K zajištění závazku převodem práva

Tisk Email
Hodnocení uživatelů: / 3
NejhoršíNejlepší 
Články - Občanské právo
  
28.11.2011 07:17

zajišťovací převod právaZajištění závazku převodem práva je zajišťovací institut, který je v Občanském zákoníku upraven velmi úsporně. Z tohoto důvodu se s cílem dostát zásadě právní jistoty snaží obecné soudy České republiky dovodit judikaturně konkrétní podmínky, za jakých je možno tento zajišťovací institut uzavřít.

Jedním ze stěžejních judikátů je přitom rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky vydané pod sp.zn. 31 Odo 495/2006 dne 15.10.2008.

Toto rozhodnutí, které již bylo podrobeno jisté reflexi ze strany odborné veřejnosti[1], mimo jiné stanoví přípustnost sjednání zajištění závazku převodem práva formou bezplatného převodu s podmínkou rozvazovací spočívající ve splnění zajištěného závazku (a naopak vylučuje sjednat tento zajišťovací institut formou fiduciárního převodu práva), přičemž dále uvádí, že „takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním pohledávky), se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů“.

Nejvyšší soud se tak pustil na tenký led normotvroby[2] a ačkoli vytyčil tolik potřebné mantinely institutu zajištění závazku převodem práva velmi citlivě, shora citovanou větou již překročil hranici mezi nalézáním práva a jeho vytvářením[3].

Nejvyšší soud neuvádí, že v případě absence takového ustanovení by byla smlouva neplatná (a z jakého zákonného důvodu), byť se to z dikce citovaného rozhodnutí podává. Platnost smlouvy je však nutno posuzovat v každém případě jednotlivě a s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. Dovozovat bez dalšího, že jakákoli smlouva o zajišťovacím převodu práva, která výslovně neupravuje postup pro případ pozdního uhrazení pohledávky, by byla neplatná, je v rozporu čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod extenzivním výkladem ust. § 37 odst. 1 Občanského zákoníku a tedy zásahem do smluvní svobody stran[4], jelikož postup v případě byť i pozdní úhrady závazku, není-li ve smlouvě upraven, lze dovodit hned několika způsoby.

Předně je tato neurčitost odstraněna zásadou akcesority zajištění závazku, kdy zajištění sleduje osud zajištěného závazku a zanikne-li tedy závazek jeho uspokojením, zaniká i zajištění. Ze systematiky Občanského zákoníku, který řadí institut zajištění závazku převodem práva do oddílu pátého části osmé, tedy k zajištění závazku, jakož i ze samotného názvu institut pak vyplývá, že se jedná o zajištění závazku a není tedy důvod předpokládat, že by zásada akcesority v tomto případě byla nějakým způsobem prolomena (a tudíž pod sankcí neplatnosti vyžadovat explicitní úpravu ve smlouvě). Tímto směrem se ostatně ubíraly úvahy Nejvyššího soudu v jednom z jeho starších rozhodnutí,[5] když uvádí, že „(není vyloučeno) aby smlouvou předpokládané důsledky splnění rozvazovací podmínky, tj. úplného splnění závazku z úvěrové smlouvy, nastaly i poté, co vzniklo právo věřitele nemovitosti prodat, a to až do doby, než k prodeji skutečně dojde.“

Dále tento postup lze dovodit i z obecné dikce rozvazovací podmínky předpokládané Nejvyšším soudem, která má být splněna úhradou závazku. Uhradí-li tedy dlužník celý svůj závazek zajištěný převodem práva (bez ohledu na to, zda před splatností či po splatnosti), bude správně napsaná rozvazovací podmínka naplněna  a smlouva zanikne.

Co se bude dít v případě pozdní úhrady závazku tak dle názoru autora článku není nutno nejen výslovně upravovat ve smlouvě, ale v případě rozvazovací podmínky sjednané tak, jak ji předpokládá předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, není nutno ani tento postup dovozovat ze zásady akcesority zajištění závazku. Není tak nutné (ani přípustné) zasahovat do smluvní svobody stran a zároveň je možné (a nutné) dostát požadavku restriktivního výkladu ustanovení o neplatnosti právního úkonu. Otázkou zůstává, proč se Nejvyšší soud do formulace shora citovaného požadavku vůbec pouštěl, když v jím projednávané věci se ze skutkového pohledu jednalo o otázku zcela irelevantní.

Mgr. Tomáš Novotný, advokátní koncipient



[1] srov. např. Lasák, J., Hrabánek, D. K zajišťovacímu převodu práva. Právní fórum, 2009, č. 9 a Alexander, J. Trampoty zajišťovacího převodu a vynález vzducholodě. Právní forum, 2010, č. 1.

[2] Za což již byl ostatně podroben kritice např. ve výše citovaném článku Mgr. Juraje Alexandra, LL.M.

[3] Snad i proto ta neobvyklá formulace „...se neobejde bez...“

[4] srov. nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. II.ÚS 87/04 ze dne 6.4.2005

[5] rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5.12.2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   
Přidat komentář
 

Reklama

 

Partneři portálu

Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner

Aktuálně

elaw.cz na FacebookuPříznivci našeho právního portálu mohou nově najít skupinu eLAW.cz|právní portál také na sociální síti Facebook. Členové budou pravidelně informováni o novinkách, případně akcích pořádaných právním portálem eLAW.cz. Odkaz na tuto skupinu je nově přidán také do postranního menu mezi užitečné odkazy.

 

Zasílání novinek

Máte-li zájem o zasílání pravidelných newslettrů, zaregistrujte se prosím



Banner
reklama