V praxi jsme se již několikrát setkali se situací, kdy bývalí zaměstnanci začali podnikat ve stejném oboru jako jejich bývalý zaměstnavatel nebo nastoupili ke konkurenční firmě nebo si ji sami či prostřednictvím třetí osoby založili.

Samozřejmě nelze automaticky předpokládat, že takoví zaměstnanci zneužívají know how a obchodní tajemství svého bývalého zaměstnavatele nebo se dopouštějí jiné nemalé činnosti. Tento článek má  nastínit jak se ovšem případné nekalé činnosti bránit či jemu předejít.

Prevence nekalé činnosti

Zákoník práce se snaží toto konkurenční jednání omezit formou konkurenční doložky, nicméně ta je, jak už jsem jednou na toto téma psal, dosti neúčinným nástrojem Zaměstnavatel tak by měl přistoupit k několika preventivním krokům, zejména:
a) mít dostatečnou právní úpravu definice citlivých informací, know how a obchodního tajemství;

b) mít dostatečnou právní úpravu sankcí pro zneužití chráněných informací;

c) chránit fakticky citlivá data;

d) vymezit právně dostatečně nekalou činnost a zejména sankce;

Projevy nekalé činnosti bývalých zaměstnanců

Ne vždy se ovšem při odchodu zaměstnanců bude jednat o nekalou činnost a může se jednat pouze o „vlastní konkurenční podnikání“ bez jakýchkoliv protiprávních projevů. Každý má právo podnikat, a pokud se rozhodne podnikat ve stejném oboru, tak to automaticky neznamená nekalou soutěž. Jsem naopak přesvědčen, že větší konkurence podněcuje vývoj a zvyšuje kvalitu služeb.

Pokud nicméně opravdu bývalí zaměstnanci hodlají zneužívat obchodní tajemství a podnikat způsobem, který je nekalou soutěží, pak projevy jsou většinou následující:

a) využití nikoliv veřejné databáze dodavatelů a odběratelů = porušování práv k databázi dle § 88 a násl. autorského zákona;

b) přetahování zaměstnanců – nekalá soutěž tzv. generální klauzule dle § 44 obchodního zákoníku;

c) šíření informací o problémech vaší firmy u dodavatelů a odběratelů = nekalá soutěž zlehčování dle § 50 obchodního zákoníku;

d) podobnost názvu obchodní firmy, internetových stránek, loga, ochranné známky, reklamních sloganů apod. – nekalá soutěž nebezpečí vyvolání záměny a parazitování na pověsti dle § 47 a 48 obchodního zákoníku, event. zásah do práv z ochranné známky

Obrana proti nekalé činnosti

Jaká je tedy obrana, když zjistíte, že zaměstnanci začali podnikat a vám konkurovat nebo přešli ke konkurenční firmě a dopouštění se protiprávního jednání?

Je třeba z obchodního a právního hlediska udělat několik kroků:

a) monitorovat činnost bývalých zaměstnanců;

b) okamžitě upevnit vztahy s dodavateli a odběrateli formou mimořádných slev či nadstandardních služeb;

c) upozornit dodavatele a odběratele, že konkurenční firma může zneužívat obchodní tajemství a že činíte právní kroky za účelem zabránění nekalé soutěže, což může mít za efekt obavy vašich dodavatelů a odběratelů z následné neschopnosti plnit případné závazky konkurenční firmou. Zde je nutné upozornit, že musíte mít zcela dostatečné důkazy pro takové tvrzení, jinak byste se mohli naopak vy dopustit nekalé soutěže;

d) upozornit bývalé zaměstnance na jejich povinnost mlčenlivosti, na hrozbu žaloby pro nekalou soutěž - §  51 porušování obchodního tajemství a nebezpečí trestního stíhání pro trestný čin Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákona,

e) pokud by ani předchozí kroky nepomohly, pak je nutné podat žalobu na nekalou soutěž s předběžným opatřením, případně trestní oznámení, pokud by nekalá soutěž byla zcela zjevná a měla zásadní následky pro existenci vaší firmy.

Společnost, jejíž zaměstnanci začnou po ukončení pracovního poměru jí konkurovat, by měla zejména ještě v době jejich zaměstnávání přijmout shora preventivní opatření a následně po jejich odchodu se snažit omezit jakékoliv negativní dopady především po obchodní stránce.

Je třeba vždy ale mít na paměti, že ne každé podnikání bývalých zaměstnanců nebo jejich působení u konkurence je nekalou činností. Pokud k ní dojde, pak je nutné postupovat dostatečně razantně a rychle, aby ztráty byly co nejnižší.

Obchodněprávní aspekty

Dále budeme věnovat pozornost obchodněprávním soudním rozhodnutím, které souvisí s konkurenčním podnikáním bývalých zaměstnanců.

Judikát 32 Cdo 2031/99

V dané věci se domáhal žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost mu zaplatit vzniklou škodu ve výši 264.920,- Kč a jako zadostiučinění za poškození dobrého obchodního jména 150.000,- Kč spolu s náklady řízení.

Soud prvního stupně po obsáhlém dokazování zjistil, že žalovaný, který byl u žalobce zaměstnán jako samostatný projektant, zpracovával projektovou dokumentaci pro akci a po skončení pracovního poměru se žalobcem navázal žalovaný spolupráci a zakázku, kterou původně vyřizoval smluvně pro žalobce, dokončil sám vlastním jménem.
Soud prvního stupně uzavřel, že jednání žalovaného naplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku.

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný se v rozhodném období dopustil jednání nekalé soutěže. Dovodil však, že je nutno rozlišit stránku pracovněprávní a stránku soutěžní. Pokud žalobce žalovanému vytýká, že po desítky týdnů zpracovávané podklady mu průběžně nepředával a v konečné fázi ani v úplnosti nepředal a způsobil tak, že žalobce nemohl splnit smlouvu pro objednatele díla, je to věc vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Na druhé straně, pokud zaměstnanec svým jednáním ještě před tím, než zahájí svou vlastní samostatnou podnikatelskou činnost, si připravuje výhodnější podmínky, které by jinak při zahájení podnikání neměl, na úkor svého zaměstnavatele, pak jde o jednání soutěžní a takové jednání může být hodnoceno jako jednání nekalé soutěže.

Pokud žalovaný s vědomím eventuality zahájení vlastní podnikatelské činnosti, získaných znalostí a časových a kapacitních možností žalobce, vyvolal situaci, kdy mohl těžit ze znalostí získaných u žalobce, pak toto jednání žalovaného je třeba považovat za jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch.zák.

Pokud jde o uplatněný nárok na zadostiučinění, vycházel odvolací soud ze skutečnosti, že žalobce prokázal, že nesplněním smlouvy došlo k poškození jeho dobrého jména a pověsti spolehlivého partnera.

Proti tomuto rozsudku podali dovolání oba účastníci řízení. Nejvyšší soud se omezil na právní závěr, že se žalovaný dopustil jednání nekalé soutěže podle základního ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák. takové intenzity, že má žalobce v důsledku jednání žalovaného nárok na přiměřené zadostiučinění ve vyšší částce než která mu byla přiznána odvolacím soudem. V tomto případě byla žalobci bezesporu způsobena újma v tom, že nemohl odevzdat smluvené dílo objednateli, ač na tomto díle jeho pracovník - žalovaný odpracoval podstatnou část prací a po skončení pracovního poměru žalovaný dílo odevzdal objednateli sám, vlastním jménem a na svůj vrub jako podnikatel.

Judikát 32 Cdo 2085/2007

Společnost (žalobkyně) se domáhala ochrany proti jednání nekalé soutěže žalobou, v níž požadovala, aby třem bývalým zaměstnancům byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 5,697.000,84 Kč jako náhradu škody a částku 1,000.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění.

Dle žaloby se všichni tři žalovaní dopustili jednání nekalé soutěže spočívající jednak:
a) v odlákání zaměstnanců a jejich přetažení do pracovního poměru u společnosti vytvořené k tomu předtím žalovanými bývalými zaměstnanci,

b) jednak v odlákání a přetažení obchodních partnerů nově založenou společností a dále též

c) v porušení obchodního tajemství žalobkyně využitím poznatků o okruhu odběratelů žalobkyně, jeho obchodní a cenové politice, které mělo za následek ochromení činnosti společnosti v obchodování.

Žalovaní se měli dopustit jednání, jímž naplnili podmínky generální klauzule (§ 44 odst. 1 obchodního zákoníku, dále jen obch. zák.) a dále skutkových podstat parazitování na pověsti (§ 48 obch. zák.) a porušení obchodního tajemství (§ 51 obch. zák.).

Městský soud v Praze zamítl všechny požadavky žalobkyně a Vrchní soud v Praze toto potvrdil.
Žalobkyní tvrzené neoprávněné sdělení ze strany žalovaného Ing. S. jinému soutěžiteli skutečností, jež tvořily údajné obchodní tajemství žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tj. porušení obchodního tajemství, v jehož důsledku údajně došlo k oslovení zákazníků žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, se žalobkyni (přes opakované výzvy soudu prvního stupně k doplnění skutkových tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní informace měl žalovaný Ing. S. sdělit a další žalovaný neoprávněně využít, a jak žalobkyně zajišťovala utajení těchto informací) nepodařilo prokázat. Žalobkyní vytýkaná spoluúčast žalovaných na založení a vzniku jiného soutěžitele a tím spolupůsobení při odlákání části klientely žalobkyně ve prospěch svůj i jiného soutěžitele bylo správně soudem prvního stupně hodnoceno jako prostá realizace práva podnikat, tedy jednání, které není v rozporu s dobrými mravy soutěže.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním. Dovolací soud se ztotožnil s rozhodnutím obou soudů  a shledal, že jednáním žalovaných nebyly kumulativně splněny všechny tři základní podmínky nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. (generální klauzule). Odvolací soud tedy v daném případě rozhodoval v souladu s hmotným právem i v souladu se soudní judikaturou - viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 Cmo 143/94 (z odůvodnění rozhodnutí: „Nelze nikomu zakázat přijímání do pracovního poměru pracovníků dříve zaměstnaných u konkurenta, neboť takovým opatřením by nebyla uložena povinnost pouze účastníku řízení, ale i uchazečům o zaměstnání, na nichž nelze spravedlivě požadovat strpění takové povinnosti.“ ... „Skutečnost, že vznikl navrhovateli konkurující podnik a přijímá pracovníky, kteří s navrhovatelem v souladu s právními předpisy rozvázali pracovní poměr, nelze považovat za stav porušující zákaz jednání nekalé soutěže.“). Dovolací soud konstatuje, že není nutné řešit další otázky, tj. podmínky konkrétních skutkových podstat - parazitování na pověsti podle § 48 obch. zák. nebo porušení obchodního tajemství podle § 51 obch. zák., nebyla-li naplněna generální klauzule nekalé soutěže.

Závěry k obchodně právní judikatuře

Zásadním problémem všech podobných žalob, jak se i naše kancelář mohla v praxi přesvědčit, je:
a) špatná právní úroveň pracovněprávní dokumentace (pracovních smluv, pracovních řádů a směrnic);

b) špatně formulovaná žaloba;

c) špatný monitoring činnosti bývalých zaměstnanců a škody a na to navazující neschopnost prokázat nekalou soutěž a škodu;

Právě formulaci žalobních návrhů a dostatečným důkazům je třeba věnovat v takových případech co největší pozornost, jinak vždy hrozí zamítnutí žaloby a náhrada vysokých částek nákladů řízení.

Trestněprávní aspekty

Na závěr tohoto příspěvku budeme věnovat pozornost soudním rozhodnutím trestněprávním, které souvisí s konkurenčním podnikáním bývalých zaměstnanců. Na uvedených judikátech je patrné, jak je každý výsledek odlišný, přestože má obdobný základ. Právě detaily jednotlivých jednání jsou pro rozhodování klíčové.

Judikát 5 Tz 161/2000

Městský soud v Praze konstatoval: Trestného činu nekalé soutěže podle § 149 TrZ (dřívější trestní zákon) se nedopustí podnikatel, který jako bývalý zaměstnanec jiného podnikatele v souvislosti se zahájením svého podnikání použije ve svých propagačních materiálech slovní výraz shodně označující zaměření podnikání obou podnikatelů, pokud však jde o výraz, jenž není označením obchodního jména (resp. nyní obchodní firmy) jiného podnikatele ani jiným chráněným názvem (např. ochrannou známkou nebo označením původu). Nekalosoutěžní povahu rovněž nemá pouhý údaj vyjadřující určitou návaznost na dřívější či současnou podnikatelskou činnost jiného podnikatele.

Usnesením městského soudu bylo zastaveno trestní stíhání bývalého zaměstnance pro trestný čin nekalé soutěže podle §  149 TrZ , kterého se měl dopustit tím, „že v době od ukončení pracovního poměru k zaměstnavatelipoužíval pro svoji nově založenou firmu reklamní leták se záměrně uvedeným podtitulem - firma vzniklá odštěpením od firmy bývalého zaměstnavatele, čímž zmiňovanému majiteli firmy podstatně snížil zisk a ohrozil její chod a rozvoj.“
 Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Podle ministra spravedlnosti provedené důkazy svědčí o tom, že jednání obviněného naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu podle §  149 TrZ . Snaha jmenovaného využít známosti firmy dřívějšího zaměstnavatele vyplývá ze skutečnosti, že svoji nově založenou firmu nazval obchodním jménem lehce zaměnitelným s firmou zaměstnavatele. V letáku také zdůraznil, že kvalita provedených prací zůstává, avšak pro následující rok oproti roku kdy byl zaměstnán je cena prací o 10 % nižší. O záměru obviněného zneužít firmy svého bývalého zaměstnavatele svědčí i skutečnost, že na jednom reklamním letáku použil i logo této firmy.

Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval městský soud v napadeném usnesení v rozporu s výše citovanými ustanoveními trestního řádu. Trestného činu nekalé soutěže podle §  149 TrZ se dopustí ten, kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele.

Podle §  45 odst. 1 ObchZ klamavou reklamou je šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů. Podle §  45 odst. 2 ObchZ za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem. Podle §  45 odst. 3 ObchZ klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.

Nejvyšší soud konstatoval, že se nelze ztotožnit s názorem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že obviněný nazval svůj nově založený podnik obchodním jménem lehce zaměnitelným s podnikem Z tohoto důvodu nebyly dány takové okolnosti, které by vyvolaly nebezpečí záměny ve smyslu §  47 ObchZ. 

Důkazy v trestním spise prokazovaly, že obviněný jednak vyhotovil reklamní leták, kde neoprávněně uvedl, že firma vznikla odštěpením od firmy dřívějšího zaměstnavatele. V této souvislosti je však nutno podotknout, že poškozený podniká jako fyzická osoba na živnostenský list pod svým jménem, které má uvedeno jako jméno obchodní. V tomto směru proto k poškození jeho podniku nedošlo. Nebylo možné pominout ani vcelku logické tvrzení obviněného, že tak učinil, aby zákazník věděl, že již praxi v tomto oboru má. Údaj v reklamním letáku byl sice nesprávný (o odštěpení), ale nešlo o zcela nepravdivou informaci, neboť obviněný byl dříve pracovně spojen s podnikáním poškozeného a následně začal sám podnikat ve stejném oboru činnosti. Z těchto důvodů nebylo jeho jednání klamavou reklamou ve smyslu §  45 ObchZ a ani parazitováním na pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele ve smyslu §  48 ObchZ.

Také nelze akceptovat námitku stížnosti pro porušení zákona, že obviněný použil neoprávněně na jednom z letáků logo podniku poškozeného. Zde je nutno uvést, že podle výpovědi poškozeného používá pro svůj podnik logo - panáčka s nápisem H., které převzal na základě ústního souhlasu zástupce stejnojmenné společnosti z jejího letáku. Tuto značku nemá chráněnou jako ochrannou známku.

Je skutečností, že obviněný kontaktoval prostřednictvím letáků, případně i osobní návštěvou některé zákazníky podniku poškozeného s cílem získat jejich budoucí zakázky, jak vyplývá z několika svědeckých výpovědí i z výpovědi obviněného. V této souvislosti však nebylo důkazy zjištěno, že by zneužil databáze zákazníků vedené v podniku poškozeného. Jako zneužití nelze považovat využití znalosti adres kontaktovaných osob z doby, kdy obviněný pro poškozeného pracoval.

Okolnost, že podnik poškozeného vykázal výrazně nižší zisk než předchozím roce, neznamená, že se tak stalo jednáním obviněného, které z výše konstatovaných důvodů nelze označit ve smyslu §  44 odst. 1 ObchZ jako rozporné s dobrými mravy hospodářské soutěže a způsobilé přivodit poškozenému jako soutěžiteli tuto újmu.

Judikát 5 Tdo 1339/2007

Rozsudkem Městského soudu v Praze byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. kterého se dopustil bývalý zaměstnanec (obviněný) tím, že po dobu 8 let byl zaměstnán  ve funkci obchodního a marketingového ředitele ve společnosti P., s. r. o, kde v rámci svého pracovního zařazení se podílel na uzavírání smluv s jednotlivými zákazníky a měl přístup k seznamu zákazníků této společnosti, který obsahoval kromě jiného též adresy a telefonní čísla zákazníků a cenové relace k odběru prodávaných produktů, když tyto údaje jsou předmětem obchodního tajemství zmíněné společnosti ve smyslu ustanovení § 17 obchodního zákoníku.

Před ukončením svého pracovního poměru ve firmě P., s. r. o., inicioval vznik společnosti G. P., a. s., (dále jen „G. P., a. s.“), která měla podnikat ve stejném oboru jako společnost P., s. r. o., a a obviněný v ní vykonával funkci předsedy představenstva a společnost fakticky řídil a v rámci svého působení ve společnosti G. P., a. s., zneužil interní informace o zákaznících a cenách společnosti P., s. r. o., které získal v době svého předchozího zaměstnání ve společnosti P., s. r. o., a to tak, že po dobu dvou let zasílal nebo nechal zasílat písemně či formou SMS na dříve získaná telefonní čísla či adresy zákazníků společnosti P., s. r. o., nabídky na cenově výhodnější dodávky zboží, přičemž toto vědomé zneužívání interních informací o zákaznících společnosti P., s. r. o., prováděl obviněnýs úmyslem dosáhnout přechodu dosavadních zákazníků společnosti P., s. r. o., ke společnosti G. P., a. s., s perspektivou dalšího dlouhodobého odběru a vědomě tak jednal v rozporu s ustanovením § 44 obchodního zákoníku a § 51 obchodního zákoníku, přičemž dalšímu rozvoji těchto aktivit zabránilo razantní protiopatření společnosti P., s. r. o., která tím současně reagovala i na četné stížnosti svých zákazníků.

Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle § 127 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P., s. r. o., částku 349.587,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost P., s. r. o., odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem tak, že napadené rozhodnutí zrušil a zprostil obviněného obžaloby. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného dovolání.

Nejvyšší soud na základě shora uvedeného shledal právní názor soudu druhé instance nesprávným, a to hned z několika důvodů. Navíc vzhledem k počtu oslovených zákazníků, jejich předpokládané spotřebě LPG, při případném vypovězení smluv se společností P., s. r. o., a přechodu na obdobné smlouvy se společností G. P., a. s., jakož i ceně zboží, lze poměrně jednoduchým propočtem, a to na základě údajů poškozené společnosti P. s. r. o. (nyní P., s. r. o.), popřípadě za pomoci znalce z oboru ekonomiky, získat potřebné údaje z hlediska možného získání značného rozsahu neoprávněných výhod za rok, příp, i delší období.

Nejvyšší soud v tomto směru musí konstatovat, že odvolací soud se ve svém rozsudku vůbec nezabýval jakoukoliv jinou právní kvalifikací jednání obviněného, než žalovaným trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. Z tohoto důvodu je plně odůvodněna uvedená právní námitka nejvyšší státní zástupkyně, a to s přihlédnutím ke znění ustanovení § 226 písm. b) tr. ř., které stanoví, že soud zprostí obžalovaného obžaloby, jestliže na základě důkazů předložených v hlavním líčení státním zástupcem a případně doplněných soudem, a to i k návrhům ostatních stran, v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Z této formulace je třeba dovodit, že obviněného je možno zprostit obžaloby jen v případě, že v jejím žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem. Proto se měl odvolací soud, zabývat právní kvalifikací jednání obviněného jako trestného činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák., zvláště když trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku § 127 tr. zák. je ve vztahu k trestnému činu nekalé soutěže podle § 149 tr. zák. v poměru speciality.

Závěry k trestněprávní judikatuře

Z uvedeného lze dovodit, že nekalé podnikání může být považováno za trestnou činnost a zejména trestní řízení vždy vrhá špatné světlo na daného podnikatele a je časově náročné. Proto by měl každý, kdo chce být konkurencí svému bývalému zaměstnavateli volit takový způsob podnikání, který bude v souladu s právními předpisy upravujícími hospodářskou soutěž a nebude zakládat svou činnost na nekalé soutěži.

JUDr. Lukáš Jansa, advokát

Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s.,
Ostrava, Sokola Tůmy 16, PSČ 709 00

PRAHA - Sazečská 12, 108 00 Praha 10

tel.: +420 596 11 22 33
fax: +420 596 63 01 56
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

www.lawyer.cz

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář