Domů Občanské právo Odstoupení od darovací smlouvy a vrácení daru v českém právu
Odstoupení od darovací smlouvy a vrácení daru v českém právu |
 |
 |
| Články - Občanské právo | |
| 12.04.2010 07:58 | |
|
Odstoupení od smlouvy je specifickým způsobem jednostranného ukončení smlouvy, a to bez souhlasu druhé strany.[1] Podle § 48 odst. 1 Občanského zákoníku jsou strany oprávněny od smlouvy odstoupit „jen jestliže je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto“. S ohledem na to, že smluvně lze sjednat možnost odstoupení prakticky pro jakýkoli případ, budeme dále uvažovat pouze zákonné možnosti a budeme presumovat, že ke smluvnímu vymezení důvodů pro odstoupení od darovací smlouvy nedošlo. Občanský zákoník zná tři situace, které jsou pro účely tohoto příspěvku relevantní: 1. Odstoupení založené na obecném principu stanoveném v § 49 Občanského zákoníku, který stanoví, že: „Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit“. 2. Vrácení daru (dle našeho názoru odstoupení sui generis) na základě § 629 resp. 630 Občanského zákoníku. 3. Odstoupeni od smlouvy založené na prodlení jedné ze stran s plněním svých povinností z darovací smlouvy.[2] Odstoupení v případech tísně Základní princip ochrany strany jenž uzavřela smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, je reflektován právě ve výše zmiňovaném § 49 Občanského zákoníku. Občanský zákoník takto uzavřené smlouvy nepovažuje automaticky za neplatné, avšak dává straně, která byla v tísni možnost odstoupit od takové smlouvy.[3] Jak již bylo zmíněno, jedná se o obecný princip, a proto by se na první pohled dalo očekávat, že bude platit také ve vztahu k darovací smlouvě, nicméně Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud a posléze také Ústavní soud možnost aplikace ustanovení § 49 Občanského zákoníku v případech darovací smlouvy vyloučili. Základní argument vyslovený m.j. v rozhodnutí Vrchního soudu v Praze[4] spočíval v tom, že již samotnou povahou darovací smlouvy je vyloučeno, aby byla učiněna v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, protože účelem darovací smlouvy jako takové je znevýhodnit dárce, jelikož za dar neobdrží žádné protiplnění. K velice obdobnému názoru se přiklonil také Ústavní soud, když judikoval, že „V případě darovací smlouvy mezi fyzickými osobami je, z hlediska právní praxe, zcela nemožné prokázat existenci nápadně nevýhodných podmínek v době uzavření smlouvy, neboť je to právní skutečnost, kterou vylučuje již prostý fakt darování, jako dobrovolný bezplatný převod na straně dárce a úmysl tento bezplatný dar přijmout na straně obdarovaného…”[5] a také že "Uvažování o "nápadně nevýhodných podmínkách" při darovací smlouvě, kde neexistuje žádné protiplnění, postrádá smyslu.“[6] Na základě shora citovaných rozhodnutí je tedy zřejmé, že v případě darovací smlouvy není možné odstoupit pro tíseň dle § 49 Občanského zákoníku, a takové odstoupení by nebylo shledáno platným, nicméně nelze vyloučit situaci, kdy v některých případech bude darovací smlouva shledána absolutně neplatnou pro absenci svobodné vůle. Vrácení daru obdarovaným podle § 629 Občanského zákoníku Ustanovení § 629 Občanského zákoníku opravňuje obdarovaného vrátit dar v případech, kdy takový dar má vady, na něž nebyl obdarovaný dárcem upozorněn. Byť tato možnost není, přesně řečeno, odstoupením od darovací smlouvy, domníváme se, že s ohledem na velice obdobné důsledky tohoto úkonu lze vrácení daru považovat za jakési odstoupení sui generis[7]. Vrácení daru dárci podle § 630 Občanského zákoníku Jako jakýsi protipól výše uvedené možnosti obdarovaného dar vrátit, upravuje § 630 Občanského zákoníku možnost dárce požadovat navrácení daru obdarovaným ve specifických případech. Toto právo náleží dárci „jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy“. Byť se z dikce tohoto ustanovení podává, že je tato možnost dána pouze v případě darovací smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami, resp. přinejmenším v situaci, kdy je fyzická osoba dárcem[8], není tento názor dle našeho názoru správný, neboť je zřejmé, že hrubě porušovat dobré mravy, jak jsou popsány níže, může obdarovaný rovněž ve vztahu k právnické osobě. Dárce může požadovat vrácení daru dle § 630 Občanského zákoníku za naplnění následujících dvou předpokladů: (a) obdarovaný se chová způsobem, který hrubě porušuje dobré mravy a (b) takové jednání je namířeno proti dárci a/nebo členům jeho rodiny. Základní otázky vyžadující zamyšlení, které plynou ze shora uvedeného jsou dle našeho názoru následující: (a) co můžeme považovat za chování hrubě porušující dobré mravy a (b) kdo je považován za člena rodiny ve smyslu ustanovení § 630 Občanského zákoníku. Chování hrubě porušující dobré mravy Je zřejmé, že ustanovení § 630 Občanského zákoníku je potřeba aplikovat pouze ve skutečně výjimečných případech, přičemž tento názor byl potvrzen jak odbornou literaturou[9], tak praxí Nejvyššího soudu, který judikoval, že: „Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 občanského zákoníku, nýbrž předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce” [10] a toto chování „z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného, pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy”[11] Jako příklady chování hrubě porušujícího dobré mravy jsou pak uváděny např. fyzické násilí, hrubé a systematické verbální napadání[12], soustavné odmítání nezbytné pomoci dárci (v případě zdravotních potíží) atd. Ku příkladu pouhou nevděčnost ovšem není možné bez dalšího považovat za skutečnost, jež naplňuje znaky § 630 Občanského zákoníku.[13] Člen rodiny V akademické obci existují na výklad termínu „člen rodiny“ různé názory. Někteří autoři[14] se kloní k velice restriktivnímu výkladu a za člena rodiny ve smyslu ustanovení § 630 Občanského zákoníku považují pouze manžela, děti a rodiče dárce. Na druhé straně pak stojí druhá část akademické obce podporována také relevantní judikaturou, která tento pojem interpretuje šířeji (byť ne v šířce pojmu „osoba blízka“ dle § 116 Občanského zákoníku).[15] Dojde-li tedy k naplnění obou shora uvedených podmínek, může dárce požadovat navrácení daru. K obnovení původních vlastnických vztahů pak dojde ve chvíli doručení žádosti (resp. učinění úkonu) k navrácení daru obdarovanému.[16] Odstoupení založené na prodlení jedné ze stran s plněním povinností dle darovací smlouvy Byť je to skutečností často opomíjenou, darovací smlouva je dvoustranný právní úkon a jako taková ukládá práva a povinnosti oběma smluvním stranám. Dárce je povinen předat obdarovanému dar a obdarovaný je povinen dar přijmout, proto je možné v případech, kdy nedošlo k předání daru při uzavírání darovací smlouvy, že jedna ze stran se ocitne v prodlení s plněním svých povinností. V případě, že taková situace nastane, může strana, která není v prodlení s plněním povinností odstoupit od darovací smlouvy dle § 517 Občanského zákoníku. Před odstoupením však musí být druhé straně dána dodatečná lhůta ke splnění svých povinností ve smyslu § 517 odst. 1 Občanského zákoníku.
Mgr. Ľuboš Fojtík, advokátní koncipient Mgr. Helena Vošmiková, advokátní koncipientka
Široká 36/5 110 00 Prague 1 Czech Republic Tel.: +420 221 990 455 Fax: +420 221 990 450
[1] Plecitý, V., Kocourek, J. Občanský zákoník, EURONION Praha, 2007,s. 112. [2] Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. Občanské právo hmotné 2, ASPI, 2006, s. 207. [3] I když není možné vyloučit alternativu, že smlouva uzavřená v tísni může být současně neplatnou z důvodu absence svobodné vůle dle § 37 Občanského zákoníku. Tato možnost musí být a bude posuzována vždy individuálně a bude záviset na závažnosti nátlaku, resp. tísně, nicméně nebude zakládat důvod pro odstoupení, ale právě zmiňovanou absolutní neplatnost darovací smlouvy.Viz též: Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník – Komentář, C.H. Beck 2008, s. 398. [4] Vrchní soud v Praze sp.zn. 7 Cdo 95/92. [5] Nález Ústavního soudu ze dne 14. května 1997, sp.zn. II. ÚS 28/96. [6] Nález Ústavního soudu ze dne 14. července 2004, sp.zn. I. ÚS 272/01. [7] Hlavním rozdílem je zde okamžik zániku darovací smlouvy, kdy podle Občanského zákoníku je odstoupením smlouva rušena ex tunc, tedy od počátku, přičemž v případě vrácení daru dle § 629 darovací smlouva zaniká až ve chvíli, kdy obdarovaný dar vrátí, resp. učiní úkon směřující k jeho vrácení. Tyto závěry platí mutatis mutandis i pro vrácení daru dle § 630 Občanského zákoníku. [8] Tento závěr se zejména podává z odkazu na rodinu dárce v ustanovení § 630 Občanského zákoníku. [9] Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. Občanské právo hmotné 2, ASPI, 2006, s. 207. [10] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000. [11] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp.zn. 33 Cdo 1406/2007. [12] Jak již bylo naznačeno výše, např. právě verbální napadání jako chování hrubě porušující dobré mravy, by bylo možné vztáhnout rovněž k právnické osobě. [13] Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník – Komentář , C.H. Beck 2008, s. 1637. [14] Knappová, M., Švestka, J., Dvořák, J. Občanské právo hmotné 2, ASPI, 2006, s. 204. [15] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2003, sp.zn. 33 Odo 134/2003 – „Do pojmu rodina ve smyslu ustanovení občanského zákoníku je nutno zahrnout vztah příbuzných v řadě přímé, kterými jsou nejen rodiče a děti, ale také prarodiče a jejich vnuci, eventuelně i pravnuci”. Viz také Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník – Komentář, C.H. Beck 2008, s. 1638. [16] Plecitý, V., Kocourek, J. Občanský zákoník, EURONION Praha, 2007, s. 476.
|
|
Legislativní monitor
Reklama
Studium práva
Reklama
Užitečné odkazy
Práce pro právníky
Reklama
Monitor periodik
Partneři portálu
Aktuálně
Příznivci našeho právního portálu mohou nově najít skupinu eLAW.cz|právní portál také na sociální síti Facebook. Členové budou pravidelně informováni o novinkách, případně akcích pořádaných právním portálem eLAW.cz. Odkaz na tuto skupinu je nově přidán také do postranního menu mezi užitečné odkazy.
Komentáře
Vraceni daru jiz mozne pravdepodobne nebude, nebot to je mozne povazovat pouze po puvodnim obdarovanem, tedy dceri, ktera jiz bohuzel zemrela.
Pokud se tedy skutecne jedna o vecne bremeno, je manzel dcery povinen se dále starat, pokud tak necini, je mozne se obratit na soud, aby mu tuto povinnost ulozil, byt si uvedomujeme, ze s ohledem na jeji osobni charakter je asi spise zadouci aby to delal clovek dobrovolne.
Berte prosim na vedomi, ze zde neposkytujeme pravni poradenstvi a jedna se pouze o nas nazor na nastalou situaci
Děkuji za odpověď Michaela.
rovací smlouvu zrušil. Smlouva je již zapsána v KN. Jak na to? Díky
Děkuji za odpověď.
znakem darování je tedy bezplatnost - z darování nesmí plynout žádná podmínka nebo povinnost vedoucí k protiplnění.
K darovací smlouvě jsem ale byla nucena podepsat dodatek, kterým jsem se zavázala mimo jiné starat se o prarodiče (nikoli formou domova důchodců a podobně), držet nemovitost ve svém vlastnictví minimálně 50 let od podpisu smlouvy... Plnění těchto podmínek mi problém nedělá. Jádro problému je v odstavci, kdy v případě porušení kterékoli podmínky, jsem nucena ostatním rodinným příslušníkům vyplatit dvojnásobek odhadní hodnoty nemovitosti rovným dílem. O prarodiče se starám jak jen umím, dům se snažím rekonstruovat. Přesto mě strýc vyhrožuje, že se starám nedostatečně, že budu muset platit.
Je možné takovou darovací smlouvu nějak anulovat? Jsem už na pokraji sil.
Děkuji za odpověď.