Regulace zdravotních a výživových tvrzení potravinářských výrobků zasáhla a zasáhne drtivým způsobem obchodní standardy tohoto průmyslu a možná i jeho výrobu. Započala rozsáhlá hra o zdravé/nezdravé jablko, která má mnohem závažnější kontext, než lobbisté průmyslu a odborníci státních orgánů mediálně připouštějí. Proč?

Dne 1. 7. 2007 vstoupilo v platnost toto nařízení, které upravuje podmínky používání zdravotních a výživových tvrzení v obchodní prezentaci potravin. V souvislosti s tímto nařízením se v médiích i v odborných diskusích objevuje nesčetná řada mýtů a zcela nepravdivých informací, jejichž šíře a frekvence náhodnost prakticky vylučují. Klíč k rozšifrování všech dezinformací leží přitom všem na očích. Je jím samotné odůvodnění tohoto nařízení a jeho cíle, kterých má dosáhnout.

(14) V současné době existuje velké množství tvrzení, která se používají při označování potravin a v reklamě v některých členských státech a která se vztahují k látkám, jejichž příznivý vliv nebyl prokázán nebo o nichž se v současnosti nedospělo k dostatečné vědecké shodě. Je nutno zajistit, aby bylo u látek, které jsou předmětem tvrzení, prokázáno, že mají příznivý výživový nebo fyziologický účinek.

(15) K zajištění pravdivosti uváděných tvrzení je nezbytné, aby látka, která je předmětem tvrzení, byla v konečném produktu obsažena v dostatečném množství nebo aby v něm nebyla obsažena nebo byla obsažena v přiměřeně sníženém množství, aby bylo dosaženo výživového či fyziologického účinku uváděného v tvrzení. Látka by také měla být pro organismus využitelná. Kromě toho by případně značné množství látky, která má uváděný výživový nebo fyziologický účinek, mělo být obsaženo v takovém množství potraviny, o němž lze důvodně předpokládat, že bude konzumováno.

(17) Při používání výživových a zdravotních tvrzení by hlavním aspektem, na nějž je nutno brát zřetel, mělo být vědecké zdůvodnění a provozovatelé potravinářských podniků by jejich používání měli odůvodnit. Tvrzení by měla být vědecky zdůvodněna s přihlédnutím ke všem dostupným vědeckým údajům a po zvážení důkazů.

Určitě všichni odborníci na nekalou soutěž budou snadno souhlasit s tím, že používání jakýchkoliv tvrzení o účincích jakýchkoliv výrobků musí být v obchodní prezentaci pravdivá – respektive nesmí být klamavá. Musí tedy existovat důkazy jejich pravdivosti a důkazní břemeno je v tomto případě na výrobcích. Pravdivost v oblasti odborných informací je poté ekvivalentní všeobecně přijímanému vědeckému názoru odborné veřejnosti. (Názor jednoho solitéra odlišný od názoru tří odborných společností je skutečně jako vědecký důkaz pravdivosti tvrzení absolutně nepřijatelný.) Z bodu 14, 15, 17 odůvodnění nařízení pak jasně vyplývá tento apel:

Bylo by dobře, kdyby zdravotní a výživová tvrzení o potravinářských výrobcích používaná běžně v terénu mnoha členských států EU, byla pravdivá, dostatečně vědecky doložená a legální. Bylo by to dobře, protože mnohá tato dnes běžně používaná tvrzení po stránce odborné pravdivá, dostatečně vědecky doložená, a proto ani legální nejsou. – A proto se přijímá nařízení ES 1924/2006 mj. k nápravě tohoto stavu věcí.

Cílem tohoto nařízení tedy v žádném případě nebylo a není zakázat nově zdravotní a výživová tvrzení, která doposud byla legální, protože byla pravdivá a dostatečně vědecky doložená. Nic takového nikdo nezamýšlel a především ani neprovedl. Cílem nařízení je pouze pomocí nových nástrojů mnohem lépe, průkazněji a již opravdu bez diskuse poukázat na ta zdravotní a výživová tvrzení, která legální nejsou (která nebyla de facto podle dlouhodobě platného práva legální nikdy), avšak přesto se v praxi zcela běžně používají. 

Selhání celého systému veřejnoprávní kontroly prováděné orgány státního dozoru

Pokud se tady dvě až tři desetiletí a možná i déle používají klamavá zdravotní a výživová tvrzení o účincích potravin, a to až do takové míry, že to vyvolá potřebu centrálně zasáhnout a použít k tomu vlastně extrémní nástroje, tak to má mnohou závažnou kontextovou výpovědní hodnotu. Vždyť všechny členské státy EU mají své kontrolní orgány, jejichž úkolem je zabránit klamání spotřebitele nepravdivými a nedostatečně doloženými informacemi o účincích a užitné hodnotě všemožných výrobků. Je to jejich úkol a úloha ve společnosti. Tak co vlastně dělaly orgány státního dozoru pověřené kontrolou obchodní prezentace potravinářských výrobků, kterými jsou u nás Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), krajské živnostenské úřady (KŽÚ), Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a pro oblast hraničních přípravků také Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL)?

Co dělaly to je složitá otázka. Mnohem jednodušší je odpovědět na to, co udělat zcela evidentně nedokázaly. Tyto dozorové orgány nedokázaly při svých kontrolách zjistit a prokázat věcnou klamavost zdravotních a výživových tvrzení, která jejich kontrolou zcela běžně procházela bez povšimnutí, a to dokonce v tak nestoudných formulacích, nad kterými zůstával odborníkům v terénu rozum stát. Nařízení ES 1924/2006 proto představuje v podstatě „dopis sebevraha“, který přiznává svá vlastní nespočetná selhání, která se rozhodne vyřešit již skutečně dramatickým způsobem, protože se na svou vlastní letitou impotenci už sám nedokáže dívat. Nechtějme však po Evropském parlamentu a Radě EU, aby nasypala tuny popela na hlavu všem dozorovým orgánům všech členských států EU. To je politicky poněkud nemožné. Tento závěr si proto musíme udělat sami z kontextu celé problematiky. Můžeme tedy konstatovat:

Systém veřejnoprávní ochrany spotřebitele prováděné příslušnými dozorovými orgány členských států EU prokázal setrvalé a kvalitativně velmi široké a rozsáhlé selhávání při ochraně veřejnosti před klamavými informacemi v obchodní prezentaci potravinářských výrobků.

Veřejnoprávní ochrana postavená na činnosti zejména právních specialistů dozorových orgánů naprosto selhala v rozsahu prokazování klamavosti mimoprávních odborných informací. Tento důsledek je přitom logický a lze jej předpokládat všude tam, kde dozorové orgány s odbornou veřejností a soudními znalci zcela pravidelně a velmi široce (de facto na většině případů, kde se posuzuje klamavost obchodní prezentace) nespolupracují. S ohledem na objektivně pozorovatelnou a z různých důvodů minimální spolupráci dozorových orgánů se soudními znalci a odbornými autoritami lze snadno dovodit, že tento problém „dozorové nezpůsobilosti“ se týká nejen potravinářského sektoru, ale prakticky veškeré státní kontroly, jejímž cílem je eliminace klamavé obchodní komunikace. Potřeba extrémních nástrojů ekvivalentních nařízení 1924/2006 (taxativní výčty pravdivých odborných informací) je při zachování organizace veřejnoprávní kontroly proto stejně naléhává i pro mnohé další oblasti průmyslu a bez ní uspokojivé ochrany veřejného zájmu dosáhnout nelze. V oblasti zdravotních a výživových tvrzení lze ze stejných důvodů předpokládat podobně rozsáhlé klamání spotřebitele například u kosmetických přípravků či zdravotnických prostředků.

A to je důvod, pro který dnes společně s lobbisty průmyslu mlží nejen „potrefené“ dozorové orgány, ale také všechny členské státy EU. Ty si jsou velmi dobře vědomy, že mají ještě mnoho kostlivců schovaných ve svých dozorových skříních mimo aktuálně otevřenou skříň potravinářského sektoru.  

Paradox liberalizační regulace

Nové nařízení ES 1924/2006 je zcela objektivně liberálnější právní normou a přineslo dílčí, avšak významná uvolnění propagace potravinářských výrobků, aniž by bylo v širším rozsahu zakázalo používat tvrzení, která dosud objektivně legální byla. Celé zoufalství potravinářského průmyslu dnes vyplývá z toho, že je přímo ohrožena rozsáhlá nelegální marketingová praxe, dosud tak úspěšná a dosud tak zisková. Fenomén „zdraví“ prodával skutečně výtečně, a to od neregistrovaných léčivých uváděných na trh jako jiné typy výrobků, až po příluční farmářskou směs plevele od potoka. Regulace, která v důsledku nastane, je tedy regulací relativní a dojde k ní pouze na základě existence letité, zcela zoufale nelegální praxe. De iure nic takového neprobíhá.

Odborná vědecká stanoviska EFSA, jejich význam a právní důsledky

V rámci procesů schvalování zdravotních tvrzení snesli výrobci ze všech členských států EU tu nejúdernější klinickou materii možných důkazů, která měla obhájit pravdivost a dostatečnou vědeckou doloženost před odborníky panelu NDA Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA). Odborná komise fungující při EFSA vůči dodané klinické materii pak aplikuje metodu hodnocení vědeckého důkazu na které se shodli odborníci všech členských států EU a nejde tedy o nějakou šikanózní úředně-vědeckou svévoli. V podstatě EFSA jen aplikuje metodu posouzení, kterou měly analogicky dosud používat a aplikovat v menším měřítku, avšak kvalitativně podobným způsobem, všechny dozorové orgány v jejichž pravomoci je kontrola klamavé reklamy a klamavých obchodních praktik u potravinářských výrobků. Pohled na vědecký důkaz a jeho dostatečnost se opravdu novým právem EU nezměnil, ani změnit nemohl.

EFSA má svou činností naplnit cíle tohoto nařízení, tedy především odborně poukázat na dosud nelegální, protože nepravdivá a neprokázaná zdravotní a výživová tvrzení. Bude jen velmi málo výjimek a vzácnější takové případy, kdy EFSA nově zpochybní klinickou materii, která byla dosud odbornými autoritami jako dostatečný vědecký důkaz daného tvrzení přijímána. Existence těchto výjimek nemůže být interpretována tak, že vše co EFSA nyní zakáže jako neprokázané, bylo dosud předmětem sporů a nepanovala na tom všeobecná vědecká shoda. EFSA v naprosté většině případů pouze poukáže na spousty nesmyslů, tvrzení, které si výrobci vycucali z prstu a často z velmi pochybných vědeckých až pseudovědeckých materiálů. Ne nadarmo se odborníci EFSA na stranu mnoha zdravotních tvrzení, o která bylo oficiálně požádáno, vyjádřili v tom smyslu, že se jedná o pouhé „babské plky“.

Zamítavá vědecká stanoviska EFSA proto z pohledu práva představují listinný důkaz té skutečnosti, že odborná vědecká veřejnost postupující podle metody schválené všemi členskými státy EU odmítá pravdivost konkrétního tvrzení a považuje jej za nedostatečně vědecky prokázané. Současně pak také potvrzují, že dané tvrzení není všeobecně vědecky přijímáno odbornou veřejností – protože jej minimálně jedna vysoká odborná autorita (právě EFSA) nepřijímá.

Kladná vědecká stanoviska EFSA pak představují listinný důkaz té skutečnosti, že dané zdravotní tvrzení bylo shledáno dostatečně vědecky dokázaným a významná odborná autorita jej považuje za pravdivé.

Je to smůla pro ochranu veřejného zájmu, že EFSA nemá statut evropského soudního znalce a vědecká stanoviska jejích pracovních skupin nemají formálně tuto váhu. Ačkoliv je možné je okamžitě jako listinné důkazy použít k vyvracení klamavé obchodní prezentace potravinářských výrobců, naprostá většina dozorových orgánů se k tomuto kroku neodvažuje přistoupit a vyčkává až na právní kodifikaci vědeckých stanovisek do příslušných nařízení ES. Je to zcela absurdní situace, kdy právní specialisté tvrdí, že k prokázání klamavosti mimoprávní informace potřebují zákon, ve kterém je ustanoveno, že tato odborná informace je nepravdivá. Tento postup komicky dokresluje a de facto nejlépe potvrzuje systémovou neschopnost těchto dozorových orgánů vymáhat platné právo pomocí správních úvah vedených na základě znaleckých posudků či vědeckých stanovisek odborných autorit přímo. Ámen s námi a zlý pryč, pokud tímto způsobem čekají na podobné zákony, jež jsou v naprostém nedohlednu, i všechny ostatní dozorové orgány v jiných oblastech.

Přechodná období použitelnosti zdravotních tvrzení

A s tímto vším se dnes pojí ta největší mlha dezinterpretace – mlžení o přechodných obdobích použitelnosti zdravotních tvrzení o která bylo či nebylo požádáno a která budou či nebudou EFSA schválena a Parlamentem a Radou EU právně adoptována do tzv. pozitivních seznamů.

Nikdo rozumný si asi neumí představit situaci, kdy dosud nelegální tvrzení se stane dočasně legálním a beztrestně použitelným pouze proto, že někdo zažádal o jeho odborné posouzení, nebo dokonce jen z toho důvodu, že jej někdo prohlásil za nepravdivé. To by nastalo něco, co bychom mohli mediálně označit jako eurodehonestaci. Provádění této parodie ochrany veřejného zájmu jsme přitom dnes extrémně blízko a o její dosažení se dnes snaží nejen celý potravinářský průmysl, ale i mnozí jeho exponenti ve státní správě.

Již z podstaty a cílů tohoto nařízení je naprosto zjevné a je v něm i explicitně ustanoveno (čl. 28), že veškerá přechodná období použitelnosti zdravotních tvrzení lze vztáhnout a využít pouze u těch tvrzení, která dosud legální byla. Na doposud nelegální tvrzení se zcela logicky žádné přechodné období použitelnosti vztáhnout nemůže a nesmí. Vzhledem k tomu, že cílem tohoto nařízení v žádném případě není zakazovat hromadně dosud legální tvrzení, ale naopak eliminovat tvrzení dosud nelegální, pak lze formální logikou dovodit, že veškerá přechodná období tohoto nařízení se budou týkat jen naprostého minima zdravotních tvrzení, spíše jen vzácných situací. Stran jakéhokoliv širšího praktického využití jsou tato přechodná období legálně nepoužitelná. Jejich uplatňování v rámci širší správní a dozorové činnosti bude svědčit nejen o nezákonnosti postupu příslušných dozorových orgánů, ale o zcela absurdním přístupu odpovědných osob řešících jednotlivé případy evidentně ve prospěch průmyslu na úkor ochrany veřejného zájmu.

Pokud se podíváme jednotlivě na použitelnost zdravotních tvrzení a přechodná období dle odst. 5, 6 čl. 28 poměrně snadno zjistíme toto:

A)     Zdravotní tvrzení dle čl. 13/1/a, což jsou zdravotní tvrzení o růstu a vývoji organismu (s výjimkou rozvoje a zdraví dětí) a jeho fyziologických funkcích. Tato tvrzení jsou legálně použitelná pokud jsou 1) v souladu s platným právem a jsou tedy pravdivá, všeobecně vědecky přijímaná a legální a 2) pokud o ně bylo zažádáno v 1. kole žádostí do 31. 1. 2008. Taková tvrzení jsou použitelná až do vstupu v platnost (zveřejnění) tzv. pozitivního seznamu těchto tvrzení, který může malou část z nich „znepoužitelnit“, protože EFSA posoudila odlišně a více kriticky kvalitu jejich vědeckého důkazu. Pro tato tvrzení není ustanoveno žádné období jejích použitelnosti od vstupu seznamu v platnost. Velmi významné však je, že tato zdravotní tvrzení budou doplněna o podmínky své použitelnosti a bude tedy vůbec poprvé určeno zejména to, k jakým nutným denním dávkám účinných látek se vztahují a pro jakou část populace mají případně význam z jiných důvodů. - Tyto důsledky však nelze vnímat jako prohloubení regulace, protože i k tomuto zjištění teoreticky měly dojít již dříve dozorové orgány v rámci jimi prováděné kontroly klamavosti obchodní prezentace, bohužel pouze teoreticky.

B)     Zdravotní tvrzení dle čl. 13/1/b,c a 14/1/b (což jsou zdravotní tvrzení explicitně definovaná jako tvrzení jiná než v čl. 13/1/a a 14/1/a), která se týkají psychologických a behaviorálních funkcí lidského organismu, snižování a kontroly hmotnosti a tvrzení o vývoji a zdraví dětí. Tato tvrzení jsou legálně použitelná pokud jsou 1) v s platným právem platným v daném členském státě EU do 1. 7. 2007 a 2) pokud o ně bylo zažádáno v 1. kole žádostí do 31. 1. 2008. Taková tvrzení jsou použitelná až do vstupu v platnost (zveřejnění) tzv. pozitivního seznamu těchto tvrzení. Pokud na seznam nebudou zařazena z důvodu kritičtějšího vědeckého názoru EFSA, než byl dosavadní názor odborné veřejnosti, pak jsou použitelná ještě 6 měsíců od přijetí uvedeného rozhodnutí. – V této oblasti pravděpodobně panovaly větší odlišnosti různých národních právních úprav a především zde lze očekávat skupinu (stále menší skupinu) nově zamítnutých zdravotních tvrzení, která byla podle dosavadní právní úpravy v členském státě legální. (Objektivní prohloubení regulace.) Ovšem význam těchto tvrzení oproti významu tvrzení ze skupiny A) je pro potravinářský průmysl z pohledu celku a efektivity prezentace výrobků mnohem menší. Objektivní regulace, která zde částečně proběhne není „drtivá“ a systémově by sama o sobě v žádném případě neměla tak zásadní důsledky, jako proces, který proběhne s tvrzeními skupiny A).

Důležitou otázkou pak je, co je míněno oním „do přijetí uvedeného rozhodnutí“, jak ustanovuje čl. 28, odst. 6 nařízení 1920/2006? Zde lze jednoznačně odpovědět, že tímto rozhodnutím není míněno vědecké stanovisko EFSA, ale až rozhodnutí Komise EU, tedy provedení právní adopce vědecky doporučeného či vědecky odmítaného tvrzení.

C)    Zdravotní tvrzení dle čl. 14/1/a, což jsou zdravotní tvrzení o preventivních účincích potravin ve vztahu ke snížení rizika lidských onemocnění. (Zde je nutné odborně opravit zcela mylný právní názor, že snížení rizika onemocnění je snížení míry nežádoucích důsledků nemoci, když už onemocnění vznikne a probíhá. To však přímo znamená léčbu ekvivalentní použití léčivých přípravků. To jsou účinky vyhrazené stále pouze léčivým přípravkům dle definice léčivého přípravku, která se použije vždy přednostně. Snížení rizika lidských onemocnění je ve smyslu tohoto článku výhradně snížením rizika vzniku onemocnění – prevencí vzniku nemoci ze stavu zdraví, pro který jsou potraviny a doplňky stravy primárně určeny.) Tato tvrzení jsou legálně použitelná vůbec poprvé a to až od vstupu v platnost příslušného nařízení ES, které explicitně umožní použití takového tvrzení. Byla totiž dosud z jiných důvodů generálně zakázána jinou právní normou (zákonem č. 387/2007 Sb., o léčivech; směrnicí 2001/83/ES). Musí se tedy čekat až na vstup v platnost lex specialis. Vědecká stanoviska EFSA nemají na tento právní důsledek žádný vliv.

D)    Nařízení dále popisuje v čl. 28 odst. písm. b) poměrně záhadnou skupinu zdravotních tvrzení, které ve členském státě nepodléhají hodnocení a schvalování, která mohou být dále používána pouze pokud byla žádost o ně podána před 19. 1. 2008. Samotná existence žádosti, která nemá být hodnocena a schvalována (ve členském státě?) je podivuhodnou až alogickou konstrukcí. Z kontextu ustanovení však vyplývá, že se jedná o taková zdravotní tvrzení, která svou povahou spadají pod schvalovací proces, avšak vedený podle čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení. Jde o žádosti, které mají za cíl změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním. (Nemůže se jednat o žádosti o zařazení nových tvrzení na seznamy.) Jednou, avšak nikoliv jedinou z možností, je žádost o ochranu práv duševního a průmyslového vlastnictví a převedení všeobecně schváleného tvrzení do režimu individuálně použitelného tvrzení pouze konkrétním výrobcem. Tzv. zdravotní tvrzení dle čl. 13/5. Další variantou těchto žádosti pak mohou být pravděpodobně žádosti o upravení podmínek použitelnosti již schválených tvrzení, pokud se vynoří nové vědecké důkazy apod. Věcné šíře vymezení těchto žádostí schvalovaných dle čl. 17/3 však zcela upřímně nedohlédnu.

E)     Poslední skupinou zdravotních tvrzení jsou dle čl. 13/1/a, b, c, tvrzení o jejichž použitelnost zažádali výrobci ve smyslu čl. 13/5 individuálně. Také tato tvrzení jsou legálně použitelná pokud jsou 1) v souladu s platným právem a jsou tedy pravdivá, všeobecně vědecky přijímaná a legální a 2) pokud o ně bylo zažádáno v 1. kole žádostí do 31. 1. 2008. Touto formou je provedena ochrana investic do vědy a výzkumu a práv duševního a průmyslového vlastnictví po přiměřeně dlouhou dobu. Ačkoliv jsou tvrzení schválená touto procedurou pravdivá, dostatečně vědecky doložená a legální, mohou je použít pouze konkrétní výrobci. Individuální použitelnost těchto dosud legálních tvrzení nastává okamžikem vstupu v platnost příslušných nařízení EU se vztahem k čl. 13/5.

Shrnutí

Je naprosto absurdní právní názor, že jsou legálně použitelná všechna zdravotní a výživová tvrzení o která bylo zažádáno do 31. 1. 2008, a to až do okamžiku zamítavého rozhodnutí Komise ES a případně ještě i 6 měsíců po něm bez ohledu na svůj obsah, který vyjadřují.

Zažádat si přece mohl kdokoliv o cokoliv, pokud splnil formální podmínky přijatelnosti své žádosti. Pravdivost požadovaného tvrzení je předmětem řízení o žádosti a nikoliv podmínkou přijatelnosti této žádosti. Na seznamech tvrzení o která bylo pouze zažádáno se proto objevilo velmi velké množství (naprostá většina) dosud nelegálních tvrzení až „babských plků“ zkrátka proto, že se výrobci rozhodli to alespoň zkusit. Tyto seznamy – seznamy tvrzení o která bylo požádáno – jsou dnes široce dezinterpretovány stran svých právních důsledků.

Uvedení tvrzení na seznam požadovaných tvrzení ještě v žádném případě neznamená možnost jeho legálního použití a nároku na přechodná období. Tvrzení uvedená na seznamech žádostí mají jedinou výpovědní hodnotu a to tuto: Tvrzení, která se na těchto seznamech vůbec neobjevila (o která nebylo vůbec zažádáno) jsou již nelegální a nepoužitelná apriori. Také tvrzení o která nebylo požádáno včas, tedy do 31. 1. 2008, nejsou dnes apriori použitelná, a to až do doby pozitivního rozhodnutí Komise EU a provedení své právní adopce. K objektivizaci těchto dvou apriori nelegálních zdravotních tvrzení slouží právě seznamy tvrzení o která bylo zažádáno.

Dozorové orgány jsou stále povinny provádět kontrolu obchodní prezentace potravinářských výrobků stran legálnosti používání zdravotních a výživových tvrzení „postaru“, tedy přes zjištění materiélní pravdy o dostatečnosti jejich vědeckého důkazu. (Bohužel právě v tomto ohledu dozorové orgány chronicky selhávaly, takže chtít něco „postaru“, je vlastně jako chtít nic.) Musí takto postupovat až do doby, než se tato tvrzení objeví jako adoptovaná na pozitivních seznamech, případně jako zamítnutá na tzv. negativních seznamech. Jakýkoliv jiný postup dozorových orgánů v mezidobí je nedostatečný pro ochranu veřejného zájmu a je nezákonný.

6 měsíční přechodné období použitelnosti zamítnutých zdravotních tvrzení se explicitně vůbec netýká nejsledovanější skupiny zdravotních tvrzení – tvrzení dle čl. 13/1/a. Týká se prakticky méně významné skupiny tvrzení dle čl. 13/1/b, c a 14/1/b. Je však využitelné pouze v případě, že tato tvrzení byla dosud legální podle starého práva, což nejsilněji zpochybňuje listinný důkaz opaku, kterým je zamítavé vědecké stanovisko EFSA k takovému tvrzení. Mohou existovat vzácné výjimky, kdy lze dovodit legalitu těchto tvrzení přímo z dikce starého práva, případně existují silné důkazy jeho vědecké doloženosti a přijetí pravdivostní hodnoty takového tvrzení odbornou veřejností, které však EFSA zpochybnila přísnějším pohledem na klinickou důkazní materii.

Přechodná období použitelnosti zejména zdravotních tvrzení, vůči kterým se zamítavě postaví EFSA, jsou legálně využitelná jen v naprostém minimu případů a jen u vzácných a dobře odůvodněných výjimek. Tato přechodná období mají ze systémového úhlu pohledu zcela zanedbatelný význam a žádná spása v nich pro zájmy průmyslu nekyne, pokud mu tuto spásu přímo nedarují naše dozorové orgány na úkor ochrany veřejného zájmu.

Zamítavá vědecká stanoviska EFSA nás pak v naprosté většině případů informují o tom, jaká zdravotní případně výživová tvrzení byla na vnitřním trhu EU dlouhodobě nelegální a kteří výrobci je vůči veřejnosti používali, ať již v dobré avšak pomýlené víře, nebo přímo účelově, vědomi si jejich neslučitelnosti s platným právem.

Je to mj. také využitelnost vědeckých stanovisek EFSA ke kritice a prokazování klamavosti obchodní prezentace potravinářských výrobců i se zpětnou platností, která dnes vede až k hysterickému lobbistickému dezinterpretování skutečností. Média dnes vytvářejí aureolu dalšího prohlubování regulace a trápení seriózních potravinářských výrobců a dobře fungujících orgánů státní správy přímo na objednávku, nebo z hluboké redakční neznalosti, oklamány PR komunikací průmyslu a jeho exponentů ve státní správě.        

MUDr. Jan Vavrečka

Katedra podnikového a evropského práva Fakulty mezinárodních vztahů VŠE v Praze

Nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář