Dne 24. února 2010 rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen „NS“) ve sporu vedeném pod sp. zn. 21 Cdo 4780/2008 o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, a to tak, že dovolání žalované, zaměstnavatelky, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. května 2008 č.j. 23 Co 158/2008-133, se zamítá.

Žalobkyni, zaměstnankyni internetové kavárny, (dále jen „žalobkyně"), byl dopisem ze dne 16.11.2005 okamžitě zrušen pracovní poměr podle § 53 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (dnes zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce) poté, co nepřistoupila na rozvázání pracovního poměru dohodou. Důvod okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatelka spatřovala v závažném porušení pracovní kázně opakovanou neomluvenou absencí žalobkyně. Tato však s okamžitým zrušením pracovního poměru doručeným dne 21.11.2005 nesouhlasila a dopisem ze dne 23.11.2005 sdělila zaměstnavatelce, že trvá na dalším zaměstnávání.

Dne 6.12.2005 se žalobkyně dostavila na pracoviště, kde však zjistila, že internetová kavárna již není provozována zaměstnavatelkou, ale novým provozovatelem. Ten odmítl žalobkyni přidělit práci s tím, že žádné pracovněprávní závazky vůči žalobkyni nepřevzal. Proto dne 20.12.2005 podala žalobkyně k Okresnímu soudu Praha – západ (dále jen „okresní soud“) proti zaměstnavatelce (dále „žalovaná č. 1“) žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, na zaplacení dlužné mzdy za měsíc říjen a listopad a na náhradu mzdy za dobu, kdy jí nebyla přidělována práce dle pracovní smlouvy.

Poté, co žalovaná č. 1 sdělila soudu, že dne 18.11.2005 uzavřela smlouvu o prodeji podniku, na základě které došlo k tomuto dni k převodu internetové kavárny na nového nabyvatele, navrhla přistoupení nabyvatele internetové kavárny do řízení jako dalšího účastníka (dále „žalovaný č. 2“). Okresní soud připustil přistoupení žalovaného č. 2. Řízení o mzdových nárocích žalobkyně vyloučil k samostatnému projednání.

Řízení ve věci neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru:

Okresní soud vyhověl žalobě proti žalované č. 1, když určil rozsudkem, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou č. 1 je neplatné, protože se žalobkyně nedopustila porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Současně zamítl žalobu vůči žalovanému č. 2, protože dle jeho názoru byla smlouva o převodu podniku antidatována a z tohoto důvodu neplatná. Dle názoru soudu je tak zaměstnavatelem žalobkyně i nadále žalovaná č. 1.

Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) jakožto soud odvolací potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalované č. 1, avšak z jiných důvodů. Krajský soud považoval za rozhodující,  že k tvrzenému přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů došlo dva dny poté, co žalovaná č. 1 okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobkyní, avšak více než měsíc předtím, než žalobkyně napadla platnost okamžitého zrušení u soudu. Podle krajského soudu tak  v okamžiku rozhodném pro  přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů neexistoval žádný důvod, proč by žalovaná 1 a žalovaná 2 nepovažovali okamžité zrušení pracovního poměru za platné. Z tohoto důvodu by k  přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů žalobkyně nedošlo ani v případě, že by skutečně došlo k platnému prodeji podniku.. Nároky z pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 tak zůstaly zachovány.

Řízení ve věci  mzdových nároků zaměstnankyně:

V samostatném řízení o mzdových nárocích zaměstnankyně okresní soud rozhodl, že žalobkyně nemá vůči žalované č. 1 nárok na náhradu mzdy z důvodu neplatného okamžitého zrušení pracovního poměru, protože dle názoru okresního soudu došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze žalované č. 1 na žalovaného č. 2 v důsledku prodeje podniku.

(Pozn. autorů: není nám zřejmé, z jakého důvodu okresní soud rozhodl v řízení o neplatnost okamžitého zrušení tak, že k převodu podniku a přechodu práv a povinností nedošlo a v řízení o mzdových nárocích rozhodl naopak).

Krajský soud však změnil rozsudek okresního soudu a přiznal žalobkyni nárok na náhradu mzdy vůči žalované č. 1 z důvodu neplatného okamžitého zrušení pracovního poměru.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že rozhodnutím krajského soudu byla pravomocně vyslovena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalované č. 1. Krajský soud poukázal na skutečnost, že dle jeho názoru nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů na žalovaného č. 2. a nároky z pracovněprávního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou č. 1 tak zůstaly zachovány.

NS ve věci mzdových nároků zaměstnankyně

Žalovaná č. 1 podala dovolání proti rozhodnutí krajského soudu o náhradě mzdy z důvodu neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Toto odůvodnila tím, že na základě převodu podniku došlo k přechodu všech práv a povinností z pracovněprávních vztahů (tedy také povinnosti k náhradě mzdy) na žalovaného č. 2.

NS ve svém rozhodnutí o dovolání zdůraznil, že podle ustanovení § 249 zákoníku práce (dnes § 338 a násl.) práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy do dne převodu zanikly, zůstávají nedotčeny, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Na přejímajícího zaměstnavatele tak přecházejí práva a povinnosti jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud nezanikl. „Za dosud nezaniklý pracovněprávní vztah se přitom považuje nejen vztah nepochybně trvající, ale i takový, ve vztahu k němuž bylo v době přechodu sporné, zda byl platně rozvázán či nikoliv. O sporný pracovněprávní vztah jde nejen tehdy, byla-li platnost rozvázání pracovního poměru zpochybněna ještě před účinností přechodu či teprve poté.“

NS dospěl k názoru, že kdyby žalovaná č. 1 prodala svůj podnik s účinností k 18.11.2005, přešla by na žalovaného č. 2 všechna práva a povinností žalované č. 1 vůči žalobkyni a to jak u nároků, které vznikly do doby přechodu práv a povinností, tak u nároků z neplatného rozvázání pracovního poměru.

NS však nemohl z výše uvedených závěrů vycházet, protože již bylo v samostatném řízení ve věci neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru pravomocně určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné vůči žalované č. 1. Tímto byla založena překážka rei iudicatae, tj. překážka věci pravomocně rozsouzené.

NS proto dospěl k závěru, že „byla-li pravomocně určena neplatnost rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, brání překážka rei iudicatae, aby byl v následném řízení o nároku zaměstnance na náhradu mzdy z tohoto neplatného rozvázání považován za zaměstnavatele někdo jiný, než vůči komu byla neplatnost rozvázání pracovního poměru vyslovena.“ Proto NS dovolání žalované č. 1 zamítl a potvrdil rozhodnutí krajského soudu, kterým byla žalované č. 1 uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu mzdy z důvodu neplatného okamžitého zrušení pracovního poměru.

Shrnutí

Domníváme se, že pokud by NS rozhodoval o dovolání také v řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru (ve kterém však dovolání podáno nebylo), toto rozhodnutí krajského soudu by zrušil.

Vzhledem k tomu, že NS rozhodoval na základě podaného dovolání až v řízení ve věci náhrady mzdy, byl povinen vycházet z pravomocného rozhodnutí, kterým byla neplatnost okamžitého zrušení určena vůči žalované č. 1. NS tak mohl rozhodovat pouze o skutečnosti, zda je žalovaná č. 1 povinna vyplatit náhradu mzdy z důvodu neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru či nikoli.

I když NS ve svém odůvodnění stanovil, že v důsledku převodu podniku měla přejít všechna práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů na žalovaného č. 2, s ohledem na pravomocný rozsudek, který vyslovil neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru vůči žalované č. 1 a nikoli vůči žalovanému č. 2, nezbývalo NS než potvrdit rozsudek krajského soudu.

Mgr. Romana Kaletová, advokát

Mgr. Ondřej Chlada, právník 

Randl Partners

City Tower

Hvězdova 1716/2b

140 78 Praha 4

Česká republika / Czech Republic

tel:  +420 222 755 311

fax: +420 239 017 574

www.randls.com

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář