Rozvržení pracovní doby patří mezi významné instituty pracovního práva, neboť zaměstnanec je povinen práci vykonávat pouze v této rozvržené pracovní době. Zaměstnanec má podle § 13 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby  s výjimkou například konta pracovní doby.

O rozvržení pracovní doby rozhoduje zaměstnavatel. Působí-li u zaměstnavatele odborová organizace, musí zaměstnavatel o rozvržení pracovní doby rozhodnout po projednání s touto odborovou organizací, popř. může být tato úprava sjednána v kolektivní smlouvě.

Týdenní pracovní doba se rozvrhuje (a) rovnoměrně podle zásad stanovených v § 82 ZP, nebo (b) nerovnoměrně podle § 83 a 84 ZP.

Rovnoměrné rozvržení pracovní doby

Rovnoměrné rozvržení pracovní doby znamená takové rozvržení, kdy délka pracovní doby je v jednotlivých týdnech stejná. Délka směny nesmí přesáhnout devět (9) hodin. Je-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta jiná úprava pracovní doby, nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.

Nerovnoměrné rozvržení pracovní doby

V případě nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je pracovní doba rozvržena nerovnoměrně na jednotlivé týdny, a to tak, že v některých týdnech je kratší a v jiných delší než stanovená týdenní pracovní doba. V příslušném období, které může činit maximálně dvacet šest  (26) týdnů, se průměrná týdenní pracovní doba rovná délce stanovené týdenní pracovní doby. Délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. V případě kolektivní smlouvy lze 26 týdenní období prodloužit až na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Vyrovnávací období pro nerovnoměrné rozvržení pracovní doby se vymezuje týdny po sobě jdoucími, čímž je zajištěna přímá návaznost stanovené týdenní pracovní doby na průměrnou délku rozvržené týdenní pracovní doby ve vyrovnávacím období.

Výhodou nerovnoměrného rozvržení pracovní doby je z pohledu zaměstnavatele zejména to, že  mzda je zaměstnancům vyplácena podle toho, jak zaměstnavatel rozvrhne pracovní dobu. Zaměstnanci v podstatě dostanou mzdu podle toho, kolik hodin odpracují. Zaměstnavatel tak může ušetřit náhradu mzdy za překážky v práci, protože v jiném režimu by byl povinen vyplácet náhradu mzdy ve výši 100% průměrného výdělku pro jinou překážku na straně zaměstnavatele v situaci, kdy nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby.

Konto pracovní doby

Konto pracovní doby je zvláštním druhem nerovnoměrného rozvržení pracovní doby. Hlavním záměrem, proč zavést institut konta pracovní doby, bylo umožnit podnikateli pružně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na odbytu jeho produkce.

Výhodami, které z užití konta pracovní doby plynou pro zaměstnavatele je zejména to, že zaměstnavateli umožňuje, aby zaměstnanci v pracovním poměru přiděloval práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho potřebě. Zaměstnavatel tedy ušetří náhradu mzdy za překážky v práci, protože v jiném režimu by byl povinen vyplácet náhradu mzdy ve výši 100% průměrného výdělku pro jinou překážku na straně zaměstnavatele v situaci, kdy nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby, jak již bylo popsáno výše.

Výhodami konta pracovní doby pro zaměstnance je naopak zejména to, že po celou dobu dostávají zaměstnanci stálou měsíční mzdu nehledě na to, kolik hodin v příslušném měsíci odpracovali. Počet hodin, který mají podle pracovní smlouvy odpracovat za týden, se musí dodržet jen jako průměr za 26 týdenní, popř. 52 týdenní období. V případě, že se během používání konta nashromáždí přesčasy, musí zaměstnavatel zaměstnanci tyto přesčasy doplatit. V případě, že naopak zaměstnanec odpracoval méně hodin, než co odpovídá jeho pracovní smlouvě, nemusí z vyplacené mzdy nic vracet.

Jistou nevýhodou konta pracovní doby je skutečnost, že jej může obsahovat pouze kolektivní smlouva, případně vnitřní předpis zaměstnavatele. Navíc, zaměstnavatel musí mít souhlas zaměstnance, pokud by měl zájem uplatnit konto pracovní doby. Konto pracovní doby tak nelze použít u dohod konaných mimo pracovní poměr, a dále nemůže být zavedeno u zaměstnanců státu, územních samosprávných celků, příspěvkových organizací, státních fondů a školských právnických osob. Zaměstnavatel je rovněž povinen  vést účet pracovní doby a účet mzdy zaměstnance. Dále je zaměstnavatel povinen vykazovat každý týden rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou. Z toho plyne, že zavedením konta pracovní doby dochází ke zvýšení administrativní zátěže pro zaměstnavatele.

Mgr. Ľuboš Fojtík, advokátní koncipient

Široká 36/5

110 00 Prague 1

Czech Republic

Tel.: +420 221 990 455

Fax: +420 221 990 450

email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

www.konecna-safar.com

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář