V tomto příspěvku se pokusíme nastínit a poukázat na některá zajímavá úskalí institutu zákazu konkurence pro členy představenstva akciové společnosti dle § 196 odst. 1 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, (dále jen „ObchZ“).[1].

Pro akciové společnosti je tento zákaz konkurence proveden v ustanovení § 196 ObchZ. Konkrétní rozsah činností podléhajících zákazu konkurence pro členy představenstva vymezuje § 196 odst. 1 ObchZ, který zní:

Pokud ze stanov nebo z usnesení valné hromady nevyplývají další omezení, člen představenstva nesmí

(a)       podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do  obchodních vztahů,

(b)       zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti,

(c)       účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání,

(d)       vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern.

Jedná se o kogentní ustanovení, jeho účinky nelze vyloučit či omezit. Vzhledem k dikci návětí uvedeného ustanovení je však zřejmé, že stanovy, usnesení valné hromady akciové společnosti nebo smlouva o výkonu funkce mohou uvedený rozsah dále rozšířit[3]. Z principu rovnosti a nediskriminace vyplývá, že při takové úpravě rozsahu zákazu konkurence by neměly být mezi členy představenstva činěny rozdíly v tom smyslu, že by např. některý člen představenstva měl vymezen přísnější zákaz konkurence než jiný. Takovéto vymezení by bylo možno shledat neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

Zákonná úprava nebrání, aby společnost smluvně (např. ujednáním o konkurenční doložce ve smlouvě o výkonu funkce) či ve stanovách (nebo rozhodnutím valné hromady) zavázala člena představenstva k povinnosti dodržovat zákaz konkurence i po ukončení výkonu funkce. Takovéto ujednání však musí být výslovné. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR se rovněž na porušení povinností člena představenstva převzatých nad rozsah zákazu konkurence upravený obchodním zákoníkem a konstituovaných smlouvou mezi společností a členem jejího statutárního orgánu nebude vztahovat úprava důsledků porušení zákazu konkurence v § 65 ObchZ (neboť nejde o porušení tohoto zákazu, ale o porušení smluvně převzatých povinností); důsledky tohoto porušení však mohou smluvní strany upravit ve smlouvě, jak se také v projednávané věci stalo[4].

V rámci  citovaného ustanovení § 196 odst. 1 ObchZ pak písmeno d) upravuje jednu ze skutkových podstat zákazu konkurenčního jednání členů představenstva akciové společnosti (viz dále).

Zákaz konkurenčního jednání dle § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ

Ustanovení § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ uzavírá zákonem vymezený rozsah zákazu konkurence o případy, kdy by člen představenstva akciové společnosti či dozorčí rady akciové společnosti vykovával funkci člena statutárního nebo jiného orgánu v konkurenční společnosti. Zároveň již uvedené ustanovení stanoví výjimku, a to v případě, že by dotčená akciová společnost tvořila s uvedenou „konkurenční“ společností koncern. S ohledem na znění ustanovení § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ bude při jeho aplikaci třeba určit požadovanou existence paralelního výkonu funkcí v orgánech společností, přičemž tyto společnosti musí mít stejný nebo alespoň obdobný předmět podnikání.

Vzhledem k účelu zákazu konkurence však bude zároveň třeba posoudit, zda existence paralelního výkonu funkcí v orgánech uvedených společností takto naplňuje obecné znaky konkurenčního jednání. K tomu, aby se jednalo o činnost podléhající zákazu konkurence ve smyslu uvedených zákonných ustanovení, musí jít o případ jednání člena představenstva akciové společnosti, který

(i)       svým jednáním realizuje svůj vlastní, od zájmů společnosti odlišný, zájem; a

(ii)      realizací tohoto zájmu poškozuje zájmy společnosti, a to zejména její zájmy majetkové.[5]

Při posuzování, zda došlo k naplnění konkrétní skutkové podstaty dle § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ, tedy že právnické osoby, v nichž člen představenstva vykonává svoji funkci, podnikají ve stejném nebo obdobném předmětu podnikání, bude vždy třeba vycházet z konkrétních okolností případu.

Dle komentářové literatury, budou-li tedy mít sice některé právnické osoby, v nichž člen představenstva vykonává svoji funkci, podnikatelské oprávnění formulované shodně či obdobně, jejich podnikatelská činnost však nebude fakticky činností konkurenční (např. provozují-li dle textace příslušných oprávnění a zápisů v příslušných rejstřících „velkoobchod zemědělskými produkty“, ale jedna společnost obchoduje s obilím a druhá s cukrovou řepou), o porušení zákazu konkurence nepůjde.[6]

Uvedený názor potvrzuje i další komentářová literatura – za případ stejného nebo obdobného předmětu podnikání dle ustanovení § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ nelze nutně považovat situaci, kdy předmětem podnikání obou dotčených společností je maloobchod, neboť oba podnikatelé mohou nakupovat a prodávat výrobky, které si na trhu nemohou konkurovat[7].

V této souvislosti považujeme za vhodné připomenout novelu č. 130/2008 Sb., která novelizuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, v platném znění. V důsledku této novely má již namísto označení konkrétní volné živnosti být zobrazen údaj „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ a podrobnější vymezení bude označeno jako Obory činnosti. Při doslovném (nikoli účelovém) výkladu analyzovaného ustanovení by tedy člen představenstva společnosti, jež ohlásila některou z volných živností, zřejmě porušil předmětný zákaz konkurence již tím, že by se stal členem orgánu jiné společnosti s rovněž ohlášenou volnou živností. Nejen z uvedeného důvodu se lze dle našeho názoru oprávněně domnívat, že při aplikaci ustanovení § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ bude třeba posuzovat konkrétní okolnosti případu a skutečnou existenci reálné konkurence činností dotčených společností.

V intencích výše uvedené teleologické (účelové) interpretace je pak třeba posuzovat například i výkon funkce člena představenstva v orgánu subdodavatele dodavatele společnosti (tj. společnosti v níž člen představenstva vykonává svou funkci). Tato varianta není právními předpisy výslovně upravena, nicméně se domníváme, že vykonávání konkurenční činnosti v pozici člena statutárního orgánu nikoli přímého dodavatele, avšak subdodavatele tohoto dodavatele, sama o sobě není s to příslušného člena představenstva z deliktu zákazu konkurence liberovat. Naopak, pokud by takto (přes dodavatelskou společnost) člen představenstva společnosti vykonával konkurenční činnost v jiné společnosti (či působil v jejích orgánech), lze se oprávněně domnívat, že i tehdy by se jednalo o porušení zákazu konkurence[8]. Opačný výklad by totiž umožňoval obcházení uvedeného zákonného ustanovení, což není přípustné.

Pokud by posuzované jednání – realizace zájmů člena představenstva společnosti, nemohlo zasáhnout do oprávněných zájmů této společnosti, nejednalo by se o konkurenční jednání. Z toho důvodu již samo ustanovení § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ připouští, aby ten, na koho se vztahuje zákaz konkurence, byl statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu či jiného orgánu společnosti patřící do koncernu i přesto, že tato další společnost má stejný nebo obdobný předmět podnikání.

Pro účely výkladu termínu koncern použitém v tomto ustanovení je třeba použít obecné vymezení dle ustanovení § 66a odst. 7 ObchZ. Dle uvedeného ustanovení se jedná o koncern tehdy, pokud jsou jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení jinou osobou. Není-li prokázán opak, má se za to, že ovládající osoba a osoby jí ovládané tvoří koncern[9]. Jednotnému řízení lze podrobit osoby rovněž tzv. ovládající smlouvou, a to i v případě naplnění právní domněnky o ovládaných a ovládajících osobách dle předchozí věty. V takových případech totiž člen představenstva svým jednáním ani nerealizuje vlastní, od zájmů společnosti odlišný, zájem, ani případnou realizací tohoto zájmu nepoškozuje zájmy třetí (neovládané) společnosti.

Novela ObchZ č. 126/2002 Sb., doplnila do ustanovení § 196 ObchZ odstavec 3, podle něhož v případě, že člen představenstva (či člen managementu společnosti) vykonává pro společnost práci na základě pracovní smlouvy či jiné smlouvy tuto nahrazující, nepovažuje se takový vztah za vztah obchodní.

Lze dovodit, že účelem doplněného odstavce je výslovné zakotvení pravidla, že u pracovních smluv a dohod o práci konané mimo pracovní poměr se odpovědnost dotčené fyzické osoby řídí nikoliv obchodním zákoníkem, nýbrž zákoníkem práce.[10] V této souvislosti pouze připomínáme, že na základě pracovní smlouvy nelze vykonávat funkci statutárního orgánu nebo jeho člena.[11]

Účelem zákazu konkurence je tedy zabránit členům představenstva, aby využívali znalostí a kontaktů, které nabyli ve funkci člena představenstva společnosti, ke svému prospěchu na úkor společnosti. Při určení, zda došlo k porušení zákazu konkurence, je třeba vycházet z konkrétních skutkových okolností případu a na základě nich posoudit, zda tu existuje skutečná konkurence podnikání dvou či více zkoumaných společností, v nichž člen představenstva vykonává funkci člena některého orgánu, a to ve vztahu k jejich shodnému či obdobnému předmětu podnikání.

Pokud by dvě společnosti s takto shodným (obdobným) předmětem podnikání byly v tomto předmětu v konkurenčním vztahu, pak by se člen představenstva jedné ze společností nemohl podílet na podnikání této druhé společnosti, a to ani jako člen jejího orgánu.

Důsledky porušení zákazu konkurence

Naplněním výše uvedené skutkové podstaty zakotvené v ustanovení § 196 odst. 1 písm. d) ObchZ dochází ke vzniku deliktní odpovědnosti na straně člena představenstva, jenž tento zákaz konkurence porušil. Zároveň vzniká odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti. Na uvedenou odpovědnost za porušení zákazu konkurence a za škodu se v souladu s ustanovením § 757 ObchZ použijí obecná ustanovení o závazkové odpovědnosti dle § 373 an. ObchZ. V souladu s uvedenými ustanoveními není ke vzniku takové odpovědnosti třeba zavinění člena představenstva.

Při vzniku odpovědnosti člena představenstva za porušení zákazu konkurence má příslušná společnost v souladu s ustanovením § 65 odst. 2 ObchZ následující nároky:

(i)       Na vydání prospěchu z obchodu realizovaného porušením zákazu konkurence; anebo

(ii)      Na převedení odpovídajících práv nabytých obchodem realizovaným v rozporu se zákazem konkurence; a nad to

(iii)     Na náhradu škody pro porušení zákonné povinnosti způsobené takovým obchodem. 

Z této poměrně skrovné úpravy pak zejména vyplývá, že při porušení zákazu konkurence je společnost, jejíž člen představenstva tento zákaz porušil, oprávněna požadovat, aby tento člen představenstva vydal prospěch z obchodu, při kterém porušil zákaz konkurence, anebo na společnost převedl tomu odpovídající práva. Jelikož se jedná o sankci soukromoprávní, nemůže společnost tento prospěch vymáhat u třetích osob, avšak pouze u toho člena představenstva, který zákaz konkurence porušil.

Práva společnosti z porušení zákazu konkurence zanikají, pokud je společnost neuplatnila u člena představenstva do tří (3) měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o porušení zákazu konkurence, nejpozději však do jednoho (1) roku ode dne, kdy k porušení zákazu konkurence došlo. Jde o prekluzivní lhůtu pro uplatnění práv z porušení zákazu konkurence, po uplynutí této lhůty společnost uvedené oprávnění ztrácí.

Uvedené ustanovení § 65 ObchZ však neřeší případy, kdy dle ostatních zákonných ustanovení je třeba k převodu takového práva získaného v důsledku porušení zákazu konkurence souhlasu osoby, jež toto právo deliktně jednajícímu členu představenstva (resp. společnosti, v níž je tento člen představenstva členem statutárního či jiného orgánu) udělila. Jedná se např. o licenční oprávnění, která v zásadě nelze bez souhlasu majitele majetkových autorských práv k dílu dále poskytovat. Přitom osoba, která porušila zákaz konkurence, má podle názoru komentářové literatury povinnost vyvinout veškeré úsilí, které po ní lze požadovat, k tomu, aby potřebný souhlas k převodu získala; jestliže se jí to nepodaří, budou ji stíhat ony další důsledky plynoucí z porušení zákazu konkurence, zejména tedy povinnost k náhradě škody[12].

Vedle výše uvedených nároků na vydání prospěchu, resp. převedení odpovídajícího práva je společnost oprávněna požadovat náhradu škody vzniklou z porušení zákazu konkurence. Tento nárok vyplývá především z obecných ustanovení obchodního zákoníku a není omezen žádnou prekluzivní lhůtou. Promlčecí lhůta se tu však uplatní, a to v délce čtyř (4) let ode dne, kdy se společnost dozvěděla nebo mohla dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 397 ObchZ); nejdéle je však možno nárok uplatnit v objektivní lhůtě končící uplynutím deseti (10) let ode dne, kdy k porušení zákazu konkurence došlo (§ 408 ObchZ).

Takto si společnost může nárokovat jak škodu skutečnou, tak i ušlý zisk, a to za podmínek dle § 757 a § 373 an. ObchZ bez ohledu na výše uvedené speciální ustanovení § 65 odst. 2 ObchZ. Pokud by tedy člen představenstva z jakéhokoli důvodu nevyhověl nároku společnosti na vydání prospěchu, resp. převedení odpovídající práva, je společnost oprávněna se hojit cestou náhrady takto vzniklé škody. Pro vyloučení pochybností uvádíme, že náhradu škody je možné požadovat současně s uplatněním výše uvedených nároků.

Nároky společnosti dle § 65 odst. 2 ObchZ i práva na náhradu škody jsou nároky soukromé společnosti, přičemž není stanovena zvláštní povinnost tyto nároky uplatňovat a vymáhat je. Avšak z hlediska členů představenstva akciové společnosti je nutno mít na zřeteli povinnost uloženou jim § 194 odst. 5 ObchZ vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Tato povinnost jednat s péčí řádného hospodáře se aplikuje i na jejich rozhodnutí, zda jménem společnosti uvedená práva a nároky uplatnit a vymáhat. V případě, že by v důsledku jejich rozhodnutí společnosti vznikla škoda, ponesou tito členové za taková případná opominutí odpovědnost dle ustanovení § 194 odst. 5 a 6 ObchZ.

Dle komentářové literatury patří totiž k povinnostem členů statutárních orgánů při správě majetku společnosti, aby uplatňovali vzniklá práva na náhradu škody včetně práv z porušení zákazu konkurence.[13] Stejně však budou odpovídat tito členové i tehdy, pokud by, jednajíce nikoli z péčí řádného hospodáře, uplatňovali nedůvodné nároky společnosti vyplývající ze zákazu konkurence, které by sice naplňovaly formální znaky stanovené zákonem, ale se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem by bylo zřejmé, že ke  konkurenčnímu jednání nedošlo.

Z odborné literatury dále vyplývá, že důsledkem porušení zákazu konkurence není neplatnost právního úkonu, kterým člen představenstva porušil ustanovení § 196 odst. 1 ObchZ[14]. Hrozba porušení zákazu konkurence není ani důvodem, aby rejstříkový soud odmítl zapsat člena představenstva do obchodního rejstříku, neboť  rejstříkový soud není ani oprávněn tuto skutečnost posuzovat[15]. Porušení zákazu konkurence samo o sobě nemá rovněž ani vliv na členství člena představenstva ve statutárních orgánech dotčených právnických osob a nezpůsobuje tudíž automatický zánik příslušné funkce.

Trestněprávní konsekvence (příspěvek byl zpracován před 1.1.2010, tedy ještě za účinnosti Trestního zákona)

Nelze vyloučit, že závažné způsoby porušování zákazu konkurence mohou být také předmětem trestního postihu. V ustanovení § 127 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění (dále jen „TZ“), je vymezena následující skutková podstata trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku:

„Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému ve značném rozsahu neoprávněné výhody, poruší závažným způsobem pravidla hospodářského styku stanovená obecně závazným právním předpisem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.“

Za takové porušení závazných pravidel hospodářského styku je třeba považovat též porušení zákazu konkurence stanoveného v ustanoveních §§ 65 a 196 ObchZ. Pro naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu se vyžaduje navíc úmysl a tento musí směřovat k opatření neoprávněné výhody ve značném rozsahu. V souladu s ustanovením § 89 odst. 11 TZ je tento rozsah kvantifikován jako alespoň 500.000,- Kč. Pro vyloučení pochybností uvádíme, že k naplnění této skutkové podstaty se nevyžaduje dokonání opatření si výhody v uvedeném rozsahu.

Dalším případným trestným činem souvisejícím s porušením zákazu konkurence dle ObchZ je zneužívání informací v obchodním styku. Ustanovení § 128 odst. 1 a odst. 2 TZ tento trestní čin definuje následovně:

(1)       Kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na organizovaném trhu cenných papírů nebo zboží, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.

(2)       Stejně bude potrestán, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odstavci 1 uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich.

Narozdíl od trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku tento trestní čin nevyžaduje porušení zákazu konkurence dle ustanovení § 196 odst. 1 ObchZ, ani úmysl opatřit výhodu v určitém rozsahu[16]. Získání značného prospěchu je tu důvodem až pro aplikaci kvalifikované skutkové podstaty uvedeného trestného činu.

Pro úplnost uvádíme, že v souvislosti s porušením zákazu konkurence a uvedenou odpovědností členů představenstva za škodu vzniklou společnosti neuplatněním nároků dle § 65 odst. 2 ObchZ je možné se dopustit též trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 resp. § 255a TZ.

Závěr

Účelem právního institutu zákazu konkurence je zabránit členům představenstva (dozorčí rady), aby využívali znalostí a kontaktů, které nabyli ve funkci ve společnosti, ke svému prospěchu na úkor této společnosti. Člen představenstva (člen dozorčí rady) akciové společnosti tak v zásadě nesmí vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern; 

Při posuzování, zda došlo k porušení uvedeného zákazu konkurence, je třeba krom formální shodnosti vymezení předmětu podnikání rovněž vycházet z konkrétních skutkových okolností a vzájemného vztahu činností dotčených společností.

Budou-li mít dvě právnické osoby, v nichž člen představenstva (dozorčí rady) vykonává svoji funkci, podnikatelské oprávnění formulované shodně či obdobně, avšak jejich podnikatelská činnost nebude fakticky činností konkurenční, o porušení zákazu konkurence nepůjde;

Při porušení zákazu konkurence je společnost oprávněna požadovat, aby člen představenstva, který tento zákaz porušil, vydal prospěch z obchodu, při kterém porušil zákaz konkurence, anebo na společnost převedl tomu odpovídající práva. Vedle toho je společnost oprávněna požadovat náhradu škody vzniklou z porušení zákazu konkurence, a to jak škodu skutečnou, tak i ušlý zisk;

Práva společnosti z porušení zákazu konkurence zanikají, pokud je společnost neuplatnila u člena představenstva (dozorčí rady) do tří měsíců ode dne, kdy se dozvěděla o porušení zákazu konkurence, nejpozději však do jednoho roku ode dne, následujícího po dni, kdy k porušení zákazu konkurence došlo. Právo na náhradu škody se pouze promlčuje, a to ve lhůtě čtyř let, nejdéle však uplynutím deseti let ode dne, kdy došlo k porušení zákazu konkurence. Pokud by v důsledku porušení povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře vznikla společnosti škoda, odpovídají za ni zejména takto nejednající členové představenstva postižené společnosti; a

Důsledkem porušení zákazu konkurence není neplatnost právního úkonu, kterým člen představenstva (dozorčí rady) porušil své zákonné povinnosti. Důsledkem takového porušení rovněž není ani automatický zánik funkce takového člena představenstva (dozorčí rady), ani toto porušení nemá vliv na možnost dalšího výkonu funkce tohoto člena představenstva (dozorčí rady).

Mgr. Helena Vošmiková, advokátní koncipientka

Mgr. Ľuboš Fojtík, advokátní koncipient

Konečná & Šafář

Široká 36/5

110 00 Praha 1

www.konecna-safar.com

[1]   Dle ustanovení § 200 odst. 3 ObchZ platí uvedené ustanovení o zákazu konkurence pro členy představenstva obdobně též pro členy dozorčí rady akciové společnosti. Pro zjednodušení používá dále pracujeme pouze s termínem člen(ové) představenstva; s ohledem na uvedené ustanovení se však tento obdobně užije i pro členy dozorčí rady akciové společnosti.

[2]   Resp. účasti na podnikání.

[3]   Takto např. rozhodnutí Nejvyššího soudu  ČR ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 29 Cdo 1053/2007.

[4]   Tamtéž.

[5]   Rada. I. Jednatelé s.r.o., Představenstvo a.s., 2. doplněné a aktual. vydání. Linde 2004. s. 102.

[6]   Štenglová I.,Plíva S., Tomsa M., a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. C H Beck 2009. s. 533.

[7]   Dědič, J. a kol.: Komentář k Obchodnímu zákoníku, Praha: Nakladatelství Polygon, 2002, str.  2434-2436.

[8]   Tento výklad zastává i komentářová literatura, např. Štenglová I.,Plíva S., Tomsa M., a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. C H Beck 2009. s.680-683.  

[9]   Vztah ovládající a ovládané osoby je podrobněji upraven v předchozích ustanoveních § 66a ObchZ; např. v odst. 5 je stanoveno, že „Není-li prokázáno, že jiná osoba disponuje stejným nebo vyšším množstvím hlasovacích práv, má se za to, že osoba, která disponuje alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, je ovládající osobou, a že osoby jednající ve shodě, které disponují alespoň 40 % hlasovacích práv na určité osobě, jsou ovládajícími osobami.“

[10] Dvořák. T. Akciová společnost a Evropská společnost. Praha: ASPI, a.s. 2005, s. 503. Konkurenční doložka je v zákoníku práce upravena v ustanoveních §§ 310 a 311; je možné ji sjednat až na dobu jednoho roku, avšak vždy za přiměřené protiplnění.

[11] Srov. rozhodnutí R 13/1995: „Činnost statutárního orgánu (popřípadě jeho člena, jde-li o kolektivní orgán) společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným nebrání tomu, aby jiné činnosti pro tuto obchodní společnost vykonávaly fyzické osoby na základě pracovněprávních vztahů, pokud náplň pracovního poměru (nebo jiného pracovněprávního vztahu) není výkon činnosti statutárního orgánu.“

[12] Štenglová I.,Plíva S., Tomsa M., a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 12. vydání. C H Beck 2009. s. 247.

[13] Pelikánová. I. Komentář k obchodnímu zákoníku. Praha: ASPI. 1998.

[14] Dvořák. T. Akciová společnost a Evropská společnost. Praha: ASPI, a.s. 2005, s. 502.

[15] Rada. I. Jednatelé s.r.o., Představenstvo a.s., 2. doplněné a aktual. vydání. Linde 2004. s. 110.

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář