V tomto příspěvku se pokusíme v základních bodech nastínit a shrnout, jak probíhá proces územního rozhodování od záměru až po vydání územního rozhodnutí o umístění stavby. S ohledem na skutečnost, že se jedná o téma velice rozsáhlé, představuje náš příspěvek spíše rámcové vymezení nadepsaného procesu, v jehož mezích se konkrétní situace pohybují.

Úvodem je třeba rozebrat systematiku samotného SZ. Po části první (Úvodní ustanovení) a druhé (Výkon veřejné správy) následuje část třetí – Územní plánování. Je-li naší ambicí zde  rozebrat proces od záměru, tedy součásti územního plánování, až po vydání územního rozhodnutí, musíme se zabývat i fázemi předcházejícími vydání územního rozhodnutí. Je zřejmé, že územní rozhodování není proces izolovaný od ostatních částí SZ a ani při pojednání o územním rozhodování nemůže být opominuto kupříkladu územní plánování.

Působnost dle SZ

Ohledně jednotlivých stavebních úřadů musíme rozlišovat mezi obecnými stavebními úřady (§ 13 SZ) a tzv. speciálními (§ 15 SZ) – např. ve věcech územního rozhodování o stavbách v oblastech letectví, dráhy, dálnice, silnice či vodních děl. Je však třeba upozornit, že tyto speciální stavební úřady nevykonávají působnost v oblasti vydávání územních rozhodnutí a příslušné jsou vždy obecné stavební úřady dle § 13 SZ. Rozdělení kompetencí orgánů obcí a krajů upravuje pak § 6 SZ a násl.

Ve věcech územního plánování je ústředním úřadem Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Územní plánování

Cílem územního plánování je "vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích."[1] Úkoly územního plánování stanoví § 19 SZ. Jsou jimi např.: (i) stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území; (ii) stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny; (iii) stanovovat podmínky pro provedení změn v území; (iv) vytvářet v území podmínky pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků.

Úkolem územního plánování je také vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje nebo územního plánu na vyvážený vztah územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území; jeho součástí je posouzení vlivů na životní prostředí zpracované podle přílohy SZ a posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, pokud orgán ochrany přírody svým stanoviskem takovýto vliv nevyloučil.

Nástroje územního plánování můžeme rozdělit na: (i) koncepční; a (ii) realizační (územní rozhodnutí).

Nástroje koncepční

Koncepční nástroje poté dále představují (i) územně-plánovací podklady (územně analytické podklady, územní studie); (ii) politika územního rozvoje; a (iii) územně plánovací dokumentace: (zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán) (dále jen "ÚPD").

Územně plánovací podklady slouží jako východisko pro zpracování dalších nástrojů pořizovaných orgány územního plánování nebo pro rozhodování v území. V pořadí druhým koncepčním nástrojem je politika územního rozvoje. Tu pořizuje Ministerstvo pro místní rozvoj ČR a schvaluje ji vláda, následně je sdělení o schválení politiky publikováno ve sbírce zákonů. Každé čtyři roky je zpracována zpráva o dodržování politiky územního rozvoje.

Územně plánovací dokumentace

Jde o třetí okruh koncepčních nástrojů územního plánování. Zásady územního rozvoje určují základní požadavky na účelné a hospodárné uspořádání území kraje. Územní plán musí být v souladu se zásadami. Zatímco zásady jsou vydávány pro geograficky větší území, územní plán stanovuje základní koncepci rozvoje území dané obce. Regulační plán částečně či úplně nahrazuje v řešeném území územní rozhodnutí. To se však netýká nezastavěného území.

Všechny tyto tři nástroje jsou vydávány formou opatření obecné povahy. Jak plyne ze §173 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen "Správní řád"), proti opatření obecné povahy není přípustné odvolání. Jeho přezkoumání však lze požadovat podle § 101a a násl. zák. č. 150/2002, soudní řád správní, v platném znění. Je třeba doplnit, že tento postup se týká pouze plánů vzniklých po 1.1.2007, tedy datem účinnosti SZ. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí 4 Ao 1/2007 ze dne 30.5.2007, "územní plán schválený před 1.1.2007 není opatřením obecné povahy". Formou opatření je vydáváno také např. územní opatření o stavební uzávěře[2].

Nástroj realizační – územní rozhodnutí

Jak už název těchto nástrojů napovídá, v této fázi dochází k aplikaci ÚPD.

Realizačním nástrojem územního plánování je územní rozhodnutí. Územního rozhodnutí[3] nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak, je vyžadováno při: (i) umisťování stavby nebo zařízení; (ii) jejich změny; (iii) změně jejich vlivu na využití území; (iv) změně využití území; a (v) při ochraně důležitých zájmů v území.

Výše uvedené územní rozhodnutí (dále jen "ÚR") je realizační fází územního plánování. Rozlišujeme pět (5) druhů ÚR:

a) rozhodnutí o umístění stavby;

b) změně využití území;

c) změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území;

d) dělení nebo scelování pozemků; a

e) ochranném pásmu.

ÚR o umístění stavby je určitou legislativní zkratkou obsaženou v § 77 odst. 1 pís. a), která hovoří o umístnění stavby nebo zařízení, souhrně označované jako ÚR o umístění stavby. ÚR o umístění stavby je základním a zřejmě nejrozšířenějším typem ÚR. Určité interpretační potíže může činit rozdíl mezi stavbou a zařízením. Zařízením je kupříkladu informační a reklamní panel, tabule, deska, konstrukce či technické zařízení, pakliže nejde o stavbu. Jestliže je však zařízení větší než 8m2, pak je potřeba jej považovat za stavbu pro reklamu. Ve sporných případech, zda jde o stavbu, nebo zařízení, bude rozhodující stanovisko příslušného stavebního úřadu.[4]

Rozhodnutí o umístění stavby vymezuje stavební pozemek, umisťuje navrhovanou stavbu, stanoví její druh a účel, podmínky pro její umístění, zpracování projektové dokumentace vydání stavebního povolení, ohlášení stavby a napojení na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Konkrétní požadavky na umisťování staveb stanoví vyhláška č. 501/2006 Sb.

Za určitých okolností je rovněž možno spojit územní a stavební řízení. Stavební úřad může tato dvě řízení spojit. Jde tedy o správní uvážení[5] a záleží na příslušném úřadu, zda toto oprávnění užije. Pro společné řízení se užijí ustanovení § 140 a násl. Správního řádu.

Určité stavby, uvedené v § 79 odst. 3 SZ, rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují[6]. Pro úplnost uvádíme několik příkladů: (i) vlajkové stožáry do výšky 8m; (ii) bleskovody; (iii) důlní stavby a díla[7]; či (iv) sjezd z pozemních komunikací na sousední nemovitosti.

Veřejnoprávní smlouvy ve SZ

Při splění určitých podmínek lze nahradit vydání ÚR o umístnění stavby veřejnoprávní smlouvou, kterou příslušný stavební úřad s žadatelem uzavře. Veřejnoprávní smlouvy předpokládané SZ jsou tzv. subordinačního typu[8] a jsou upraveny v § 161 a násl. Správního řádu. Podmínkou je udělení souhlasu dotčeným orgánem. Ve smlouvě je nutno označit smluvní strany a osoby, které byly účastníky; vzájemná závazky stavebníka a stavebního úřadu. Jako nevýhoda užití veřejnoprávní smlouvy se jeví nutnost získat souhlasy[9] osob, které by jejím uzavřením mohly být přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech a osob, o kterých to stanoví zvláštní zákon (např. sousedé a občanská sdružení), jak vyplývá z § 168 Správního řádu. Můžeme konstatovat, že tato skutečnost velmi omezuje praktické využití veřejnoprávních smluv podle SZ. Pro žadatele totiž není situace takřka o nic jednodušší než standardní postup ve správním řízení. Na rozdíl od obecné úpravy ve Správním řádu je vyloučena možnost zrušení veřejnoprávní smlouvy stavebním úřadem. Podrobnější úpravu stanoví vyhláška 503/2006 Sb., k podrobné úpravě veřejnoprávních smluv.

Územní řízení

Stavební úřad může vydat ÚR jednak na základě územního řízení, tak i na základě zjednodušeného stavebního řízení. Účastníkem územního řízení je pak žadatel a obec a dále, mimo jiné, vlastník pozemku či stavby, na kterých má být záměr realizován (jestliže není žadatelem), osoba, která má jiné věcné právo k tomuto pozemku či stavbě; zhora řečené se týká i vlastníků sousedních nemovitostí. Účastníkem může za určitých podmínek být i společenství vlastníků, naopak SZ explicitně stanoví, že účastníkem územního řízení nejsou nájemci, ať už bytových či nebytových prostor či pozemků.

Pro územní řízení neplatí ustanovení o speciálních stavebních úřadech dle § 15 a § 16 SZ. To znamená, že pro územní rozhodování jsou příslušné stavební úřady, a nikoliv speciální (např. letecké, drážní, případně týkající se území vojenských újezdů).

Stavební úřad je povinen posoudit, zda je záměr žadatele v souladu s: (i) vydanou ÚPD; (ii) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území; (iii) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, zejména s obecnými požadavky na využívání území; (iv) s požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu; (v) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.

Stavební úřad zahájí řízení o vydání územního rozhodnutí na žádost, která splňuje formální i materiální požadavky. Je potřeba prokázat vlastnický titul k předmětným nemovitostem, rozhodnutí dotčených orgánů, různá stanoviska podle § 86 odst. 2 SZ, kupříkladu stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury. Jestliže záměr vyžaduje rovněž posouzení vlivu na životní prostředí, tzv. "EIA", je nutné připojit stanovisko příslušného úřadu. Podrobnosti upravuje zák. č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, v platném znění.

Oznámení o zahájení

Stavební úřad oznámí zahájení územního řízení, zároveň nařídí veřejné ústní jednání, které může být spojeno s ohledáním na místě. Informaci o ústním jednání je úřad povinen oznámit 15 dní před jeho konáním. S ohledem na stávající judikaturu[10] bychom rádi doplnili, že za řádné zveřejnění je potřeba považovat takové, které bylo zveřejněno takovým způsobem, který umožňuje dálkový přístup u pořizovatele, tak i příslušné obce – zveřejnění na internetových stránkách obce. Při účasti více osob z veřejnosti může stavební úřad vyzvat k zvolení společného zmocněnce[11], pokud by hrozila zmaření účelu jednání.

Velmi důležitá je v územním řízení časová hranice, do kdy je možno uplatnit závazná stanoviska dotčených orgánů, účastníků řízení a připomínky veřejnosti – a to nejpozději při veřejném ústním jednání. SZ je v tomto ohledu striktní a stanoví, že k pozdějšímu uplatnění nebude přihlíženo. Tuto přísnost určitým způsobem relativizuje povinnost kladená na stavební úřad, a sice povinnost upozornit na tuto skutečnost účastníky řízení.

Posuzování

Záměr žadatele o vydání ÚR je posléze posuzován z různých hledisek. Stavební úřad je povinen se zabývat, jestli je záměr žadatele v souladu s:

(i)    vydanou ÚPD;

(ii)   cíli a úkoly územního plánování, především s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území;

(iii)   požadavky SZ na využívání území[12];

(iv)  požadavky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu; a

(v)   požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů[13], popřípadě s výsledkem řešení rozporů a s ochranou práv a právem chráněných zájmů účastníků řízení.

ÚR o umístění stavby platí dva (2) roky od nabytí právní moci[14]. Na tomto místě je třeba upozornit na skutečnost, že ÚR může pozbýt své platnosti. To se může stát v těchto případech:

(i)    jestliže ve lhůtě platnosti nebyla podána úplná žádost o stavební povolení, ohlášení nebo jiné obdobné rozhodnutí dle SZ, resp. zvláštních zákonů;

(ii)    jestliže nebylo započato s využitím území pro stanovený účel;

(iii)   jestliže bylo stavební nebo jiné povolovací řízení zastaveno;

(iv)  jestliže byla podaná žádost zamítnuta po lhůtě platnosti územního rozhodnutí;

(v)   jestliže žadatele upustil od záměru a sdělil to příslušnému stavebnímu úřadu; to neplatí, byla-li realizace záměru již zahájena.

Ještě jednou bychom rádi upozornili na skutečnost, že žádost o stavební povolení musí být podána ještě v období platnosti daného ÚR. Podmínky, kdy je možno ÚR změnit, stanoví § 94 SZ. Změna je možná na žádos oprávněného v případě, že se změnila ÚPD nebo jiné podklady pro ÚR. Rozhodnutí o ochranném pásmu lze změnit, respektive i zrušit, na žádost toho, komu z něj plynou povinnosti. Nikoli pouze na žádost, ale i z moci úřední, lze změnit či zrušit ÚR v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.

Zjednodušené územní řízení

ÚR může být vydáno i na základě zjednodušeného územního řízení. § 95 SZ k tomuto stanoví několik podmínek. Podle našeho názoru se jedná o soubor podmínek kumulativních, tedy musí být splněny všechny, aby bylo ve zjednodušeném řízení rozhodnout. Požadavek na zkrácené řízení musí být uveden v žádosti, tento postup totiž není pro stavební úřad obligatorní. Jestliže žádost podmínky pro zkrácené řízení nesplňuje, stavební úřad rozhodne o provedení územního řízení[15].

V případě, že jsou podmínky splněny, stavební úřad návrh výroku zpracuje a následně zveřejní. Na rozdíl od územního souhlasu ve výroku mohou být i podmínky vycházející ze závazných stanovisek dotčených orgánů. Pokud do 15 dní od zveřejnění návrhu nejsou proti tomuto podány výhrady, námitky nebo připomínky, nabývá právní moci. Právě v tomto postupu lze spatřovat ono zjednodušení. Jak plyne ze shora uvedeného, ne vždy půjde o schůdnou alternativu ke klasickému územnímu řízení. Rozhodné bude nejen kladné stanovisko dotčených orgánů, ale také nepodání námitek vlastníky sousedních či jinak dotřených nemovitostí, jak bylo popsáno u standardního řízení. Z toho vyplývá také určitá omezenost využití institutu zjednodušeného územního řízení v praxi.

Územní souhlas

Územní souhlas může[16] vydat stavební úřad na základě oznámení o záměru za splnění SZ daných podmínek. Můžeme zde vidět určitou paralelu mezi stavebním povolením a ohlášením. Územní souhlas je podobný "ohlášení" o záměru žadatele; proces je jednodušší, avšak ne ve všech případech je možno takto postupovat.

Nezbytnými předpoklady k vydání územního souhlasu je, že (i) záměr je v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše; (ii) poměry v území se podstatně nemění; a (iii) záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní souhlas nelze vydat, jestliže (i) obsahuje závazné stanovisko dotčeného orgánu podmínky, případně jestliže je vyjádřen nesouhlas; nebo (ii) pokud záměr podléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí.

Souhlas postačí pouze v některých případech. Ty jsou vyjmenovány v § 96 odst. 2 SZ. Jako příklad, kdy stačí územní souhlas, bychom uvedli: (i) stavby či jejich změny a zařízení, která nevyžadují stavební povolení ani ohlášení dle SZ; (ii) ohlašované stavby, jejich změny a zařízení; či (iii) stavby pro reklamu.

SZ ve svém § 96 odst. 3 stanoví náležitosti oznámení o záměru v území – žádosti o vydání územního souhlasu. Co se týče formálních stránek oznámení, upozorňujeme na povinnost podávat jej na formulářích dle prováděcí vyhlášky č. 503/2006 Sb.

Žadatel je povinen po oznámení vyvěsit informaci o záměru u stavby nebo pozemku. V případě kladného stanoviska stavebního úřadu je územní souhlas vydán do 30 dnů od oznámení. Nesouhlasí-li stavební úřad s vydáním souhlasu, rozhodne, že záměr projedná v územním řízení.

Co se týče pozbývání platnosti souhlasu odkazujeme na výše uvedené u pozbytí platnosti ÚR. Změna je především v délce platnosti územního souhlasu, a to 12 měsíců od jeho vydání.

Stavební řád

Stavební řád je upraven v části čtvrté SZ a jeho předmětem je určení, kdy je potřeba stavebního povolení, příp. ohlášení. Poslední dvě části SZ společnými, přechodnými a závěrečnými ustanoveními.

Stavební řád stanoví podmínky a postupy pro vydání stavebního povolení. Jestliže již existuje ÚR, může stavebník podat žádost o vydání stavebního povolení. Vedle toho je třeba upozornit, že existuje možnost spojení ÚR a SP.

Stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují stavby uvedené v § 103 SZ. Ohlášení postačuje u staveb specifikovaných v § 104 SZ. Jeho výhoda pro žadatele spočívá v tom, že jestliže se do 40 dní stavební úřad nevyjádří zamítavě, platí presumpce souhlasu stavebního úřadu. § 130 SZ stanoví, kdy není vyžadováno ani stavební povolení, ani ohlášení. Bližší výklad stavebního řádu je ovšem s ohledem na možný rozsah již tematikou hodnou samostatného příspěvku.

Mgr. et Ing. Jan Danihelka, advokát

Široká 36/5

110 00 Prague 1

Czech Republic

Tel.: +420 221 990 455

Fax: +420 221 990 450

www.konecna-safar.com

[1] § 18 odst. 1 SZ

[2] Vlastníkovi nemovitostí náleží náhrada za omezení jeho práv, doplněno o judikaturu – Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 352

[3] Výrok rozhodnutí autoritativně řeší projednávanou věc: zakládá, mění nebo ruší práva nebo povinnosti osob (konstitutivní), nebo se jím prohlašuje, že určité právo či povinnost je či není (deklaratorní) - Hendrych, D. a kol. Správní právo. Obecná část. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 400

[4] Srov. Hegenbart, M., Sakař, B., a kol. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2008, 504 s., s.182

[5] Jde o tzv. diskreční pravomoc správního orgánu. Jde o volnou úvahu správního orgánu, v žádném případě o nějakou libovůli. I správní uvážení musí odpovídat ust. § 2 odst. 4 Správního řádu, tedy zásadě materiální rovnosti (při rozhodování skutkově shodných či podobných případů nesmějí vznikat nedůvodné rozdíly). I takováto rozhodnutí jsou přezkoumatelná, a to na základě § 78 odst. 1 zák. č. 150/2002, soudní řád správní, v platném znění.

[6] Dle odst. 4 se toto netýká kulturních památek a jinak chráněných nemovitostí

[7] Ta však podléhají režimu zák. č. 44/1988 Sb., horní zákon, v platném znění, a schvalování a dozoru příslušného báňského úřadu.

[8] Tedy takové veřejnoprávní smlouvy, které správní orgán uzavře s osobou, která by byla účastníkem podle, kdyby probíhalo standardní správní řízení, a to i namísto vydání rozhodnutí.

[9] Avšak ani se souhlasem není uzavření smlouvy možné, jestliže existují závady, pro které by nemohlo být vydáno ani stavební povolení (např. dokumentace stavby by byla vypracována neoprávněnou osobou)

[10] Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 28.8.2008, sp. zn. 8 Ao 1/2008 - 102

[11] § 35 a násl. Správního řádu

[12] Srov. výše – cíle a úkoly územního plánování

[13] Např. vodní zákon, zákon o ochraně ovzduší, zákon o lesích.

[14] Stavební úřad může stanovit delší lhůtu, je-li to v konkrétním případě odůvodněné. Oproti tomu lze již za stanovené dvou leté lhůty v odůvodněných případech podat žádost, aby stavební úřad lhůtu prodloužil. Rozdíl mezi oběma situacemi je v časovém určení takovéhoto prodloužení.

[15] Stavební úřad rozhodne formou usnesení - Srov. Hegenbart, M., Sakař, B., a kol. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C.H.Beck, 2008, 504 s., s.243

[16] Diskreční pravomoc správního orgánu – cit. sub. 5

Komentáře

Michaela Vaarpuu

+1

 

 

Tento článek je velice dobře napsán, snad mu jen trochu chybí podrobnější obsahová osnova na začátku, aby byl více přehlednější. Jinak po obsahové stránce sice stručně uvedeno, ale dostatečně.

23.04.2010 17:11

Reagovat

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář

Storno

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář