V praxi se běžně setkáváme se smluvním ujednáním, jehož cílem je sankcionovat prodlení plnění povinností stanovené smlouvou, případně přímo právními předpisy. Nemusí se jednat pouze o prodlení s úhradou peněžitého plnění, ale o prodlení s plněním jakékoli povinnosti – např. povinnost řádně předat dílo.

Pro účely tohoto příspěvku nicméně problematickou situaci vystihuje nejlépe stav, kdy je smluvní pokutou zajištěno splnění peněžitého závazku, proto s touto tezí budeme pracovat i v uváděných příkladech. Příslušné smluvní ustanovení bývá zpravidla formulováno tímto způsobem: „V případě prodlení objednatele s úhradou ceny je objednatel povinen zhotoviteli uhradit smluvní pokutu ve výši 0,2% z ceny díla za každý započatý den prodlení s úhradou ceny.“

Je zřejmé, že takto formulované ujednání o smluvní pokutě je svým charakterem (nikoli významem, či právní povahou) blízké smluvně sjednanému úroku z prodlení. Nebývá proto neobvyklé, že v žalobách se žalobci často pokouší požadovat uhrazení takto vzniklého nároku na smluvní pokutu podobným, resp. stejným způsobem, jak bývá běžné u úroku z prodlení, tzn. požadují úhradu smluvní pokuty ode dne jejího vzniku až do splnění závazku, jenž byl smluvní pokutou zajištěn.

Žalobní petit v těchto případech zpravidla bývá formulován přibližně takto:

I. „Žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku XYZ (dlužná cena díla), a

II. Žalovaný je povinen žalobci uhradit smluvní pokutu ve výši 0,2% denně z částky XYZ od 1.1.2010 do zaplacení.“[1]

Základním problémem takto formulovaného žalobního petitu je skutečnost, že se žalobce domáhá plnění, na které mu v době vydání rozsudku ještě nevznikl nárok. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, v § 154 odst. 2 umožňuje jaksi pro futuro přiznat opětující se dávky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Na první pohled by se mohlo zdát, že tuto právní normu je možné aplikovat i na posuzovaný případ žalované smluvní pokuty, nicméně jak bude popsáno níže, soudní praxe dovodila názor opačný.

V soudní praxi nejsou žádné pochybnosti o tom, že úroky a úroky z prodlení mají povahu opětujících se dávek, které lze věřiteli přiznat soudním rozhodnutím, i když se stanou splatnými teprve v budoucnu.[2] I přes již zmiňovaný obdobný charakter námi posuzovaného ujednání o smluvní pokutě, ovšem není, dle relativně jednoznačné judikatury,[3] možné závěry přijaté ohledně úroků z prodlení aplikovat na smluvní pokutu, a to především z těchto důvodů:

1.  nejedná se o příslušenství pohledávky, a

2.  jednotlivé části smluvní pokuty se stávají splatnými postupně, tedy vždy k jednotlivému dni, kdežto u úroku z prodlení vzniká nárok na úrok jako celek, tzn. bez ohledu na dobu jeho trvání již prvním dnem prodlení.[4]

S ohledem na uvedené rozdíly v právní povaze takto uplatňovaných nároků tedy lze mít za to, že žalobní petit, jak je formulovaný výše, kterým je požadovaná úhrada smluvní pokuty do budoucna bude vadným a soud mu nebude moci v tomto rozsahu vyhovět,[5] neboť žalobce by uplatňoval právo na plnění, které mu má teprve vzniknout, a tedy mu ke dni vydání rozsudku nesvědčí.

Správný způsob, jak žalovat námi diskutovanou smluvní pokutu tedy bude následující. V žalobě bude potřeba přesně vymezit částku, která byla splatnou ke dni podání žaloby soudu[6] a následně žalobu v určitých intervalech rozšiřovat vždy o další konkrétní částky.

Byť je tento postup složitější a administrativně jednoznačně náročnější, lze jej považovat za právně správnější a jistější.

Mgr. Ľuboš Fojtík, advokátní koncipient

Konečná & Šafář

Široká 36/5

110 00 Prague 1

Czech Republic

Tel.: +420 221 990 455 

E-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Komentáře

Jméno *
Mail
WWW
Opište kód   

Přidat komentář