci tohoto pojmu na podkategorie (věci movité a nemovité, dále hovoří o příslušenství a součásti věci). Za tohoto stavu dnešní právní úpravy se poukazuje na definici, obsaženou v ust. § 13 odst. 1 zrušeného zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (byl zrušen v roce 1991 aktuálně platným obchodním zákoníkem), podle níž jsou věcmi „hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly, které slouží potřebám lidí“. Z této definice někteří autoři usuzují, že vzhledem k tomu, že z technického hlediska je doména elektromagnetickým záznamem, uloženým na pevném disku DNS serveru, jde o ovladatelnou sílu, sloužící potřebám lidí, a tudíž o věc v právním smyslu. Jednak je však nutno poukázat, že tato definice nejen, že pochází z již neplatné právní úpravy, ale zejména pochází z doby, kdy celková společenská i situace i úroveň technologického vývoje společnosti byla značně odlišná od té dnešní, s níž je fenomén domén nerozlučně spjat. Současný právní výklad pojmu věc, zastávaný rovněž soudy v jejich rozhodovací praxi, sice do jisté míry z výše uvedené definice vychází, přesto se od ní však významně liší. Podle této výkladové praxe jsou za věci považovány „hmotné předměty za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné, tj. že slouží potřebám lidí“. Tato definice tedy stanoví jako základní podmínku, aby se jednalo o „hmotný předmět“, kterým doménové jméno zcela jistě není. Proto je dle mého názoru nutno konstatovat, že výše uvedené chápání domény jakožto věci je založena na značně extenzivním výkladu pojmu věc, a nemá oporu v platné právní úpravě ani ve výkladové praxi (tato otázka je však v odborné literatuře stále živá).

Doména jako „jiná majetková hodnota“

Nezbývá tedy, než vylučovací metodou kategorizovat doménu jako tzv. jinou majetkovou hodnotu. Tento pojem rovněž není zákonem definován, často bývá chápán jako jakási zbytková kategorie, zahrnující vše, co nelze definovat jako věc nebo jako právo, za předpokladu, že to má jistou ekonomickou hodnotu. Negativním vymezením lze dojít k závěru, že se v případě jiné majetkové hodnoty musí (1.) jednat o hodnoty majetkové, a (2.) o jiný předmět, než o věc v právním smyslu, než byt či nebytový prostor anebo o právo. Z hlediska tohoto přístupu by bylo zcela jistě možné doménové jméno do této kategorie zařadit. S kategorií jiných majetkových hodnot souvisí ještě pojem „nehmotný statek“. V literatuře lze nalézt určitý nesoulad v názoru, zda jsou nehmotné statky jinou majetkovou hodnotou, a tudíž podkategorií v rámci této kategorie předmětů občanskoprávních vztahů, anebo zda se jedná o samostatný předmět občanskoprávních vztahů. Vzhledem k výše uvedenému širokému vymezení kategorie „jiné majetkové hodnoty“ (viz. negativní vymezení), a vzhledem k jednoznačné definici předmětů občanskoprávních vztahů dle § 118 odst. 1 občanského zákoníku, se dle mého názoru lze přiklonit k tvrzení, podle něhož jsou nehmotné statky jinou majetkovou hodnotou, když nejsou ani věcí, bytem nebo nebytovým prostorem, ani právem.

Dále se budeme zabývat myšlenkou klasifikace domény jako tzv. nehmotného statku, a důsledky. které uvedené právní klasifikace mají pro držitele domény.

Doména - nehmotný statek?

V literatuře jsou nehmotné statky jednoduše definovány jako statky, které mohou být předmětem společenských vztahů bez ohledu na své vyjádření v hmotné podobě. Řadíme zde např. práva na ochranu osobnosti dle občanského zákoníku, dále práva autorská, nebo práva z průmyslového vlastnictví (tedy z ochranných známek, patentů apod.). Nehmotné statky jsou charakterizovány jednou zásadní vlastností, odborně nazývanou „potenciální ubiquita“, tedy schopností nehmotného statku být současně vnímán a užíván zároveň na neomezeném počtu míst kdekoli na světě, neomezeným počtem osob, bez jakékoli hmotné újmy na tomto statku. Touto funkcí se zásadně liší od statků hmotných (tedy od věcí), které ze své podstaty mohou být vnímány pouze na tom místě, na kterém se fyzicky nacházejí. Lze se setkat s názorem, podle něhož doménová jména nemohou být považovány za hmotné statky, protože sice mohou být užívány na neomezeném počtu míst na světě, ale pouze jednou osobou - tou, pro níž jsou zaregistrována (tento názor vyjadřují např. Pelikánová a Čermák). Jiní autoři zase tvrdí, že potenciální ubiquita není tak absolutní a bezvýjimečná vlastnost nehmotných statků (argumentují např. obtížnou vnímatelností a využitelností architektonického díla), a pojem užívání považují rovněž za nedostatečně zakotvený v právních předpisech na to, aby bylo možno učinit tak jednoznačný závěr o vyloučení klasifikace domén jako nehmotných statků.

Pravda bude, jak už to bývá, někde uprostřed - na jednu stranu většinový názor skutečně potenciální ubiquitu vnímá jako základní charakteristiku nehmotných statků. Na druhou stranu pojem „užívání“ je skutečně nutno vykládat šířeji, než činí Pelikánová s Čermákem - tvrzení, podle něhož může být doménové jméno užíváno pouze osobou, pro kterou bylo zaregistrováno, je opomenutím jednoho z hlavních účelů, který domény splňují, tedy identifikace konkrétního počítače, a potažmo určitého konkrétního obsahu v rámci internetu. Srovnáme-li doménové jméno např. s autorským dílem (knihou), tedy s nepopiratelným nehmotným statkem, nelze přehlédnout, že uživatel internetu je ve stejném postavení jako čtenář knihy - uživatel vnímá na monitoru počítače doménu a obsah pod ní umístěný, stejně jako čtenář čte knihu, aniž by mohl vnímaný obsah jakkoli ovlivnit; může ovlivnit pouze to, zda doménu (knihu) vnímat bude či nikoliv. Vnímání nehmotného statku dále dle mého názoru úzce souvisí i s jeho užíváním - aby byl hmotný statek užíván, musí být také vnímán. Zcela jistě není možné považovat za užití knihy pouze její napsání, tedy rozhodnutí autora o tom, co bude jejím obsahem. Stejně tak není užitím domény pouze rozhodnutí osoby, pro níž je doména registrována (záměrně neužívám pojem „vlastník“ domény - viz. dále), o způsobu využití domény a o obsahu webové prezentace, která pod ní bude umístěna. Užitím knihy je právě její čtení čtenáři, které je nutno chápat jako hlavní účel vytvoření literárního uměleckého díla, a užitím domény je její vnímání uživateli internetu, ať už se jedná o její zadání do vyhledávacího pole prohlížeče, nebo o vnímání samotné domény a prezentace, která je pod ním umístěna. Lze tedy zobecnit, že „užitím“ se v souvislosti s potenciální ubiquitou myslí zejména využití nehmotného statku pro účel, k němuž daný nehmotný statek slouží.

Důsledky klasifikace domény pro majitele

Můžeme tedy uzavřít výše uvedený rozbor konstatováním, že doménové jméno je z právního hlediska klasifikovatelné jako jiná majetková hodnota, a nehmotný statek. Co však z tohoto závěru plyne? Na počátku článku jsme zmínili, že v souvislosti s doménami bývají často užívány pojmy, které z právního hlediska nejsou správné. Z výše uvedeného závěru, podle něhož doména není považována za věc v právním smyslu, vyplývá, že v souvislosti s doménovým jménem nelze hovořit o věcných právech ve smyslu ust. 123 a násl. občanského zákoníku (věcnými právy jsou práva absolutní, tedy práva spojená se samotnou věcí, bez ohledu na vztahy oprávněného k jiným osobám, tedy právo vlastnické, právo zástavní a zadržovací, a držba). Osoba, pro níž je doména registrována, není jejím vlastníkem, a nemůže doménu prodat, zastavit, ani ji nemůže spoluvlastnit s jinou osobou. Pelikánová a Čermák se přiklánějí k použití termínu „majitel“ doménového jména, který sice evokuje neexistující vlastnický vztah k doméně, avšak v porovnání s jinými možnými termíny se jeví jako nejvhodnější (s tímto názorem je nutno souhlasit). Vedle tohoto termínu lze zvážit rovněž použití pojmu „držitel“, bez nutné souvislosti se samotným právním institutem držby. Tento pojem dobře odráží oddělení doménového jména od osoby, pro níž je registrováno, když tato osoba nevlastní toto samotné jméno, ale spíše je držitelem oprávnění doménové jméno užívat. Pokud tato osoba bude chtít uvedená oprávnění převést, může tak učinit formou, předepsanou příslušnými registrátory.

Situace majitele domény je tak situací poměrně zvláštní. Na jednu stranu není vlastníkem věci, nemůže tedy využívat jednotlivých forem projevů vlastnického práva, kterými jsou právo věc užívat, pobírat z ní užitky a disponovat s ní (latinská triáda „ius utendi, fruendi et disponendi“). Na druhou stranu mu nepopiratelně svědčí oprávnění, která se vlastnickému právu úzce blíží. Tato práva však mají povahu práv relativních, které nejsou založeny právním předpisem (jako práva absolutní), ale smlouvou. Smlouvou o registraci domény vzniká mezi registrátorem a osobou, která si doménu registruje, smluvní vztah, obnášející závazek registrátora nepřevést doménu na žádnou jinou osobu, a neumožnit žádné jiné osobě užívání předmětné domény. Dodržování této povinnosti je o to jednodušší, že doména je jedinečná, přičemž jedna doména nemůže odkazovat na více než jeden počítač (místo) v síti. Výsledkem dodržování tohoto závazku ze strany registrátora tak jsou široká oprávnění držitele domény, svým obsahem se blížící vlastnickému právu.

Závěr

Lze uzavřít, že osoba, pro níž bylo doménové jméno registrováno, není vlastníkem domény, ale spíše osobou oprávněnou doménové jméno užívat. Pokud tato osoba (nebo např. registrátor) doménu na někoho převádí, nejedná se o převod samotné domény, ale opět o převod práv doménu užívat. Vztah k doméně je tak do určité míry podobný licenčnímu oprávnění ( o němž však lze hovořit ve vztahu k autorskému dílu nebo k předmětu průmyslového vlastnictví). Tato relativní oprávnění se pak mohou dostat do kolize s jinými, zákonem zakotvenými právy (např. s právy k ochranné známce nebo k obchodní firmě, případně také s ustanoveními o nekalé soutěži). Stává se tak například vždy, když subjekt zaregistruje doménu, podobnou známé doméně jiného subjektu, a lišící se od ní pouze v jednom znaku, nebo je v odlišných znacích spoléháno na nepozornost a překlep uživatele. Ve všech těchto případech naráží prázdnota právní úpravy (ve vztahu k doménám) na precizně formulované předpisy ochrany předmětů průmyslového vlastnictví nebo ochrany proti nekalé soutěži. Kolize doménových jmen s některými zvláštně chráněnými statky (zejména s ochrannou známkou nebo s obchodní firmou) už byla předmětem několika článků, publikovaných na našem serveru.

Mgr. et Mgr. Petr Mališ, advokát

Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s.,
Ostrava, Sokola Tůmy 16, PSČ 709 00

PRAHA - Sazečská 12, 108 00 Praha 10

tel.: +420 596 11 22 33
fax: +420 596 63 01 56
email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

www.lawyer.cz

V tomto článku jsou zmíněny názory autorů následujících publikací:

Pelikánová, R.; Čermák, K. Jr.: Právní aspekty doménových jmen. Praha, Linde Praha, a.s., 2000.

Svoboda, P. a kol.: Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha, Linde Praha a.s., 2001. Str. 25

Telec, I.; Tůma, P.: Autorský zákon, komentář. C.H.Beck, Praha, 2007.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář