V této krátké sérii článků se pokusíme čtenáře seznámit se základními právními aspekty a možnostmi obce při dispozici s jejím majetkem. V první části se budeme věnovat zejména shrnutí základních pravidel a možností obce při nakládání s jejím majetkem.

Postavení a majetek obce

Obce řadí mezi právnické osoby ustanovení § 18 odst. 2 písm. c) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ“). Obec jakožto veřejnoprávní korporace má postavení právnické osoby, přičemž je odlišná od fyzických osob a státu. Obec jako společenství osob a majetku na určitém konkrétním území disponuje s oprávněním nakládat s obecním majetkem, což je jedna ze složek výkonu samostatném působnosti obce. Obec při nakládání se svým majetkem vystupuje vůči ostatním subjektům z pozice rovnosti, kdy její rozhodování v této věci postrádá mocenský a rozhodovací prvek. Rozhodnutí vydávaná při hospodaření s majetkem obcí mají povahu aktů hospodářského řízení a nelze je proto směšovat se správními akty.

Zákonem č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, v platném znění, převedl zákonodárce z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí mimo jiné ten majetek, ke kterému měly právo hospodaření národní výbory působící na jejich území. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění, upravuje zásady rozpočtového hospodaření obce. Tento zákon upravuje tvorbu, postavení, obsah a funkce rozpočtů územních samosprávných celků, jimiž jsou vedle obcí i kraje a stanoví pravidla hospodaření s finančními prostředky územních samosprávných celků. Upravuje také zřizování nebo zakládání právnických osob územních samosprávných celků. Další stěžejní zákonná úprava pro obce je zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, v platném znění, který upravuje další možné příjmy obce. Obec je ze zákona povinna vést evidenci vlastního majetku, kdy při vedení této evidence vychází striktně ze zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění.[1]

Hospodaření s majetkem obce

Hospodaření s majetkem obcí upravují zejména § 38 a § 85 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), v platném znění (dále jen „Zákon o obcích“), které stanoví následující základní povinnosti při hospodaření s majetkem obce:

-   schválení rozpočtu do 1.ledna rozpočtového roku nebo schválení pravidel rozpočtového provizoria;

-   hospodaření v souladu se schváleným rozpočtem;

-   účelné a hospodárné využívání majetku v souladu se zájmy a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti;

-   péče o zachování a rozvoj majetku, ochrana majetku a včasné uplatňování práva na náhradu škody a práva na vydání bezdůvodného obohacení,vedení evidenci majetku;

-   sledování, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečení, aby nedošlo k promlčení nebo zániku z nich vyplývajících práv;

-   zveřejnění záměru převést nebo pronajmout nebo poskytnout majetek jako výpůjčku, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky;

-   respektování zákazu ručit za závazky fyzických a právnických osob s výjimkami stanovenými zákonem o obcích;

-   pravidelná, systematická a úplná kontrola hospodaření obce a hospodaření právnických osob a zařízení, které zřídila;

-   další povinnosti vyplývající z jiných zákonů, např. ze zákona o veřejných zakázkách.[2]

Vedle povinnosti obce s majetkem hospodařit, účelně a hospodárně jej spravovat a pečovat o jeho zachování a rozvoj, zákon dále stanoví povinnost obce chránit obecní majetek před zničením, poškozením, odcizením či zneužitím. Toto ustanovení je obdobné jako ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění (dále jen „O majetku ČR“), které obdobnou povinnost ukládá organizačním složkám státu a jako speciální úprava pak vychází z obecné povinnosti předcházení škodám, upravené ObčZ. Jelikož jsou instituty účelnost a hospodárnost ryze subjektivní, je možné, že v praxi někdo narazí na interpretační nouzi při výkladu těchto termínů. Určité vodítko je možno nalézt v ustanovení § 2 písm. m), n), o) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (zákon o finanční kontrole), v platném znění.

Právní úprava Zákona o obcích je v tomto kontextu právní úpravou speciální, kdy právní úprava ObčZ se může použít pouze analogicky tam, kde právní úprava Zákona o obcích nedopadá. Zatímco zákonodárce upravil nakládání s neupotřebitelným a nadbytečným majetkem státu v zákoně O majetku ČR, v případě obecního majetku pouze obecně odkázal na ObčZ a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „ObchZ“), s výjimkou případů, kdy Zákon o obcích stanoví jinak. Při likvidaci či jiném nakládání s nepotřebným majetkem obce je tedy nutno postupovat vždy co nejhospodárněji.[3]

Odpovědnost za hospodaření s obecním majetkem

Subjekty odpovědné za hospodaření s obecním majetkem jsou zejména ty orgány obce, kterým Zákon o obcích výslovně ukládá povinnost rozhodovat o hospodaření s obecním majetkem. Tímto orgánem obce je zejména jeho zastupitelstvo[4], které většinu zásadních rozhodnutí o hospodaření obce a nakládání s jejím majetkem vydává. Vedle orgánů obce jsou to její organizační složky a v jejich rámci ti pracovníci obce, kterým úkoly spojené s hospodařením s obecním majetkem vyplývají z plnění pracovních úkolů. Zastupitelstvo obce je odpovědno ze svého případného protiprávního jednání, a to i trestněprávně. Pokud dojde k  protiprávnímu jednání a zastupitelstvo zaviněně a zpravidla i vědomě způsobí na majetku obce škodu, budou odpovědni všichni ti členové zastupitelstva, kterým byl prokázán tento úmysl zvýhodnit jiného či poškodit majetek obce.[5]

Dle ustanovení § 102 Zákona o obcích je radě obce vyhrazeno zabezpečovat hospodaření obce podle schváleného rozpočtu, schvalovat nájemní smlouvy a smlouvy o výpůjčce a další smlouvy, jejichž schválení není zastupitelstvu vyhrazeno zákonem ani si je zastupitelstvo nevyhradilo. Rada ale neschvaluje rozpočet, ten schvaluje zastupitelstvo. Radě nepřísluší rozhodovat zásadně ani o změnách rozpočtu, rozpočtová opatření přijímá rada pouze v rozsahu stanoveném zastupitelstvem. Proto o uzavření smluv, z nichž vyplývá pro územní samosprávný celek peněžitý závazek, může rada rozhodnout pouze v případě, že s takovýmto závazkem je počítáno v rozpočtu schváleném zastupitelstvem.

Mimo zastupitelstva, rady a osob výslovně odpovědných za hospodaření obce, odpovídají za hospodaření s obecním majetkem všichni, kdo majetek obce fakticky užívají.

Zveřejnění záměru obce - prodej, směna, darování nemovitého majetku, pronájem nebo výpůjčka

Ustanovení § 39 Zákon o obcích ukládá obci povinnost, aby v případě úmyslu prodat, směnit, darovat, pronajmout nebo vypůjčit nemovitý obecní majetek[6] tento svůj záměr předem zveřejnila na úřední desce svého obecního úřadu tak, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své případné nabídky. Zákon nestanovuje zvláštní režim pro všechny formy nakládání s nemovitým majetkem obce, ale jenom pro formy vybrané, konkrétně pro prodej, směnu, darování, pronájem nebo výpůjčku. Jde tedy v zásadě o takové formy nakládání s nemovitým majetkem obce, kdy se nemovitý majetek dostává trvale anebo dočasně z dispozice obce.[7]

Účelem ustanovení § 39 odst. 1 Zákona o obcích je upravit „některá opatření mající za cíl jednak umožnit veřejnou kontrolu hospodaření s majetkem obce, jednak dát všem občanům obce stejnou možnost se o majetek ucházet“.[8] Dle uvedeného ustanovení musí obec záměr prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku zveřejnit po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce[9] obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým.

Dle ustanovení § 26 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „Správní řád“) musím být obsah úřední desky zveřejněn také dálkově. Zde může vyvstat otázka, od kdy se počítá lhůta 15 dní před rozhodnutím v příslušném orgánu obce, a to zda se tato lhůta počítá od zveřejnění na úřední desce či až po umožnění dálkového přístup. Jak bude dále uvedeno, otázka zveřejnění je zcela esenciální z důvodu, že pokud obec záměr nezveřejní, považuje se takový právní úkon za od počátku neplatný. Z dikce ustanovení § 26 odst. 1 Správní řád je zřejmé, že každý správní orgán zřizuje úřední desku, která musí být nepřetržitě přístupná a obsah úřední desky se zveřejňuje i způsobem umožňujícím dálkový přístup. Nastíněná problematika není stále judikovaná, tak si musíme pomoci výkladem. Jazykovým výkladem je možno dovodit, že dálkový přístup k úřední desce je způsob obligatorní, ale přes to doplňkový. Lze tedy dovodit, že lhůta 15 dnů se začíná počítat ode dne vyvěšení na úřední desce. Nezveřejnění příslušných údajů na úřední desce způsobem umožňujícím dálkový přístup k obsahu úřední desky by nemělo znamenat sankci absolutní neplatnosti takového právního úkonu, avšak pokud se nejedná např. o ustanovení § 25 odst. 2 Správní řád[10], kde je zákonem výslovně stanovena povinnost zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup.[11]

Velice přiléhavě je ustanovení § 39 Zákona o obcích vyjádřeno následující právní větou:

„Účelem požadavku publikace záměru obce prodat část majetku je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem. Jde o to, aby příslušné úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a případně aby měli možnost sami vstoupit do tzv. nabídkového řízení jako zájemci.

Obec ani jakožto účastníka soukromoprávního vztahu nelze vyjmout z požadavků kladených na správu věcí veřejných. Obec je veřejnoprávní korporací a při nakládání se svým majetkem má určité zvláštní povinnosti vyplývající právě z jejího postavení coby subjektu veřejného práva. Proto i zde platí, že hospodaření s majetkem obce musí být maximálně průhledné, účelné a veřejnosti přístupné.

Samotné zveřejnění záměru obce (města) prodat nemovitý majetek, jímž obec (město) plní vůči občanům informační povinnost a zaručuje jim rovnou příležitost se o prodeji nemovitosti dozvědět a předložit nabídku ke koupi za podmínek stanovených v nabídce, není rozhodováním o nabytí a převodu nemovitých věcí, neboť právě proto, že jde jen o záměr, se nejedná o jednostranný adresovaný právní úkon [o návrh – nabídku (ofertu) prodeje konkrétnímu individuálně určenému adresátovi (oblátovi) ve smyslu ust. § 43a ObčZ].“[12]

Podmiňuje-li zákon platnost právního úkonu obce předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem, opatří se listina osvědčující tento právní úkon doložkou, jíž bude potvrzeno, že tyto podmínky jsou splněny. Právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení od počátku neplatné.[13]

Za nezveřejnění záměru je třeba považovat rovněž případy, kdy záměr nebyl zveřejněn po celou dobu 15 dní před rozhodnutím v příslušném orgánu obce.[14] Sporná ovšem může být situace, kdy obec záměr zveřejní, avšak zveřejněná listina nemá požadované zákonné náležitosti a je tímto neúplná či vadná. V této situaci půjde vždy o individuální posouzení, zda neúplnost (vadnost) listiny je takové intenzity, kdy je možno říci, že k zveřejnění vůbec nedošlo,[15] jako např. neúplné označení nemovitosti podle § 5 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), v platném znění.[16]

Analogicky lze na výše uvedené aplikovat i ustanovení § 103 odst. 1 Zákona o obcích, podle něhož je absolutně neplatný každý úkon starosty, který je učiněn bez předchozího souhlasu zastupitelstva či rady tam, kde je takový předchozí souhlas předepsán.[17]

Druhý odstavec § 39 dále stanoví, že: „Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna.“

Majetek a služba se oceňují obvyklou cenou, pokud tento zákon nestanoví jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se pro účely tohoto zákona rozumí cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího ani vliv zvláštní obliby.[18]

Příslušnost zastupitelstva obce rozhodovat v majetkoprávních úkonech je upravena v zejména v ustanovení § 85 písm. a) Zákona o obcích Jedná se např. o zamýšlené nabytí a převod nemovitostí, ke kterým dochází prodejem směnou nebo darováním. Obdobná příslušnost rady obce je upravena zejména v ustanovení § 102 odst. 2 písm. m) Zákona o obcích. Radě obce tímto přísluší mimo jiné rozhodovat o uzavírání nájemních smluv a smluv o výpůjčkách.

Potud shrnutí základních parametrů a pravidel nakládání s majetkem obce. V další části tohoto pojednání budeme dále analyzovat některé výjimky z obecných principů při nakládání s majetkem, jeho zatížení věcnými právy a dále praktické aplikace souvisejících právních předpisů při uzavírání smluv s obcí a plnění smluvních povinností.

Mgr. Tomáš Zacha, advokát

Mgr. Martin Šimek, advokátní koncipient

Konečná & Šafář

Široká 36/5

110 00 Prague 1

Czech Republic

Tel.: +420 221 990 455 

E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Komentáře

Pauk

0

 

 

Viz též článek na:
http://www.seaplanet.eu/index.php/cs/souvislosti/18-souvislosti/324-pravni-stat-je -spoluvlastnict vi-oban-nikoliv -koist-politik

12.06.2011 16:57

Reagovat

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář

Storno

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář